Jaro nám vždycky pomalu, ale jistě přináší delší dny, teplé počasí a neustále narůstající množství víkendových závodů. Na nezasvěcené po sezóně jistě udělá dojem, když budete mít stěny garáže vytapetované startovními čísly, jenomže možná za vysokou cenu – ze všeho toho závodění se budete cítit utahaní a opotřebovaní, o sice drobných, avšak nehojících se zraněních ani nemluvě.

A přitom by stačilo vzít si příklad z Kenenisy Bekeleho, držitele současného světového rekordu jak na 5km, tak na 10km trati. V loňském roce se tento etiopský běžec zúčastnil dvou závodů na 10 km a oba vyhrál.

Od května do září ovšem běžel už pouze šest dalších závodů. Člověk by řekl, že někdo, kdo se běháním živí, se na startovní čáru postaví mnohem častěji. Bekele si ale uvědomuje, že špičkovými výkony se nesmí plýtvat a že závodění vyžaduje, stejně jako trénink, uvážlivé a pečlivé plánování.

To neznamená, že byste neměli závodit víc než osmkrát ročně. Jenom potřebujete plán, který bude optimální kombinací pouhé účasti v některých závodech na jedné straně a špičkového výkonu ve vybraných závodech na straně druhé. Abyste si takový plán mohli sestavit, budete se nejdříve muset zamyslet, které závody v nadcházející sezóně pro vás budou závody stěžejními, které vylaďovacími a které pomocnými.

Stěžejní závody

Opravdu dobrý výkon vydržíte v závodech podávat, když budete závodit jednou za dva až tři týdny po dobu tří až čtyř měsíců. Závoďte víc a vaše výkonnost půjde dolů (ledaže byste měli genetickou výbavu olympijského vítěze či olympijské vítězky).

Když budete závodit s vynaložením svého největšího úsilí příliš často, vaše tělo začne vylučovat méně hormonu zvaného kortizol a postupně se stane proti jeho účinkům imunním. Vzhledem k tomu, že kortizol napomáhá zotavení po námaze, pak výsledkem bude vaše neustálá únava a oslabený imunitní systém.

Rozumným se tudíž zdá být, abyste si naplánovali jeden hlavní závod měsíčně. Příležitostně to mohou být i dva, jestliže se zaměřujete spíše na kratší vzdálenosti, ale v žádném případě ne, jestliže vám jde o půlmaraton nebo dokonce maraton.

Vylaďovací závody

Na své cestě k vítězství na 10 000 m se Bekele zúčastnil rovněž závodů na 5 000 m, 3 000 m a 1 500 m. Závody za účelem konečného doladění rychlosti se zařazují vždy dva až tři týdny před stěžejním závodem. Měly by být kratší než závod stěžejní, ale zaběhnuté naplno, což je nezbytné pro maximalizaci nervově svalové koordinace a zejména výkonnosti rychlých svalových vláken. Díky kratší vzdálenosti po závodě za normálních okolností není třeba dlouho odpočívat.

Zaběhněte si rychlou patnáctistovku týden před stěžejním závodem na 5 km, „pětku“ dva týdny před závodem na 10 km, „desítku“ dva týdny před půlmaratonem a „pětku“ nebo „desítku“ tři až čtyři týdny před maratonem.

Pomocné „tréninkové“ závody

Některých závodů se zúčastněte výhradně za účelem tréninku. Tím, že je absolvujete pomaleji, zabráníte „přezávodění se“. Kratší závody můžete například běžet jako součást svého pravidelného dlouhého běhu nebo tempového běhu na laktátovém prahu.

V rámci pomocného závodu na 5 km nebo 10 km můžete střídat rychlé a pomalé úseky v délce 1 500 m nebo si závod můžete rozdělit na poloviny, první běžet pomaleji a druhou běžet rychleji (případně vystupňovaně) a sledovat, kolik lidí se vám podaří předběhnout.

Autorem článku je Pavel Baběrád, běžecký trenér a poradce, bývalý mistr České republiky v maratonu (1993) a několikanásobný vítěz a držitel předních umístění na této trati doma i v zahraničí. Osobní rekordy: 5 km – 14:58, 10 km – 30:48, půlmaraton – 1:06:05, maraton – 2:19:07. Zde provozuje svůj byznys: www.babos-sports.cz