Byl jsem nakupovat v nejmenovaném supermarketu (má červenobílé logo, ve kterém je stylizované velké K). Cestou jsem narazil na mnoho lidí, ale dostala mě paní se dvěma syny. Mimo normálního nákupu, jako bylo 8 litrů coly, 2 velké sirupy a pórek (víc zeleniny jsem nezahlédl), mě zaujaly dvě krabice.
Paní kupovala svým dvěma synkům 2×40 Brumíků. A to se prosím každý z nich cpal jedním Brumíkem už v obchodě (samozřejmě ne z krabice, měli dalšího, navíc, aby jim tam nechyběl) před zaplacením. Nemusím dodávat, že jediným sportem, ve kterém by splynuli s davem, by bylo sumo. Sympatická paní prodavačka se zeptala, jestli je těch 40 Brumíků vše. Reakce překvapené paní: „Ale kdepáááák, tyhle jsou navíc!“
Dej si mňamku…
Jelikož se práci s dětmi, ve větší či menší míře (poslední dobou ve větší), věnuji i nyní, všímám si dětí a mladých lidí kolem sebe. A došel jsem k nemilému závěru – děti tloustnou čím dál víc.
Také kolem sebe vidíte tolik tlustých dětí? Ano, píši tlustých, ne otylých, s nadváhou, nebo obézních, jak se dnes módně a „vědecky“ říká.
„Jen papej!“ „Koukejte jak mu chutná.“ „Musíš se spravit, chlapče, takhle budeš za chvíli kost a kůže.“
To a jiné pobídky myslím slýchával každý. Ano, babičky jsou tu od toho, aby nás vykrmovaly a aby podstrojovaly pořádnou vepřovou pečínku se zelím a knedlíkem, svíčkovou, rajskou a podobné laskominy. Ovšem, u babiček nejíme každý den, ani taková jídla ne.
Nicméně tu existuje modla fastfoodů, nejrůznějších burgerů, hranolků, zmrzlin a jiných lákadel. Bohužel dnes se právě tato strava povýšila na úroveň odměny, za dobře vykonanou práci, nebo k příležitosti oslav. McPárty nejsou ničím neobvyklým.
Nezdravá strava, kterou rodiče svým ratolestem rádi dopřejí, a ještě k tomu za odměnu, je jedním z faktorů, proč jsou z dnešních dětí tukem obalená, udýchaná a upocená stvoření. Spousta dětí nejí v jídelně obědy a radši si skočí o pauze na oběd pro bagetu, nebo do nějakého blízkého stánku na burger nebo pizzu. A pokud možno to všechno spláchnou řádnou dávkou koly, nebo nějaké jiné (sladké) limonády.
… a mazej ven!
Od 15 let jsem jezdil na dětské tábory jako praktikant, nebo vedoucí. Od 17 let jsem působil jako instruktor dětí bojového umění Aikidó. Vždycky jsem byl veden ke sportu a od dětství jsem hrál závodně baseball a reprezentoval školu na sportovních akcích. Na táborech jsme hrávali fotbal, volejbal i ragby, párkrát jsme dokonce boxovali.
Za poslední dobu jsem si všiml, a je to smutné, že moderní děti postrádají pohybovou průpravu. Tělocvik se ve škole omezil na hraní míčových her, pokud možno co nejvíce statických a nejméně nebezpečných, aby hysteričtí rodičové nešli dělat „Bububu!“ na pana tělocvikáře.
Rodiče ochotně píší svým miláčkům omluvenky na tělesnou výchovu, nejsou dokonce líní si zařídit potvrzení od lékaře s „neschopenkou“ na celý rok. Tito jsou pak omluveni a místo toho aby vzdělávali jak ducha (nebo měli by vzdělávat), tak tělo, nedělají nic. Vlastně dělají. Dělají si základ na artrózu, která je díky neustálému mačkání kláves na jejich videohrách dříve či později čeká.
Dnes neuvidíte na ulici děti, které si hrají na honěnou, běhají za míčem, nebo se prohání na in-linech s hokejkami za tenisákem, jak tomu bylo před deseti lety. Jediný fotbal, který většina dětí zná, je FIFA 2012, pokud možno na tolik oblíbených „PSPčkách,“ ti aktivnější, kteří si uvědomují, že fotbal existuje i v reálném světě, jej znají z televize a rozhodně fandí „Barce“ nebo jinému zahraničnímu týmu. Místo toho aby oprášili trencle a trika a šli podpořit ten svůj domácí tým, kterých je bezpočet.
Jak je možné, že desetiletý kluk, který se odhodlá odtrhnout od počítače a jde na trénink, má pod tričkem regulérní vanu, která se mu při každém pohybu vlní ze strany na stranu? Jak je možné, že dnešní děti neumí běhat? Ano. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu dnešní děti neumí běhat. K tomu nemusím být tělocvikář, abych to viděl. V případě toho nekoordinovaného pohybu vpřed, kdy ručičky máchají všude kolem a nohy pleskají hlasitě o zem, se nedá mluvit o běhu. Vždyť spousta dětí neumí vlastně ani chodit!
Nejsem zastánce „superzdravé“ výživy a masové konzumace zeleniny (i když maso i zeleninu konzumuji ve značné míře), klíčků, výhonků, tofu a jiné podobné stravy. Nejsem ani žádný školený výživový poradce. Jen jsem znechucen tím, jak jsou dnešní děti líné cokoli dělat a jak jim nevadí, že tloustnou a kynou a nehýbají se – a co víc, že to nevadí ani rodičům! A pohyb, to je základ ke zdravému životnímu stylu. Jistě i jídelníček je důležitý, ale pokud se nehýbete, pokud se vaše děti nehýbají, tak se není čemu divit, že jsou tlusté.
A pokud se nenaučí sportovat v dětství a mládí, v dospělosti to budou horko těžko dohánět.
PC, PS, FB
Je pro mě až nepředstavitelné, jak moc dětí se v dnešní době uzavírá do počítačových realit, místo toho, aby prožívaly svá vlastní dobrdružství s kamarády někde venku, v lese. Dnešní dítě si raději sedne k počítači a prohání se se svojí postavičkou kdesi mezi dalšími stovkami hráčů. Co já si pamatuju, tak jsme si na indiány hrávali každé léto, dělali jsme si luky a lovili bizony na poli.
Společnosti zabývající se vývojem her a hracích konzolí učinily krok ke „zlepšení“ této situace a to vytvořením snímačů, které ovládají hru pohybem. Myšlenka zajímavá. Hráči, místo toho aby si šli zahrát tenis ven na kurt, si vezmou do rukou ovladače a budou poskakovat před televizí, aby odpálili míček. Škoda, že to tak nefunguje. Škoda, že stejného efektu dosáhne hráč v sedě jen mácháním zápěstí.
A když už jsme u počítačů, musím se zmínit o sociálních sítích. Dnes se na nich odehrává většina komunikace mladistvých. Děti se neumí vyjadřovat a místo toho, aby se sešli někde venku si o svých zážitcích píší na facebooku a jiných sociálních sítích.
Rozhodně nechci házet všechny děti, ani jejich rodiče do jednoho pytle. Je ale rozdíl mezi tím, když jsou děti tlusté z „vyžranosti“ nebo v důsledku nemoci. V takovém případě se nedá nic dělat. Studie říkají, že je obezita dědičná, ano, jistě bude mít někdo větší předpoklady k ukládání tuků, než někdo jiný, ale o to více by se ten dotyčný měl snažit se sebou něco dělat. O to více by se měly rodiče snažit s tím něco dělat. Děti zpravidla dělají to, co vidí u svých rodičů a pokud budou vidět své rodiče, jak se přejídají, budou to dělat taky.
V mém okolí se pohybuje velké množství dětí, některé jsou aktivnější než jiné děti, živější. Některé jsou šikovné a jiné spíše nemotorné. Mohu však s čistým svědomím říci, že těch šikovných a aktivních je méně. Mnohem méně než by bylo zdrávo. Těch nešikovných a líných je valná většina. A většinou to ani není jejich chyba.
Je třeba si uvědomit, že zdravá populace je základ. A že tyto tlusté děti budou jednou naše budoucnost. Naše tlustá budoucnost.
