S naprosto jednoznačným cílem přijel letos Martin Kučera /VSK Univerzita Brno/ do Bystřice pod Hostýnem a tím bylo překonání jeho vlastního, ovšem nesmírně kvalitního, traťového rekordu z loňského roku. Také se tím na startu vůbec netajil a dopředu to oznámil i řediteli Karlu Novákovi. Ihned po výstřelu se proto ujal diktování tempa a bez ohledu na soupeře se vydal velmi svižně na vrchol Hostýna. Přesto mu nakonec v cíli chybělo na rekord deset vteřin, neboť trať zvládl v čase 21:29.
Výborný výkon odvedl i druhý Tomáš Blaha /AK ASICS Kroměříž – 21:58/, který předvedl, že na mistrovství světa do vrchu, které se běží v nedalekém Polsku, pojede velmi dobře připravený. Třetím mužem v pořadí byl po celou trať na tomto místě osamoceně běžící Pavel Hrdina /AK Perná – 23:04/, který dalším borcům za sebou nedal vůbec šanci.
Muži tedy měli svá umístění v podstatě velmi brzy rozhodnutá, ale zato mezi ženami se odehrával souboj dvojiček. A to velmi napínavý. Téměř po celou trasu se držela v závěsu za vítězkou závodu Martinou Vévodovou /AK Perná – 28:33/ fantasticky běžící dorostenecká reprezentantka v triatlonu /ročník 1996/ Pavlína Poláčková /EKOL Brno – 28:38/, která předvedla svůj obrovský talent pro běhy do vrchu a trochu si spravila náladu z minulého týdne, kde na mistrovství republiky v triatlonu skončila až na třetím místě. Nakonec jí na první místo na Hostýně chybělo pouhých pět vteřin.
Další dvojicí byly Jana Žaludková /Cyklogat Malenovice – 30:05/, která se držela dvě třetiny závodu kousek za výborně běžící Martinou Kocháňovou /AK Zlín – 30:12/, aby pak v závěru uplatnila své letité zkušenosti s touto tratí a udržením tempa i v posledním kilometru dokázala zdolat svoji soupeřku a tím vybojovat celkové třetí místo.
Co pro vrchaře pořadatelé vlastně připravili?
Desátý ročník Běhu do vrchu na Svatý Hostýn v Bystřici pod Hostýnem uspořádala Orelská jednota ze zdejšího města jako veřejný závod v běhu do vrchu. Ředitel závodu Karel Novák letos sice neběžel, ale zato mi notně pomohl odvozem vlastním autem až do cíle, neboť při mém současném zdravotním stavu bych se asi nahoru po svých zřejmě nedostal. Za což mu samozřejmě nesmírně děkuji.
Při té rallye nahoru jsem se stačil také dozvědět, že Martin Kučera za pokus o překonání traťového rekordu dostal výjimku ze zaplacení startovného na tento závod. Což je bez debat.
Také tato sportovní běžecká akce zařazena do Saucony českého poháru v běhu do vrchu a díky tomu se zde scházejí naši elitní vrchaři ve všech věkových kategoriích, neboť celý seriál samozřejmě táhne. Proto se i přes konkurenci Runtour v Olomouci, ligové soutěže atletů a Jesenického maratonu se na start postavilo 171 závodníků.
Letošní termín Běhu na Svatý Hostýn vyšel na 24. srpna a závod byl odstartován ve 14 hodin ze zdejšího náměstí TGM. Cíl byl na vrcholu Hostýnu u rozhledny v nadmořské výšce 735 metrů. Běžce čekala tedy trať dlouhá 5 km s převýšením 422 metrů z počátku po silnici a pak po lesních cestách v nádherném prostředí Hostýnských vrchů.
Do Bystřice jezdí všichni rádi
Tak tohle jsem zaslechl již před startem a nahoře mi to všichni jen potvrdili. Také Martin Kučera zdejší závod řadí ke svým oblíbeným, jak se mi přiznal: „Líbí se mi tu, protože se dá celkem přijatelně po celou trasu běžet, což mi vyhovuje. Jen jsem někde asi příliš moc ztratil. Zřejmě po startu, kde foukal protivítr a první kilometr za 3:07 oproti loňsku, kdy jsem ho běžel za 2:59, rozhodl o tom, že se mi nepodařilo posunout traťový rekord. Ale problém je také v tom, že vlastně musím běžet celou trať sám a to se pak nedá přece jen jít pořád naplno tak, jak by mě k tomu donutila pořádná konkurence.“ Snažil jsem ze začátku držet s Martinem,“ rozebíral svoji závodní strategii Tomáš Blaha. „Jenže to bylo příliš rychlé a tak jsem raději přizpůsobil tempo svým současným možnostem, abych nakonec někde na trati nevytuhl. Ale překvapivě se mi běželo docela dobře a s výkonem jsem spokojený.“
„Dnes jsem se od začátku necítil nijak ideálně,“ konstatoval Pavel Hrdina. „Ono se také není co divit, když se při svém zaměstnání dostanu proběhnout tak asi dvakrát do týdne. Z toho se pak žádné zázraky běhat nedají.“
„Zítra jedu ještě do Slopného,“ nastínila své plány na neděli Martina Vévodová, „tak jsem se snažila nejít moc naplno, abych to zvládla i tam dobře odběhnout, ale pořád jsem musela kontrolovat, jak za mnou jde Pavlína, protože běžela moc dobře.“
„Po Králičáku to byl můj teprve druhý závod do vrchu a jsem překvapená, jak mi to šlo dobře, protože jsem v týdnu moc ideálně necítila,“ s viditelnou radostí konstatovala Pavlína Poláčková. „Nemám s kopcem žádný problém, přestože je vůbec ani v tréninku neběhám. Je pro mě záhadou, proč mi to tak dobře jde.“
„Jsem ráda, že se vůbec dostanu proběhnout,“ ukázala mi na dalšího potomka v kočárku Jana Žaludková. „Ale zdejší trať dobře znám, běhám tu již léta, tak jsem si správně rozvrhla síly a vyplatilo se mi to.“
A také o tom závody do vrchu jsou. Umět si rozvrhnout své tempo tak, aby se z běhu nestal pochod a následně potom hrozné utrpení. To vše sebou nesou zkušenosti z těchto startů. Pořád se učíme a je dobré si to přiznat. Pak z takových závodů budeme mít jenom radost. A když jsou tak perfektně zorganizované, jak to dělají pořadatelé v Bystřici pod Hostýnem, pak se k tomu přidají i nádherné zážitky. Také proto se sem řada běžců ráda každoročně vrací.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
