Již ráno cestou do Chropyně na Ječmínkův běh nás mírně šokovalo ochlazení proti posledním dnům, násobené nepříjemným severním větrem, tak studeným, že přišly opět ke slovu čepice a rukavice, alespoň na rozklusání před závodem. Tedy kdo je samozřejmě měl ještě náhodou v kabeli jako třeba já. A do toho pak překvapil i terén.
Zřejmě velmi silný liják v předchozích dnech dost podmáčel část trasy, zejména tu na louce, dokonce tak moc, že pořadatelé museli poněkud pozměnit trať, abychom neběželi přes největší louži vody, stojící ve vyjetých kolejích od traktoru. I tak se mi tam podařilo parádně zvrtnout kotník. Holt když jsem nemehlo tak co se dá dělat.
Do Chropyně se mezi muži sjela velmi slušná konkurence, proto se dalo čekat, že se poběží i přes problematický terén docela rychle. Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 33:28/ za to také hned od startu vzal a hned v prvním okruhu roztrhal závodní pole. Jenže v posledním kole mu už přece jen začaly docházet síly a navíc špatně odbočil na hrázi rybníka a ztratil dobrých pár metrů.
A právě tam nastoupil Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno/, který si jen kontroloval mírný odstup za dosud vedoucím Blahou a bez nějakého většího úsilí doběhl v čase 33:19 do cíle na prvním místě. Třetí místo pro sebe rozhodl už v průběhu závodu novopečený otec Ondřej Horák /Fortex Moravský Beroun – 34:18/, jehož již na trati z kočárku možná i sledoval nedávno narozený syn Matýsek, když lehce a s úsměvem utekl čtvrtému Pepovi Sedláčkovi. Jak říkám, slušná konkurence na tento menší regionální závod.
Zato u žen to nebylo tak horké. Běželo jich poměrně hodně, ale přece jen všechny poněkud zaostaly za časy z předchozích let. Přesto Šárka Krčková /Liga 100 Olomouc – 44:13/ slušným výkonem předvedla, proč jí to tak letos běhá a v pohodě zvítězila před vyškovskou veteránkou Marií Hynštovou /45:44/, která zatím po zranění marně hledá formu z minulých roků, a Marií Bernou /48:10/ z Hranic na Moravě.
V Chropyni se závodí také již roky
Pět okruhů kolem rybníka Hejtman na okraji Chropyně po polních cestách, trávě a pěšinkách mělo mít deset km, ale garminy naměřily letos běžcům jen 9,7 km.
Tradiční závod, běží se vždy prvního května, se konal letos již po třicáté. Pořádá ho zdejší atletický oddíl při TJ Chropyně ve spolupráci s městským úřadem. Za tím vším stojí už léta Vlastimil Bena, bez kterého si tento závod není možné představit. Což se ovšem dá říct o převážném počtu malých sportovních akcí u nás.
Vždy většinu práce a organizace odvede jeden nebo několik obětavců, kteří pro nás připravují závody a bez nichž by se hodně běhů vůbec nekonalo. A právě díky jim jsou tyhle malé závody v přírodním prostředí tak krásné a mají své nepopíratelné kouzlo. Proto jim budu vždy dávat přednost před moderními a předraženými monstr akcemi ve městech.
Z terénu měli většinou všichni obavy
„Bál jsem se běžet rychleji, přiznal se mi po závodě Tomáš Steiner, „přece jen dost trpím na výrony kotníků a terén pro mě zrovna moc ideální nebyl. Musel jsem si dávat dost velký pozor, kam šlápnu a hlavně se pak v dalších kolech vytvořila na louce rozšlapaná cestička v blátě, ze kterého jsem se nemohl pořádně odrazit. Ale i tak jsem nemusel běžet nijak zvlášť naplno. Jen jsem si kontroloval tempo a nechal Toma Blahu, ať to před námi drtí a nastoupil až v posledním kole. Bez nějakého většího úsilí jsem si pak doběhl v pohodě až do cíle. Až mě to překvapuje, jak to letos dobře běhá. Snad to vydrží i dál. Sezóna teprve začíná.“
„Snažil jsem se od začátku jít naplno. Měl jsem po celé čtyři okruhy pocit, že to půjde, ale v posledním kole jsem udělal chybu a navíc jsem už nedokázal udržet tempo ze začátku závodu a pak mi již nezbyly síly na to, abych Tomáše dokázal dotáhnout a udržet se ho,“dost zklamaně mně řekl při vyhlašování nejlepších Tomáš Blaha.
Zato usměvavý a veselý Ondra Horák, který spíš pobíhal kolem kočárku, kvitoval právě měkký terén: „Já na takovém podkladu běhám rád a vyhovuje mi to. Sice to na první dva nestačilo, ale třetí místo jsem si v pohodě pohlídal.
„Já v terénu běhat neumím,“ jen konstatovala Šárka Krčková, „tak jsem ráda, že jsem nemusela běžet nijak moc naplno, abych si něco neudělala.“ „Konečně se začínám trochu lepšit,“ zhodnotila svoje pocity ze závodu Marie Hynštová, „ale pořád to má daleko do mých běžných výkonů. Ale určitě to přijde. Hlavně musím vydržet zdravá.“
„Já si běhám jen tak pro radost,“ řekla mi Marie Berná. „Navíc jsem se trochu bála toho mokra a terénu, přece jen je to pro mě nezvyklý poklad pro běhání. O to větší radost mám z toho, že to nakonec docela dobře šlo.“
Co dodat víc? Snad jen to, že První máj jsme si všichni užili na hrázi rybníka hejtmanu v Chropyni v rozkvétajícím jaru rozhodně naplno a v každém případě mnohem lépe, než kdysi před dávnými léty v nesmyslných průvodech městy. Doufejme, že to tak bude i dál.
Foto 63× – Zdeněk Smutný
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
