Letní dovolenou si Češi nejčastěji představují v Chorvatsku nebo v Itálii. Co ale takhle vyrazit na opačnou stranu a podívat se třeba do Běloruska? Běhat se tam dá také a co víc, možná je běh tam ještě o něco lepší než doma…

Bělorusko Češi obecně berou jako takové menší Rusko. Možná si tak ještě vybaví diktátorského prezidenta Lukašenka, ale to je tak všechno. To je ale značně zkreslený obrázek. I když je potřeba vízum a cesta do Mozyru, o kterém bude řeč, může trvat i více než čtyřiadvacet hodin, je zde krásná příroda, čerstvý vzduch a člověk si tak běh opravdu užívá

Po měkkém se běhá dobře

V Bělorusku je spousta lesů, kde se dá běhat po měkkém povrchu. Problém je, že lesy jsou daleko větší než u nás a tak není problém se ztratit. O poněkud vyšší koncentraci komárů a různého jiného hmyzu v lesích ani nemluvě. Ty potvory hryžou i člověka, co kolem nich je probíhá a nepomáhá ani sprinterské tempo. Celkem dobře ale fungují repelenty, jen se člověk musí postříkat doslova od hlavy až k patě.

Lepší pro běh jsou tedy silnice. Parádní je, že je téměř vždy vedle asfaltové krajnice ještě pruh štěrku, písku nebo trávy a člověk tak může běžet po měkkém povrchu a přitom mít celkem slušný přehled kde je nebo – pokud si svou běžeckou trasu měří na mapě či autem – i kolik kilometrů už uběhl. Pozitivní také je minimální provoz, zejména na vesnicích, kolik minut běžet vedle silnice a nepotkat jediné auto, to se jinde moc často nepoštěstí.

Problém je se psy. Po vesnicích se běžně toulají psi všech možných velikostí bez majitele, a i když obvykle mají větší strach než běžec, kdo ví, jestli se nějaký nerozhodne pro souboj. Za normálních okolností ale pes toulající se po vesnici utíká před běžcem a štěkají jen ti za plotem. Pak nezbývá než doufat, že jsou pevně uvázaní… Nicméně s útokem psa se může člověk setkat snad všude na světě, tedy i v Česku.

Stále více běžců

Zdá, že v ulicích Mozyru běhá několikanásobně více lidí než předloni. Půlmaraton v Minsku se letos těšil obrovskému zájmu běžců i televize. A nejde jen o běh, blížící se mistrovství světa v hokeji, které proběhne ani ne za rok připomínají trička v obchodech i jiné propagační předměty, ale to je asi tak všechno.

Na tržnici je obrovský výběr značkového (opravdu značkového, i „značkového“) oblečení a i bot. Převládají ale tzv. volnočasové modely. Přesto stačí trochu štěstí a dají se sehnat i Adidas Supernova Sequence za 300 000 BLR, tedy nějakých 700 korun. Zdá se to jako výhodná koupě, i když podle místních není vůbec jisté, že je to pravá adidaska, o tom jak se asi dostal na stánek jen jeden pár těchto bot ani nemluvě.

Větší výběr je ale v specializovaných obchodech. Je ale potřeba hledat, někde jsou ceny v přepočtu i vyšší než v ČR, jinde se dají koupit boty i za polovinu. Když zrovna nemají v obchodě jen jednu velikost vybraných bot, nic nebrání nákupu.

Závěrem tedy nezbývá říct, že kdo se rozhodne pro dovolenou v Bělorusku, rozhodně by si měl zabalit i vybavení na běh. Anebo si ho balit nemusí a může si ho koupit až při dovolené. Ale běh zde je trochu jiný a rozhodně stojí za vyzkoušení.

Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.