Když se v Nemojanech objevil u prezentace Martin Kučera /VSK Univerzita Brno/, bylo jasné, že je zaděláno na kvalitní čas na trati Nemojské devítky. Jenže nikdo nečekal, že velmi dobrý výkon Tomáše Blahy dokáže Martin překonat o celou jednu minutu. Neuvěřitelný nový traťový rekord na zdejší velmi náročné trati má nyní hodnou 29:44 a to je v podmínkách, která zrovna v lesích kolem Nemojan panovaly, neskutečný čas. Aby to nebyl, jak my říkáme, „dosmrťák“.
Martin Kučera za to vzal ihned od startu. Přestože se po obloze honily mraky, bylo nahoře v lese docela nepříjemné dusno. Klima mu sice také trochu dělalo problémy, ale zřejmě ani dusné teplo mu v jeho současné formě až tak moc nevadilo. I když je pravda, že bylo vidět po cestě zpátky, jak velmi tvrdě maká.
Druhý muž celkového pořadí, Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 31:58/, musel do kopce hodně dřít, podle jeho slov, neboť Pavel Dvořák /Biatlon Prostějov – 33:06/ nahoru předváděl, proč mu v poslední době tak sedí vrchařské závody. Ale stejně se nakonec v závěru musel Pavel sklonit před drtivým finišem Jirky Němečka /AHA Vyškov – 33:05/, který ho dokázal předběhnout kousíček před cílovou čárou a vybojovat tak třetí místo. Pátý doběhl svým stabilním výkonem Josef Sedláček /Bike Kamík Tučapy – 33:30/, jinak nejlepší veterán nad 40 let, a šestý pak pro změnu první padesátník Pavel Kratochvíl /Sokol Rudíkov – 34:54/, který prohlásil, že trať je sice moc hezká, ale strašně těžká. On sám pak byl nespokojený se svojí taktikou, neboť nahoru zbytečně moc drtil tempo a pak se dolů už nedokázal uvolnit. A o tom právě trať Nemojské devítky je!
Mezi ženami neměla konkurenci Silvie Divišová /Moravský Krumlov – 40:45/, která v tréninkovém tempu utekla druhé v pořadí, vyškovské veteránce Marii Hynštové /43:07/, o víc jak 80 vteřin. Třetí pak těsně v závěsu za Marií po výborně provedeném seběhu z kopců protnula cílovou čáru Lenka Suráková /AHA Vyškov – 43:16/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
6. ročník Nemojské devítky, memoriálu Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč a též za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje jako 23. v pořadí a do okresní běžecké soutěže Dlouhá míle.
Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory. Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr.
A co jsem zaslechl v cíli?
„Snažil jsem se jít už velmi ostře nahoru,“ rozkrýval svoji závodní taktiku Martin Kučera, „nechtěl jsem pak dohánět ztrátu na rekord až v závěru. To by se mi dolů z kopce nemuselo podařit. Ale musím přiznat, že jsem se nijak moc nešetřil. Až snad poslední kilometr, kdy bylo jasné, že už to zvládnu, jsem vyklusal za 2:42. Bylo dost dusno a navíc já tak brzy ráno moc rád neběhám, proto si tohoto výkonu hodně cením.“ „Nemělo smysl se honit za Martinem, stejně to do kopců pořád ještě dobře neumím,“ přiznal se Tomáš Steiner. „Měl jsem i tak značné potíže vůbec udržet Pavla Dvořáka. Až potom zpět dolů jsem pustil nohy, ale dnes jsem se vůbec nesnažil jít moc na hraně. Byl to takový dobrý ostrý test.“
„Myslel jsem, že už toho Pavla Dvořáka nedoběhnu,“ probíral se mnou své závěrečné metry v závodu Jirka Němeček. „Jenže se mi přece jen podařilo stáhnout asi 40 metrů před cílem jeho náskok a pak jsem ho o vteřinku porazil. Vím, že to musí naštvat, ale já na to, abych se s těmi kluky před sebou udržel v jejich tempu na trati, zatím nemám naběhané kilometry a z půlkařského tréninku se pak dá na devítikilometrovém závodu fakt jen finišovat v posledních metrech.“
Pavel Dvořák ale zklamaný nijak moc nebyl: „Já jsem si přijel hlavně zaběhnout do kopce. Dolů mi to moc nejde, tak bylo jen na tom, jestli mě dokáže Jirka dotáhnout. Ve finiši nemůžu mít proti němu šanci.“
„Jsem dost unavený, tak jsem si běžel jen svoje tempo a s nikým se moc nesnažil honit,“ konstatoval Pepa Sedláček. „Navíc jsem nachlazený, tak i proto jsem dnes se svým výkonem docela spokojený.“
„Začala jsem hodně volně,“ přišla mi poreferovat o to, jak to dnes provedla, Silvie Divišová, „i zpět jsem měla pořád velmi slušnou rezervu, tak se dá říct, že jsem si konečně závod pěkně užila bez nějakého trápení.“
„Tento týden jsem teprve přiletěla ze Švýcarska, tak je to všechno dost rozházené a výkon v závodě nebyl nic moc, podrobila sama sebe tvrdé kritice Marie Hynštová. „Budu se muset rychle dostat do běžného tréninkového zatížení, aby mělo vůbec smysl startovat na veteránském MS do vrchu. Bez odpovídající přípravy tam nemá cenu jezdit a už je fakt nejvyšší čas.“
„Snažila jsem se moc neuštvat do kopce, „usmívala se Lenka Suráková. „Snad také proto se mi pak dolů běželo výborně a měla jsem z toho docela velkou radost.“ Rádi byli i pořadatelé, protože si opět našlo do Nemojan i přes dovolenkový čas cestu hodně běžců a už teď se všichni dohromady těší na poslední závod Nemojského běžeckého léta, kterým je 3. srpna Nemojská pětka.
Výsledky
Fotogalerie ze závodu
Foto 65× – Zdeněk Smutný
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
