Jsou závody, které ačkoliv mají letitou tradici, zůstanou navždy zařazené v kategorii malé, přestože mají třeba ve svém názvu velké jméno. A to Bílovice splňují se vším všudy. Malý závod s obrovskou osobností naší kultury v názvu závodu. Je dobře, že se takoví velikáni připomínají i na běžeckých závodech, protože sport i kultura by měly být propojené, což je bohužel čím dál menší pravda. A tak aspoň těch pár z nás, co ví, kdo byli lidé, kteří psali historii české kultury třeba zrovna v Bílovicích, jsme se jednomu z nich přišli alespoň poklonit do míst, které měl tak rád.
Nejdříve si své závody v překrásném bílovickém údolí odběhaly děti a po nich se postavili na start dospělí, pro něž byla připravená opravdu hodně těžká trať. Rozbahněný terén, ještě navíc rozježděný lesní technikou, která tudy stahovala dolů z lesů pokácené stromy, udělal z 900 metrového okruhu pěkný masakr. A ten se běžel šestkrát.
Po startu pořád do prudkého kopce a po obrátce nahoře zase dolů. Trasa už byli i běžci natolik rozšlapaná, že vlastně bylo jedno, kam stoupnete. Skoro pokaždé to bylo po kotníky v blátě. A do toho celkem hustá inverze. Však také Petr Halas po doběhu prohlásil: „Tak jsem tento závod okamžitě zařadil jako ten nejtěžší, co jsem kdy v životě absolvoval.“
Ovšem na startu byl borec, který se v takovém terénu cítil jako ryba ve vodě. Petr Fochler z AK Drnovice. Český reprezentant v canicrosu, letošní mistr republiky a pátý z mistrovství světa v Itálii v této disciplíně. Pro ty, kteří nevědí, co to je zas sport, tak jen upřesním, že je to běh se psem. A ve světě obrovsky populární disciplína, které se věnují též elitní atleti. A právě canicrosové soutěže se běhají v takových terénech i počasí, protože to vyhovuje psům. Však také vítěz letošního závodu v Bílovicích to přiznal: „Neměl jsem s terénem moc velký problém. Cítil jsem se dobře a jen jsem si udržoval svoje tempo. Ani nebylo nutné jít naplno, protože jsem v podstatě běžel celý závod sám. Klidně bych to zvládl rychleji nebo i několik kol navíc. Dnes mi trať i podmínky dokonale sedly.“
Jiný názor ovšem měla první žena v cíli, veteránka Marie Hynštová též z AK Drnovice: „Klouzalo mi to skoro všude. Do kopce jsem se nemohla odrazit, nahoře jsem zakopla o pařez a spadla. No a dolů jezdila jako na lyžích. Je malý zázrak, že jsem to vůbec přežila ve zdraví. A tempo bylo také dost tragické, ale já to v takovém terénu prostě moc neumím.“
Výborný výsledek AK Drnovice navíc podtrhl svým třetím místem v absolutním pořadí Richard Strnad, který rovněž přiznal, že toho měl fakt plné zuby.
Tady kráčela kulturní historie naší země
Již jen z názvu 34. ročníku Vánočního běhu Rudolfa Těsnohlídka vám musí být jasné, že Bílovice nad Svitavou opravdu něco znamenaly pro naši kulturu a dá se říct, že se natrvalo zapsaly do historie i současnosti naší země. Nemusím snad připomínat lišku Bystroušku a tím pádem i Leoše Janáčka, to si snad ještě někteří z nás pamatují. A že tu žil básník S. K. Neuman a pobývali zde i bratři Čapkové, ale i řada dalších slavných českých umělců a herců, to si můžete najít také na netu.
Ovšem asi většina z vás možná neví, že zde vznikla i tradice Vánočních stromů republiky, která vlastně funguje dodnes. A po celém světě. Upozorní vás na to i pamětní deska nedaleko startu závodu, na níž je uvedeno, že právě v těch místech nalezl Rudolf Těsnohlídek opuštěné děvčátko Lidušku a na základě této události pak založil tuto tradici, která přetrvává dodnes. A tak bych mohl pokračovat dál, protože v překrásném bílovickém údolí se v minulém století děly věci. Jenže to bych trochu odbočoval, přece jen jsme tu kvůli závodům a tento běh uspořádal oddíl atletiky Sokola Bílovice nad Svitavou právě v Palackého údolí.
Akce je organizovaná především pro děti, které si zde mohou zazávodit ve všech věkových kategoriích, ale nezapomíná se i na dospělé, pro které je připravená okruhová trasa v údolí v délce 6,3 km.
Přes obtížný terén, ovšem běhalo se tu někdy i na ledě či ve sněhu, prostě podle toho co si počasí pro závodníky v polovině prosince připraví, je nutné přiznat, že mezi všemi účastníky ať mezi dětmi nebo dospělými, převládala spokojenost z ideálně stráveného předvánočního dopoledne v bílovických lesích. A to je možná důležitější než všechny výsledky.
