Letošní významný ročník Rohatecké desítky přichystal běžcům několik překvapení. O to příjemné se postaral ředitel celé sportovní akce Luděk Durďák, když pro účastníky zajistil hezké tričko s logem závodu.
Další pak připravilo počasí, které se z ranního dusna a větru během pár minut nějakým zázrakem přetavilo před startem dospělých v ideální běžecké klima. A o to méně příjemné překvápko, alespoň pro naše vytrvalce, se zasloužil starosta obce, když ke dvacátému jubileu dojednal účast keňských vytrvalců.
Ti se také bez nějakého většího úsilí, kdy jen tak střídavým tréninkovým během lehce odtrénovali, seřadili na prvních dvou místech absolutního pořadí, aniž by použili nějaký finiš ve vzájemném souboji, když jako první protnul cílovou čáru Wicliffe Kipkorir Biwot v čase 30:56, za ním pak o vteřinu později doklusal Henry Kemboi. Je nutné přiznat, že ani zdaleka nevyužili fantastických podmínek k útoku na již značně vousatý traťový rekord Pavla Klimeše 30:05 z roku 1997.
Zato další borci za nimi si posunuli letošní osobáky docela markantně. Třetí v pořadí Lukáš Kučera /VSK Univerzita Brno/ na čas 31:16 a fantastický výkon podal Tomáš Steiner z téhož klubu, který si posunul absolutní osobní rekord časem 31:24 o téměř 80 vteřin. Tím také potvrdil svoji skvělou formu z posledních dnů. A to ještě Martin Kučera, který se do Rohatce přijel podívat s bratrem a měl původně v úmyslu startovat, prohlásil, že před odpoledním stýplem v Olomouci se raději honit nebude a dal přednost rozcvičení na závod na dráze a honbou za extraligovými body.
Jen tak namátkou i v ostatních kategoriích se děly věci. Vítěz mužů nad 40 let Jan Miškeřík z Lipova zvládl trať za 34:39, padesátníky ovládl Peter Portášik /AŠK Grafobal Skalica/ za 35:43, šedesátníky pak Luděk Gross za 39:40 a tak bych mohl pokračovat. Ostatně si můžete výkony všech borců prohlédnout ve výsledcích. Stojí to za to.
Keňská vytrvalkyně Cristine Chepkemei na rozdíl od svých kolegů traťový rekord na pět km posunula časem 17:06 velmi výrazně i když také se svou stájovou kolegyní z Benedek Teamu rumunskou běžkyní Daniele Elenou Cirlan doklusaly téměř obdobným způsobem jako muži, neboť ta se dostala do cíle za 17:08. Nejlepší česká závodnice Jana Kadlecová /AK Hodonín – 19:00/ doběhla třetí před Erikou Farkašovou /AŠK Grafobal Skalica – 19:08/ a Katkou Doubkovou /AK Perná – 19:37/.
Představení keňských běžců v Rohatci také za ně okomentoval jejich manažer pro starty u nás Zdeněk Simon: „Mají za sebou kolečko po našich závodech, tak to dnes vzali jen jak tréninkový fartek. Ostatně někteří poběží v neděli v Praze maratón, tak se není co divit.“
Moravsko – Slovenský běžecký pohár
Ve 20. ročníku Rohatecké desítky se opět sbíraly body do Moravsko slovenského běžeckého poháru. Závod je již sedmým v pořadí této soutěže a jako ve všech akcích pořádaných na jihu Moravy měli možnost závodit opravdu všechny kategorie.
Od těch, co ještě nosí plínky až po ty, co je možná začnou už brzy nosit taky. Tak velký rozsah všech účastníků je opravdu na hodně málo závodech, ale v tomto poháru je to naprosto samozřejmé.
Muže čekalo 10 km v šesti okruzích obcí a ženy pak měly před sebou okruhy tři v celkové délce pět kilometrů. A ještě jednu devízu zdejší běh má, je nesmírně rychlý.
Co si budeme povídat, každého potěší, když si zaběhne nejrychlejší čas v sezóně a právě Rohatecká desítka tuto možnost nabízí. O tom není sporu. A počasí tomu letos konečně napomohlo.
Postřehy našich
„Odpoledne mě také čeká stýpl v Olomouci jako bráchu,“ přiznal se mi Lukáš Kučera, „ale chtěl jsem dnes zkusit, jak mi to půjde. Nešel jsem nadoraz, proto můžu být s výkonem hodně spokojený, ale uvidím, jak to dopadne dnes na dráze.“
„Já jsem maximálně nadšený. Takový posun osobáku jsem rozhodně nečekal a už teď vím, že jsou tam pořád dost značné rezervy,“ usmíval se hodně překvapený svým výkonem Tomáš Steiner. „Jen byla škoda, že jsem neudržel Lukášův trhák v polovině trati. Asi by ten výkon byl ještě o hodně lepší.“
„Nemám čas skoro trénovat, proto mě překvapuje, že mi to pořád docela dobře běhá,“ rozebírala svoji výkonnost při debatě se mnou u našich aut, když jsme náhodou stáli na parkovišti zrovna vedle sebe, Jana Kadlecová a po očku sledovala svoje dvě ratolesti, aby zavčas zabránila nějaké pohromě. „Ale je to dobře, aspoň mě stále baví závodit a mám z běhání radost.“
„Jsem teď pořád v práci, nevím kam dřív skočit a podle toho moje výkony teď vypadají,“ jen smutně konstatovala Katka Doubková. „Snad už se v zaměstnání všechno brzy srovná a uklidní. Pak bych se zase mohla trošku rozběhat do původní formy.“
Spokojení byli ovšem téměř všichni z letošního rekordního počtu 124 startujících v hlavním závodě v Rohatci a určitě si konečně říkali s komentátorem, ředitelem a dobrou duší celého Moravsko slovenského poháru Pavlem Bílou, když na závěr prohlásil: „ Konečně nám letos vyšlo počasí. To ale trvalo.“
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
