Nejsem fanda recenzí. Dobře dostal jsem to zadarmo, oběhl jsem sídliště a boty vydržely. Nové desetdesítky v2 jsem proto na sobě měl stovky kilometrů, běžel v nich 10 lužických sedmistovek a trápil je po asfaltu i lesních cestách a necestách.
Minimuska nemusí být nutně jen úplně ořezaná bota, ve které splynete s terénem a poznáte každý kamínek. Rekreačně je to super, ale co když přejdete do vyšší zátěže či na ultra jako já? Anebo naopak jste zvyklí na tlumené boty a nechcete rovnou vlétnout do extrémního opaku? Pak vás může zaujmout právě testovaný model.
1010 v2 je aktualizovaná loňské verze modelu New Balance 1010, a hned na úvod prozradím, že největší slabina původní verze byla odstraněna. Svršek je u této novinky téměř nezničitelná záležitost.
Tkaničky jsou ploché a hodně dlouhé. Rozvazováním tkaniček netrpím, ale běžně dělám tři suky. Trošku víc jsem si musel zvykat na pořádné dotahování, aby mi dobře seděla pata. Bota je hodně široká, což jistě potěší většinu běžců, mně osobně by o trochu užší zadní část nevadila. Může to být způsobeno také v tím, že si boty běžně beru o dvě čísla větší kvůli seběhům, takže nehty a prsty mají dostatek prostoru při přibrzďování špičkami.
Svršek byl považován za nejslabší část původního modelu. Sice jsem neviděl, že by ho někdo úplně roztrhal, ale dírky se tam dělali. Na svršek druhé verze tohoto modelu1010 v2 je ale použit pevnější materiál, který jsem zatím neprorval ani při přišlápnutí a následovném nakopnutí zlomeného klacku. To možná není to nejhorší, co botám můžete způsobit, většinou materiál více trpí při denním používání, kdy boty jsou nevysušené a přitom je člověk pořád tahá mezi kameny, do kopce, z kopce.
Jediné co jsem zatím roztrhal, je vnitřní jemná látka, která se od klenby nohy táhne až po špičky prstů. Asi to je tím, že běhám většinou bez ponožek, koukal jsem i do bot jiných běžců a ti tuto část měli neporušenou. Já ji mám roztrhanou po dvou až třech týdnech (400 – 600 km) u každých bot. Naštěstí je mezi touto jemnou vrstvou a svrškem ještě jedna odolnější vrstva, která už se neprodírá tak rychle. Nemám iluze, že ji neprodřu skrz, až utrhnu svršek od podrážky, ale to už boty budou dávno u konce své životnosti, která při mé zátěži bývá od 1800 km výše.
Jazyk je mírně vycpán, ale jen minimalisticky a jsem rád, že výplň se neshrnuje dolů. Obdobně je zlehka vycpána pata. Ani nevíte, jak jsem rád, že mám konečně botu, kde se mi neodírají mé lezačkami zdeformované paty.
Vložka je klasicky vlepená, nijak nepodporuje klenbu a hezky navazuje na svršek. Jsou to asi moje první boty, u kterých jsem se neodřel, když jsem hned začal běhat bez ponožek, aniž bych boty zaběhával.
Podrážka se sklonem 4 mm a mezipodešev z pěny REVlite , jsou už u New Balance známé věci. Nejsem si jist, jestli Vibram dodává jen ty červené špuntíky, ale dohromady to funguje skvěle. Docela mě zaujala na první pohled masivně působící podrážka, ale při bližším zkoumání mi došlo, že to je stále řada Minimus, a ten hrubě vypadající design především pomáhá stabilitě v terénu. Nízká a široká podešev dobře podrží nohu i v těžkém terénu, neznamená to ale, že si nemůžete zvrtnout kotník. Tyto dvě vlastnosti to ale velmi eliminují.
REVlite jsem si oblíbil, je to o hodně „rychlejší“ bota než velmi minimalistické MT10. Pěna se nevymačkává ani po stovkách odběhaných kilometrů. Nevím, při kolika kilometrech ztrácí své vlastnosti, ale běžec musí počítat, že zhruba po 700 kilometrech už je bota spíš na běhání objemů než rychlé závody. U ultra mi to tolik nevadí, tam mám pořád limity jinde.
Samotné červené Vibram segmenty podešve jsou dobrým poměrem odolnosti a tvrdosti. Pokud by byly moc tvrdé, tak na každém mokrém kamenu budete klouzat. Naopak při měkčí variantě by se rychle opotřebovaly. Byl jsem potěšen, že se segmenty gumy podrážky drží na měkčí mezipodešvi zuby nehty, a zatím jsem je neotrhal ani při prudších sebězích.
RockStop destička je už známá klasika, která při 12 milimetrech v přední části chrání nohu před kameny a jinými předměty na které není příjemné šlapat.
Svršek dobře propouští vodu ven, aniž by bota moc ztěžkla, když si krátím cestu potokem. Do druhého dne mám boty suché i v tomto sychravém počasí. Bota je sice určená pro trail, ale díky velkým špuntům nevidím problém proč nepřeběhnout pár kilometrů po asfaltu, to je asi klasická situace v našich končinách.
Co více dodat, boty drží, a já běhám spokojeně a bez bolesti. Takže jděte radši běhat také, ty svítící krabičky žerou víc vaší energie než ze svých baterek.
