Když jsem vybíral novou trasu pro první závod Nemojského běžeckého léta, která by nahradila pro veterány příliš náročnou tradiční Nemojskou sedmičku, snažil jsem se ji opět umístit do lesa. A pokud možno opět do příjemného, ale trošku rovinatějšího terénu.
Netušil jsem ovšem, že se trať potká s tak obrovsky kladným ohlasem hned po prvním závodě, který se na ni konal. Dalo by se říct, že snad všichni byli nadšeni a výběr trasy zahrnuli jen samou chválou. Musím přiznat, že mě to hodně potěšilo. Přece jen závody pořádám pro kamarády a známé běžce, proto si přeji, aby se jim všem u nás líbilo. Myslím, že se nám to zatím každoročně daří. A když se přidá i trať, která vyhovuje se vším všudy, není co dodat.
Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno/ po startu závodu Nemojské šestky, jako hlavní favorit, nikam nespěchal a teprve až po prvním kilometru na vrcholku mírného kopce trochu natáhl krok a pak už se jen v tréninkovém tempu postupně vzdaloval soupeřům. Šest km zvládl v čase 20:41 a vytvořil tak základní rekord trati, stejně jako vítězka žen Kateřina Doubková /AK Perná/. Ta se dostala do cíle za 25:32.
Velmi statečně bojoval s délkou závodu i půlkař AHA Vyškov Jiří Němeček. Výkon 21:07 mu stačil na druhé místo a porazil i ostřílené vytrvalce a veterány nad 40 let Josefa Sedláčka /Bike Kamík Tučapy – 21:19/ a Jardu Martínka /Trisk Olomouc – 21:44/. Pátý pak doběhl Pavel Židlík /Sanita Car Holešov – 22:22/ a šestý nejlepší padesátník Jaroslav Ženčák /TJ Šumperk – 22:27/. Fantastické výkony ovšem předvedli i nejlepší šedesátník Svatopluk Kudlička /LRS Vyškov – 23:37/ a první sedmdesátník Jan Haberland /Sokol Brno – 30:18/.
Druhá mezi ženami skončila Silvie Divišová /Moravský Krumlov – 25:51/, třetí pak proběhla cílem nejlepší žena nad 45 let, která je ještě ovšem o 12 let starší než je tato věková kategorie, Marie Hynštová z Vyškova /27:02/. Čtvrté místo vybojovala Jaromíra Hlaváčová z Brna /27:15/ a pátá byla nejlepší z nejmladší ženské kategorie Lenka Suráková /AHA Vyškov – 27:32/.
Nemojské běžecké léto opět zahajuje
Prvním závodem letošního Nemojského běžeckého léta, jež samo o sobě je u nás ojedinělým projektem, byl 6. ročník Nemojské šestky, který je věnován památce vynikající atletky, běžkyni Mgr. Lence Höferové, ta by právě 6. července oslavila 50 let. Již počtvrté se běžel jako její memoriál v místech, která měla tak nesmírně ráda. Nemojany jí byly druhým domovem a zároveň zde pracovala jako ředitelka základní školy. Lidé ze vsi, stejně jako my běžci, na ni nikdy nezapomeneme.
Veteráni mi stále tvrdili, že jedenkrát jim ten prudký kopec v průběhu nemojských závodů stačí, a tak jsem přesunul start i cíl tohoto prvního závodu nad slavné lulečské koupaliště v přírodním lomu U Libuše. Nová, pískem sypaná cesta po vrstevnici opět v krásném lesním prostředí ostatně vybízí k pořádání závodu. Tak proč toho nevyužít. A že se to podvedlo, o tom jsem už psal hned v úvodu.
Všechny tři akce pořádá AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a místním Sokolem a protože Lenka Höferová učila i děti z okolních vesnic Luleč a Tučapy, tak i zdejší obecní úřady se na její počest na závodě podílejí. Stejně ovšem jako řada místních sponzorů. Proto si asi všechny tři závody v Nemojanech drží svůj punc výjimečnosti a jsou mezi běžci čím dál víc oblíbené.
Parádní trať. Nic jiného nebylo slyšet
Jen samé superlativy zazněly na výběr trati a také Tomáš Steiner to viděl stejně: „Bezvadně se mi tu běželo,“ přiznal bez obalu. „Kopečky byly pro mě běžecky únosné a dal se držet slušný rytmus, i když přece jen ho bylo nutné díky terénním vlnám občas trochu změnit. Ale to mi nevadilo, protože jsem si běžel sám a s nikým nemusel závodit, tak mi to ideálně sedlo a perfektně vyhovovalo.“
„Trať je výborná,“ chválil také Jirka Němeček, „ovšem je třeba i na těch šest km mít něco naběhané a to já teď zrovna nemám, tak jsem pěkně v závěru trpěl a byl rád, že jsem to druhé místo nakonec uhájil.“
„Krása. V takovém prostředí je radost běhat,“ usmíval se viditelně spokojený Pepa Sedláček. „Dnes se ti ta nová trať opravdu povedla,“ pochválil mě hned při vyklusávání po závodě.
„Na to, že jsem pořád v práci a skoro nemůžu trénovat, se mi to dnes rozběhlo moc dobře,“ přiznala se mi Katka Doubková. „Až mě to samotnou překvapilo, ale tady se snad ani nedá běžet špatně. Moc se mi tu líbilo.“
„Snažila jsem se nepřekopnout začátek a myslím, že se mi to povedlo,“ konstatovala Silvie Divišová. „Neběžela jsem vůbec nadoraz a perfektně si tak závod užila. Kéž by to tak vyšlo pokaždé.“
„Od začátku jsem si hlídala třetí místo v pořadí,“ sdělila mi svoji taktickou variantu po závodě Marie Hynštová. „Ale myslím, že už je to přece jen trošku lepší než na jaře. Doufám, že se přes léto dostanu do své obvyklé formy, protože už mě nebavilo běhat někde vzadu.“
Když se dívám na výsledky, musím být spokojený. Nejenže se závod podle všech účastníků povedl, ale i moji svěřenci byli pořádně vidět. Jen tak namátkou absolutní vítěz mužů, či první tři ženy úpí pod mojí kuratelou a zatím je to znát. A to bylo těch běžců či běžkyň, co se nebojí svěřit do mých rukou, ve startovním poli mnohem víc a určitě byli všichni spokojení. Stejně jako já s vydařenou sobotou.
Takže doufám, že se za 14 dní zase potkáme při Nemojské devítce, což už je přece jen trošku drsnější trať a zase si to v Nemojanech všichni parádně užijeme.
Výsledky
Foto 34× – Vladan Strnad
Foto 90× – Zdeněk Smutný
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
