Druhá polovina Hraběnka Cupu se rozjela již od začátku září a favorité z jarní části poháru tentokrát moc nepřesvědčili. I když u mužů Vojta Grün musel bohužel plnit své školní povinnosti a tak se nemohl ke startu dostavit, ale u žen vítězka posledního jarního závodu na stejné trati jako dnes, tedy z Ráječka do Petrovic, Marie Hynštová, na startu stála, ale vítězství se jí nepodařilo obhájit. Takže je zatím všechno otevřené. Rozhodnou až poslední dva závody.
Závodníky přivítala v Ráječku pošmourná obloha s mraky plnými vody, které doprovázely běžce až do cíle, ale naštěstí už z nich nic nespadlo. Zřejmě se vypršely pořádně již odpoledne.
Dnes se hned v prvním dlouhém kopci vytvořila tříčlenná skupinka, ve které byli všichni favorité. Petr Boháček /AUTO RZ Boskovice – 30:39/, nakonec druhý, se společně s Hynkem Dolákem z Blanska /30:51/, v cíli byl třetí, poctivě střídali a snažili se o svižnější tempo, ale Tomáš Večeřa/ BCK RELAX Olešnice – 30:32/ se s nimi vyvezl a nastoupil pak v posledním kilometru. Vytvořil si brzy dostatečný náskok a jen si prvenství pohlídal.
Mezi ženami vyrazila nesmírně odvážně dopředu Magdalena Tužilová RBK Adamov – 38:29/, jenže po prvním kilometru jí na čele vystřídala v pohodě běžící Zdenka Komárková z Olešnice /37:14/, která si lehce doběhla pro vítězství. Na vrcholu prvního dlouhého kopce se na Magdalenu Tržilovou dotáhla Marie Hynštová /AHA Vyškov – 38:24/ a spolu pak běžely až k seběhu do cíle k penzionu U hraběnky. Tam zkušeně nastoupila k finiši Marie Hynštová a bezpečně si zajistila druhé místo.
Hraběnka Cup zahájil v Ráječku svoji druhou polovinu
Čtvrtý závod v pořadí 14. ročníku Hraběnka Cupu, seriálu závodů do vrchu kolem Blanska, zahájil podzimní část soutěže.
Závod vedl z Ráječka do Petrovic k penzionu U hraběnky a proti jarní části se kopec vůbec nesnížil. Spíš to vypadalo, že se po celé délce 7,8 km nějak podezřele zvýšil. Zejména pak stoupák podél rájeckého zámku, který má určitě 2,5 km, ten se zvedl snad skoro jako ostrov v moři po výbuchu sopky.
V penzionu U hraběnky byla zima, ale veselo
„To se mu to běží,“ nadhodil hned za cílem směrem k Tomášovi Večeřovi Petr Boháček. „V sobotu odpočíval a nezkolaboval jako málem já v půlmaratónu. Bylo jasné, že se když se s námi vyveze, tak nemáme šanci. A navíc on seběhy hodně dobře umí.“
Tomáš se spokojeně usmíval a jenom potvrdil, co jsem na trati viděl i já: „Nemusel jsem se vůbec zmáčknout. Jenom jsem kluky hlídal a pak trochu zrychlil a víc nebylo potřeba.“
„Startoval jsem také na půlmaratónu v Blansku a bylo to dnes ještě znát,“ přidal se k našemu rozhovoru i Hynek Dolák.“Sice jsem se to v kopci snažil trochu rozběhnout, ale nestačilo to. Kluci dnes byli lepší.“
„Po dlouhé době se mi běželo výborně,“ konstatoval Zdenka Komárková, když si pohodlně sedla na stupně vítězů. „Vůbec jsem nemusela jít naplno a cítila jsem, že mi to fakt dobře šlape. To se potom běží dobře, když vidím, že nemám žádné problémy.“
„Zapomněla jsem doma závodní boty,“ přiznala se Marie Hynštová. „Určitě to bylo znát, ale i tak bych v nich o moc lépe neběžela. Nějak to pořád není ono. Na to, co mám teď přes léto natrénované, by závody měly vypadat jinak.“
„Nevěděla jsem, jak to mám běžet,“ usmívala se na můj dotaz, zda to trochu nepřepálila Magda Tužilová. „Jsem zvyklá z orientačního běhu pořád šlapat, jak to jde, tak jsem si s tím dnes hlavu nijak nelámala. Já na takové závody nechodím a na silnici neběhám vůbec. Přišla jsem si to dnes jen zkusit a tréninkově se proběhnout.“
Tak se zase objevil další běžecký talent na blanensku, který ale bohužel z terénu nemíní zběhnout mezi vytrvalkyně, protože orientační běh je pro ni sportem číslo jedna.
Že nebylo o legraci nouze, to dokumentuje i tradiční hláška k vítězi padesátníků, Ivoši Hájkovi, který jako obvykle zase hned po doběhu zmizel a nepřišel si pro cenu: „Ivoš je jak yeti. Taky o něm všichni mluví, ale na stupních ho ještě nikdy nikdo neviděl.“
Do skončení Hraběnka Cupu tedy zbývají poslední dva závody a rozhodně bude zajímavé sledovat, jak se vyvine situace v boji o posty nejvyšší. A protože se ze šesti běhů počítá pět nejlepších výsledků, tak si budeme muset na vyřešení této tajenky počkat až do posledního závodu.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
