Tma přede mnou, tma za mnou. Přesně tak by se dal definovat letošní Vyškovský mikulášský běh, protože v osvětlení vyškovského parku, které spíš připomíná fosforeskující bludičky kdesi v bezedných bažinách šumavských pralesů, opravdu nebylo vidět, vyjma vedoucí dvojice běžců, kdo s kým a proti komu běží.
Možná jsem to trošku přehnal, protože ti nejlepší si své pozice přece jen hlídali, ale jinak se většina borců dozvěděla vlastně až z výsledků, jak vlastně ve svých kategoriích dopadli.
Tomáš Steiner z AK Drnovice si ovšem se tmou moc hlavu nelámal. Aby snad nebloudil, to myslím spíš obrazně, nechal si odtáhnout tři kola Jiřím Němečkem /AHA Vyškov – 16:38/. Pak nasadil k lehkému trháku, kterým se od Jirky odpoutal a v pohodě si vítězství pohlídal až do cíle, kde se dostal v čase 16:35 bez nějakého většího úsilí.
Zato o třetí místo se strhl obrovský boj. Až v posledním kole se podařilo Pavlovi Dvořákovi z Prostějova /17:34/ utrhnout Pavlovi Židlíkovi /Sanita Car Holešov- 17:51/ a vystupňovaným závěrem vybojovat třetí místo stejně jako dopoledne na Běhu svaté Kateřiny v Přáslavicích. Je vidět, že je na tom v současné době velmi dobře.
Martina Uvizlová /SK Studenec – 19:08/ si po loňském druhém místě přijela do Vyškova pro vítězství a ihned od startu o tom nenechala nikoho na pochybách. Sice jí v prvním kole velmi odvážně sekundovala dorostenecká triatlonová reprezentantka Pavlína Poláčková /Ekol Team Brno – 20:03/, ta mimochodem pochází z nedalekých Rostěnic, ovšem takto překopnutý začátek ji stál nakonec druhé místo, neboť se přes ni v posledním kole přehnala její triatlonová kolegyně Tereza Durďiaková /AK Olymp Brno – 19:58/ a odsunula tak Pavlínu až na třetí flek.
Mikuláš i s doprovodem je ve Vyškově tradicí
Vyškovský mikulášský běh, jehož devátý ročník opět uspořádal atletický klub AHA Vyškov ve spolupráci s Biatlonem Vyškov jako memoriál Milana Dvořáka, proběhl zase v odpoledních hodinách na asfaltových cestách v městském parku a kolem atletického stadionu. Od půl druhé se na své tratě vydaly přípravky a pak postupně další žákovské a dorostenecké kategorie.
Před startem hlavního závodu si to pak rozdali ti úplně nejmenší. V cíli je pak vítal Mikuláš i s andělem a čerty a nezapomněl jim dát nějakou sladkou drobnost.
Kolem páté hodiny, již zde klasicky za tmy, vyrazili potom na 5 km trasu dospělí všech kategorií. Čekalo je pět kilometrových okruhů po rovině a na této trati se dá běžet opravdu rychle. Ale letos si nikomu do ostrého tempa moc nechtělo. Mohl za to i studený vítr, který neustále zesiloval.
Co zaslechl Mikuláš v cíli?
„Nikam jsem se nehnal,“ konstatoval s s úsměvěm Tomáš Steiner. „Nechal jsem Jirku běžet tři kola, kdy jsem za ním vlastně jen klusal. A abych nemusel finišovat, tak jsem trochu zrychlil ve čtvrtém kole a pak už to jen kontroloval až do cíle. Nemohl jsem mu utéct o moc velký kus, abych v té tmě vůbec viděl, jak daleko za mnou běží. Teď dám zase pár týdnů závodní pauzu, abych mohl v klidu trénovat.“
Jiří Němeček moc nemluvil, protože přehraboval v tašce věci, jelikož hledal ztracený čip. Tak z něj jen vypadlo asi toto: „Bylo to jasné. Tomáš si počkal a pak mi utekl a nebylo o čem diskutovat.“
Zato Pavel Dvořák byl sdílnější: „Po dopoledním závodě v Přáslavicích jsem vůbec nečekal, že mi to tak dobře poběží i ve Vyškově. Nevěřil jsem, že se mi podaří porazit Pavla Židlíka, ale vystupňoval jsem tempo v posledním kole a nakonec se mi povedlo mu ještě i o hodně utéct.“
„Přes víkend moc v Brně nebývám,“ přiznala se Martina Uvizlová. „Jenže teď jsem tu musela zůstat, tak proč si nezkusit místo tréninku zajet na závody. Loni se mi ve Vyškově líbilo, proto jsem do zdejšího parku opět vyrazila a podařilo se mi nakonec i vyhrát.“
„Měla jsem za úkol od trenéra nepřehnat začátek a hlavně pak stupňovat tempo,“ rozebírala zvládnutí tréninkového úkolu s Pavlínou Poláčkovou před vyhlašováním vítězů Tereza Durďiaková. „Nakonec po těch všech letos prodělaných nemocích jsem se snad už konečně trochu dala dohromady a hned to bylo poznat.“
„Běželo se mi od začátku strašně dobře,“ kroutila hlavou nad svým výkonem v posledním kole Pavlína Poláčková. „Asi to přece jen bylo moc rychlé. Dost jsem v závěru ztuhla a nedokázala pak zachytit Terezin nástup. Ale šla jsem sem jen doplnit dnešní trénink, tak jsem i přes prohru v závěru docela spokojená jak s umístěním, tak s dosaženým časem.“
Studený vítr sice poněkud ochladil nadšení ze závodů, ale přesto ve vyškovském parku panovala vcelku spokojenost jak závodníků se svými výkony, tak pořadatelů se zvládnutým pořadatelsky náročným sobotním odpolednem.
A to jde na podobných sportovních akcích především.
