O běhání se říká, že to je droga. Něco na tom je, ale účinky jsou naprosto odlišné. Kdo bere drogy a zvyšuje dávky, je na tom čím dál hůř. Kdo běhá a zvyšuje dávky, je na tom čím dál líp. Aspoň u mě to tak fungovalo.

Samozřejmě je třeba ty dávky zvyšovat úměrně a s ohledem na své dispozice ale myslím si, že každé tělo se dá naučit tvrdé práci a když už se to tělo naučí pak bere jako samozřejmost, že ten den musí zvládnout 40 km a věřte, že to je jen o tom, se do toho dostat.

Čím víc člověk maká, tím víc své tělo poznává a tím víc z něj dokáže vydolovat i ty výkony, které jsou skryté v hlubokém podvědomí. Je to dlouhodobé, systematické a trpělivé odstraňování zeminy lžičkou na kávu tak dlouho, až narazíte na trysčitý pramen, který při správném zacházení vám může sloužit mnoho let.

Není jednoduché naběhat za týden 220 km. Už ta představa, když to podělíte sedmi mnoho lidí odradí. Ale o tom to je. Nenechat se odradit nikým a ničím.

Tento týden jsem si připoměl další pěkný ale těžký závod, který už se neběhá. 25 km na okruhu ve Starém Městě.

V tomto týdnu jsem se snažil běhat spíše pocitově a uvolněně a hlavně udržet objem. Není dobré běhat každý týden na doraz. Jednak se to dost dobře nedá fyzicky zvládat, ale taky pak soustavnost tréninku ztrácí smysl. Důležité jsou změny objemu, kvality a intenzity aby si tělo nenavyklo na jednostranné tempo.

Jsou to příklady většiny ultravytrvalců, kteří vesměs běhají objemy stejným tempem, kvalitu běhají výjimečně, a proto i v závodech je jejich tempo konstantní ať běží 10 nebo 100 km.

V takových obdobích, kdy jsem si chtěl relativně odpočinout jsem využíval místo vzdálenostních intervalů intervaly časové, což hlavně psychicky k odpočinku pomáhá a kvalitativně je to srovnatelné.

V tomto týdnu jsem naběhal 210 km ale přitom už jsem opět chodil do práce, takže jsem běžecky pendloval mezi Mořkovem a Kopřivnicí.

Tak v tomto týdnu jsem se opět vrhnul na kvalitu, abych rozbil stereotyp týdne minulého. Ne že bych úseky miloval, to každý potvrdí, že úseky bolí ze všech tréninků nejvíc, ale zároveň nejvíc zvedají výkonnost, odolnost i sebevědomí.

Když zvládnu opakovaně kiláky za 3:00, neměl bych 10 km běžet o moc pomaleji. Špičkoví běžci se dostanou v souvislé desítce i pod 5 vteřin oproti úsekům, průměr se pak pohybuje kolem 10 vteřin. Zároveň úseky učí běžce rozvrhnout si síly.

Kdo přepálí první dva, tři úseky, zbytek se dotrápí a zpomaluje a tak to bývá i v závodech. V tomto týdnu jsem také výjimečně běžel závod do vrchu z Frenštátu na Javorník.

Kdo mě zná, ví, že nejsem žádný vrchař a že jsem se těmto závodům vesměs vyhýbal, protože jsem nikdy nebyl silovým typem ale občas se otestovat není špatné. Skončil jsem na 3. místě za 30:09.

Tentokrát jsem v týdnu naběhal 171 km prakticky v jedné fázi.