Od rána všude lilo a Slovensko nebylo výjimkou. V Holíči přivítal běžce studený vítr se silným deštěm, který bičoval stěny zámku a hráze kolem vodního příkopu jako za trest.
Možná se počasí nelíbilo, že si v historickém areálu dali dostaveníčko vytrvalci z Moravy a Slovenska a dávalo to velmi rázně najevo.
Přesto se s tím všichni dokázali poprat a Martin Kučera /VSK Univerzita Brno – 27:53/ ukázal všem vytrvalcům, jak se běhá, neboť od startu vypálil vpřed a svůj náskok neustále navyšoval. Za ním se v uctivé vzdálenosti držel bulharský běžec Yordan Petrov /28:11/ a třetí pak proběhl cílem Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno – 29:06/. Od něho to byl heroický výkon, neboť po výstřelu ještě obsluhoval počítače s čipovým měřením a po prvním kolečku v zámeckém areálu si skočil zkontrolovat do auta, zda všechno správně běží. Přesto pak stíhací jízdu dokázal dotáhnout až ke třetímu místu.
Patrícia Gánovská /Šport Team Hritz – 33:42/ šla stejně neohroženě za svým cílem jako Martin Kučera a svým soupeřkám nedala naprosto žádnou šanci. Až daleko za ní bojovala s deštěm a tratí zkušená maratónkyně Ivana Martincová /Moravská Slávia Brno – 35:20/ a třetí pak doběhla neméně zkušená běžkyně z jihu Moravy Jana Kadlecová /AK Hodonín – 36:10/.
Překvapením pak byl výkon Silvie Divišové – Václavkové, novopečené závodnice AHA Vyškov, která trať v délce 8895 metrů zvládla za 36:26 a vybojovala absolutně mezi ženami čtvrté místo.
XXI. ročník Velkej ceny města Holíč
Toto letí. Opravdu již dvacátý první ročník velmi oblíbeného a známého běžeckého závodu v Holíči, slovenském městě, do kterého je to z Hodonína co by kamenem dohodil, uspořádali společnou rukou AK Junior Holíč, Mesto Holíč a Centrum volného času Holíč pod vedením ředitele závodu Rudolfa Roučky v areálu holíčského zámku.
Samozřejmě patří i tato sportovní akce, kde se mohly běžecky vyřádit všechny věkové kategorii od nejmenších dětí až po nejstarší veterány, do Moravsko – Slovenského běžeckého poháru 2013, dále také do GP Záhoria a Slovácka a Trnavské župní běžecké ligy.
V dešti a zimě nikomu moc do řeči nebylo
„Takové počasí vyloženě nesnáším,“ procedil zuřivě mezi zuby již na startu Martin Kučera. „Ani jsem se v takové kose nedokázal rozcvičit a závod jsem pak odběhl jen v tréninkovém úsilí. V tomhle prostě nerad běhám,“ dodal pak ještě při vyklusávání po závodě.
Yordan Petrov se jen pořád usmíval a zřejmě mu podle výrazu jeho tváře, protože s nikým moc nemluvil, bylo naprosto jedno, co ho na trati doprovázelo za kalamitu. Hlavně, že dostal obálku.
„Musel jsem ještě při startu spustit počítače a pak je v prvním kole zkontrolovat,“ smál se spokojený Lukáš Kučera v cíli, kdy už zase obsluhoval techniku. „Bez rozcvičení a naprosto nepřipravený jsem pak vyběhl za ostatními a věřím, že kdybych startoval normálně, doběhl bych druhý naprosto v pohodě.“
„Připravuji se na maratón, tak jsem tu dnes běžela jen v tréninkovém tempu. Víc stejně nebylo třeba. Navíc odjíždíme ihned do Třebíče na další závod, tak jsem si nechávala rezervy, abych oba dva závody zvládla v rámci dvoufázového tréninku. „ Konstatovala Patrícia Gánovská při vyhlašování a spěchala i s kolegy rychle do auta, aby všechno stihli podle plánu.
„Konečně mě nic nebolí,“ prohlásila se smíchem Ivana Martincová. „To už skoro ani neznám. Ale díky tomu už můžu normálně trénovat a hlavně pak i závodit. A hned je to vidět.“
„Musela jsem dnes běžet naplno,“ přiznala barvu Jana Kadlecová. „Nebylo možné závod jen tak odklusnout jak to občas dělám, protože zezadu se na mě dotahovala výborně běžící Silvie Divišová a tak jsem si nedovolila po celé trati vůbec polevit, abych náhodou pak ještě neprohrála.“
Do cíle se i přes nepřízeň počasí nakonec dostali všichni, jak konstatoval od mikrofonu Pavel Bíla, když naznal, že jsem proklusal obloukem i já. A jen dodal, že v poháru se musí bojovat až do konce i kdybych prý měl zase skončit v nemocnici. Tak to mu děkuji za laskavé povzbuzení a doufám, že se netrefil, neboť za 14 dní nás všechny čeká poslední závod letošního Svatováclavského maratónu v Blažovicích, kde bych nerad chyběl. Jen věřím, že se počasí trochu ještě umoudří.
V září přece není nutné klepat kosu. Co?
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
