Velmi zajímavý kros připravili pro běžce v Grymově. Zcela nová trasa Grymovské Sahary provedla závodníky krásnou krajinou lužních lesů, luk a částečně i místní rezervací, kde se běžci setkali s vyděšeným stádem srnčího, které v šoku prchalo na všechny strany a bohužel některé kusy uvázly i v oplocení.
Nejduchaplněji se v té chvíli zachovala Vlaďka Živělová, která té kolizi byla zrovna nejblíže a jednoho srnečka, jenž v plotu uvázl za paroží, vyprostila a v náručí odnesla na volné prostranství. Ostatní se pak, až se uklidnili, snad dostali v pořádku z nebezpečného prostoru sami. No, a teď se vrátíme k vlastnímu závodu.
Josef Sedláček /Bike-Kamýk-Tučapy – 32:52/ se po pár stech metrech usadil na čele závodního pole a začal diktovat všem své ostré tempo. Nikdo se k němu ale nepřidal, jenže Pepa dokázal na velmi přehledně značené trati několikrát zabloudit, naštěstí se vždy včas vrátil, a tak se vlastně do cíle díky jeho orientačním schopnostem dostala tříčlenná skupinka, která si to rozdala až ve finiši. Za Sedláčkem nakonec skončil druhý Tomáš Svoboda ze Všechovic /32:54/ a třetí místo pak zbylo na Jaroslava Ženčáka /TJ Šumperk – 33:00/.
Mimochodem první dva běžci jsou již veteráni nad 40 let a třetí pak dokonce padesátník. Ukázali mladým klukům, jak se běhá. Bohužel. A ještě jedna perlička. Garminy ukázali všem, co s nimi běželi, délku trati 8,8 km, jen Pepa Sedláček měl 8,9km, takže si opravdu na trati nějaký ten metr přidal.
Mezi ženami nebylo pochyb, že zvítězí největší favoritka, která má navíc na podzim famózní formu. Však také Lenka Planičková z Litovle /37:04/ okamžitě nasadila drtivé tempo, které ji dokonce vyneslo i mezi muži v absolutním pořadí 21 místo. Přesně až 4 minuty za ní doběhla Marie Hynštová z Vyškova /41:04/, ta je ovšem už veteránka nad 55 let, a třetí pak domácí Jarmila Palíšková /SK Salix Grymov – 41:43/.
Změna v Grymově. Místo překážek přeběh Bečvy
4. ročník Grymovské podkovy, měl změněnou trať a také název. Na dostihové závodiště v Radslavicích se nemohlo, tak pořadatelé připravili zcela novou trasu závodu po okolních lukách a lesích podél řeky vyšperkovanou před cílem přeběhem přes Bečvu v místě brodu, kterému se zde říká Sahara. Asi se inspirovali nedávným Bobr cupem v Litovli.
Grymovská Sahara, jak se tedy změnil název závodu, je též součástí 33. ročníku Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, zároveň posledním závodem 3. ročníku Grymovského poháru a uspořádali ji společně SK Salix Grymov a Obecní úřad Grymov.
Sportovní areál v Grymově je tradičním centrem běžeckých závodů na přerovsku, kde za veškerou organizací stojí zdejší výborný vytrvalec Petr Kučera. Grymovská Sahara zde měla také svůj start i cíl a věřte mi, že závod stál opravdu za to.
Jak pořadatelé uvedli v propozicích: 90% trati terénem, 9% po asfaltu a 1% vodou, tak přesně tak to opravdu bylo a rozhodně to nebyla jen příjemná podzimní procházka před sobotním obědem, který ovšem jako obvykle běžci dostali přímo po závodě ve zdejším areálu.
Je ovšem nutné podotknout, že se pořadatelům podařilo najít velmi zajímavou a krásnou trať.
Nová trasa závodu se všem moc líbila
Jen samé superlativy k trati byly slyšet z úst běžců v cíli a také potom při zdejším tradičním občerstvení. Ani nikomu nakonec nevadil brod asi 500 metrů před cílovým obloukem. Je fakt, že tam už to stejně bylo většině vytrvalců celkem jedno.
„Vodu jsem přeskákal,“ smál se Pepa Sedláček, „proti Bobr cupu to byla jen procházka, ale na trati jsem několikrát špatně odbočil a pak jsem se musel vracet. Jenže se stejně neběželo, alespoň podle mě, moc rychle, tak jsem si vždy čelo závodu dotáhl a v závěru na silnici jsem už věděl, že si vítězství v pohodě pohlídám.“
„Tohle byl můj nejrychlejší trénink od května,“ přiznal se specialista na podobné typy závodů jako je Beskydská sedmička Tomáš Svoboda. „To pak bylo naprosto jasné, že nemůžu stačit Pepovi. Budu teď muset začít běhat i kratší závody, abych se trochu zrychlil.“
„Trať po rovině a ještě tomu v pěkném terénu, to je moje,“ usmíval se velmi spokojeně Jarda Ženčák. „Já mám podobné typy závodů rád a navíc mi i hodně sedí. Takže jsem se dokázal udržet těch mladších kluků až do cíle. Finišovat už nemělo smysl, přece jen ty roky mi na rychlosti nepřidaly, ale mimořádně jsem si to dnes tady v Grymově užil.“
„Já mám také tyhle závody velmi ráda,“ doplnila Jardovo hodnocení trati Lenka Planičková. „Navíc se mi běželo dnes moc dobře a nikde na trati jsem neměla žádný problém. Dokonce ani brod mě moc nezpomalil, takže taky spokojenost.“
„Po startu jsem nasadila moc ostré tempo,“ hodnotila svůj výkon v cíli Marie Hynštová. „Než jsem si to uvědomila, protože se mi opravdu šlo až překvapivě dobře, bylo pozdě a po čtvrtém kilometru jsem musela již hodně zvolnit. Ale nakonec jsem už druhé místo udržela až do cíle. Ale je vidět, že bude potřeba pomalu začít s přípravou na nový tréninkový rok a zase něco naběhat, protože už mám problém s délkou tratí.“
„Bylo to fakt na začátku moc ostré,“ přikyvovala hlavou Jarka Palíšková, „v takovém terénu i když to bylo po rovině, jsem to nemohla udržet, to bylo jasné. K tomu mě ještě tahá stehno, tak jsem si spíš pak dávala pozor, abych si něco neudělala.“
Grymovská Sahara je tedy za námi a je nutné přiznat, že se výběr trati nesmírně vydařil. A to je dobře. Určitě to přiláká pro příští rok řadu dalších běžců, co se raději než na silnici, proběhnou terénem a navíc v krásné přírodě. O tom jsem naprosto přesvědčený.
