Poprvé jsem o nich slyšela v květnu. Pak jsem se dostala na jejich facebookové stránky. Prostě skupina bab, nic zvláštního. První setkání „naživo“ bylo na RunTour v Hradci Králové. A to bylo něco!
Ten cvrkot, to bzučení, milá objetí lidí, kteří se doposud znali pouze virtuálně, slova povzbuzení pro nás nováčky od zkušených Bájenek, praktické rady typu honem na WC, támhle odlož bágl, už nepij, desítky společných fotek a to už si nás všimli i ostatní a fotili si tu naši skupinku s cedulkou na kousku krabice, na které bylo napsáno JSI BÁJEČNÁ.
Měla jsem tam svého fanouška, kamaráda, který mi pak řekl, že mě nechtěl rušit v družném hovoru s kamarádkama a tak postával pár metrů dál a slyšel rozhovor dvou běžců: „Vole, nevíš, co to je za partu? Hele, někdo tady říkal, že je to nějaký holčičí hasičský sbor z Pardubic.“
Kdo běžel desítku, fandil těm na pětce, a i když lilo jako z konve, tak my z pětky, jsme vydrželi až do doběhnutí poslední z naší party.
Domů jsem dorazila nadšená
Ano, to je to správné slovo, které provází tuto skupinu, ve které se sešly Karolína, Lenky, Jany, Jolča, Jarka, Ivana, Marcela, Míla, Hanky, Veronika, Jitka, Sára, Bára, Magda, Boženka, Kristina… a už dost, aby to nebylo jak od Standy Hložka. Potkaly se zde holky, mámy, dámy, profi sportovkyně i úplné začátečnice, ženy různých profesí, z různých měst celé republiky, ze Slovenska a dokonce jsou zde i běžkyně, které střídavě pobíhají na více kontinentech.
A tahle parta se denně schází na Facebooku. Vzájemně si zde hlásí své sportovní výsledky z Endomonda, sporttesterů atd. Nevíte si rady, kde koupit kvalitní sportovní prádlo? Šup s dotazem a během hodiny máte tipy i s odkazem na webové stránky.
A takhle je to i s ostatní sportovní výbavou. Nevíte, co dělat o příštím víkendu? Stačí se podívat do událostí, které jsou na webu Bájenek a vybrat si. Pravdou je, že některé diskuse se takzvaně zvrtnou… začne se o ranním výběhu a setkáním se zajímavým běžcem a může to skončit i večerním sexem. No a co? Aspoň se zasmějeme.
Čeho si asi nejvíce ceníme?
To jsou slova podpory, když to náhodou někomu „přestane běhat“, nebo dojde ke zranění. Slova povzbuzení před prvním závodem, první desítkou, prvním půlmaratonem, prvním maratonem.
Začne to: „Holky, tak nějak nevím, jestli mám jít zítra na start. Mám strach.“
Poté následuje 36 komentářů typu: „Neboj, to zvládneš!“ či „Budu tam také, poznáš mě podle trička. Ohlas se heslem – Jsem také Báječná.“ nebo „ Závodit nebudu, ale přijdu vám všem fandit!“
A končí to: „Holky, díky moc, už se nebojím a těším se na vás!“
Věřím tomu, že kdyby toto neproběhlo, tak minimálně deset procent těch, které si před závodem nevěří, prostě nenastoupí. Probudí se s bolestí hlavy, břicha a nevylezou z pelechu.
A nejde jen o povzbuzení sportovní. Jsme lidé, takže i nás někdy potká osobní splín. Problém v práci, problém v rodině. A pak následuje: „Přijeď na návštěvu, máš to ke mně kousek, probereme to a uvidíš, bude lépe.“ Prostě terapie.
Ano, slovní pohlazení. Pochopení. Mne osobně hodně překvapilo, když jsem na BŽB dala pohled z dovolené a jedna Bájenka mi napsala: „Jsi pár kilometrů od nás, stav se na kávu, aspoň se poznáme.“
Kdo to neprožil, tak možná kroutí hlavou, může mu to přijít naivní. Můj manžel někdy v žertu říká: „Tak co je nového v té vaší sektě.“
Co mi BŽB dalo?
Minimálně tři skvělé holky, které do mého života zapadly a „rozběhaly mě“ a desítky dalších, díky kterým se moc těším na závody. Chuť máknout a nebát se závodit. Správně doplnit svoji sportovní výbavu. Nebaví mě surfovat, takže všechny zajímavé sportovní akce zde mám i s radami od těch, které již absolvovaly předešlé ročníky.
Co mi BŽB vzalo?
Možnost výmluv! Na věk, na počasí, na únavu z práce. Když vidím, že běhají mamky od tří dětí, dámy šedesát a více let, že holky vyběhnou v zimě, ve vedru, v horách…
V BŽB nejsou jen ženy, ale máme mezi sebou i pár báječných mužů – Pavel, druhý Pavel, Mirek, Ondra, Martin, Aleš a další. Mají jednu velkou výhodu. Dostávají nejvíce like. Ať napíší cokoliv, ať dají fotku svých výpěstků ze zahrádky, tak mají více like, než když nějaká z nás uběhne maraton. A ta fronta na polibky na každých závodech.
Takže jediný důvod k opuštění Bájenek pro mě bude, až nějací Báječní muži založí svoji skupinu. Pak hned přestoupím, protože býti někde menšinou je určitě moc fajn. Ale teď vážně. Je skvělé, že jsou mezi námi, neb ten mužský element je potřeba. Díky nim se zbytečně nehašteříme a užíváme si to.
Chcete se přidat? Podívejte se na www.bajecnezenyvbehu.cz a vítejte :-)
Autorka rozhovoru Hanka Sirová – je to 4 měsíce, co se rozhodla vstát z kanape a po měsíci tréninku šla drze na Hradubický běh (10 km, čas 1:12 min). Pak následoval RunTour Hradec Králové (5 km, čas 33 min), Pražský hobby triatlon a WRP (10 km, čas 1:09). Miluje čokoládu a Bacardi.
