Na tento závod jsem se opravdu těšila, některé běžecké závody ač se nazývají kros nebo trail mají v sobě silnic víc než dost a z krosovek běžících kilometry po asfaltu pak máme pěkně bolavé nohy.
Jaké to bude tady? Když jsem našla odkaz na půlmaratón v termínovce, hned mi padlo do oka jméno hlavního organizátora, chomutovského kardiologa Jana Malechy. Vím o něm, že organizuje cyklistické a triatlonové podniky. Byla jsem zvědavá, jak bude premiéra půlmaratónu vypadat. Okolí Hasištejna s jeho prudkými kopci dobře znám, dal se čekat zajímavý zážitek.
Hlavní závod odstartoval v jednu hodinu po poledni, do té doby během dopoledne probíhaly v prunéřovském autokempu dětské závody různých délek. Po registraci byla pro běžce možnost nechat si udělat analýzu složení těla na přístroji InBody720. V propozicích bylo uvedeno, že bude analýza provedena zhruba prvním dvaceti, ale nakonec nás bylo otestováno o dost víc, všichni, kteří to stihli do startu.
Dalším příjemným překvapením bylo zapůjčení čipů závodníkům zdarma, i když bylo inzerováno, že za čip bude vratná záloha dvě stě korun. Paní, co zapisovala závodníky, prohlásila, že na závod se přihlásili jen fajn běžci, kterým důvěřují a pro tentokrát žádnou zálohu vybírat nebudou.
Na trati byly připravené čtyři občerstvovací stanice, kde byla k dispozici voda, iontový nápoj, banány a energetické tyčinky. Třináct hodin. Zazněl startovní výstřel a skoro osmdesát běžců a běžkyň vybíhá na náročnou trať, jejíž celkové převýšení je okolo šesti set metrů. Po silnici se běží pouze asi tříkilometrový úvodní úsek podél Prunéřovského potoka, ideální na rozběhnutí se před kopci.
Tenhle půlmaratón jsem pojala jako intenzivnější trénink po dvou padesátikilometrových závodech v předchozích dvou týdnech bez větších závodnických ambicí, stíhám se tak během běhu kochat nádhernou rašící jarní přírodou a závod si užívám. Ještě u potoka, krátce před odbočkou na stoupající lesní cestu, míjíme ohromné chráněné smrky staré víc než dvě stě padesát let. V zurčící vodě svítí trsy prvních letošních blatouchů.
Kolem potoka se běží několikrát, teď, po tání, spíš připomíná divokou říčku. Zhruba za polovinou závodu se přímo před námi objevuje jeho dominanta – hrad Hasištejn, který brzy zůstává vpravo od nás. Značení celé trasy je velmi dobře viditelné – růžovobílé šipky a značky na stromech na nás svítí ve velkém množství a na odbočení je upozorňováno dostatečném předstihu. I takový notorický bloudič jako já se nemá šanci na trati ztratit.
Od čtvrtého kilometru až do jednadvacátého je závod bez asfaltu a vede lesními cestami různé kvality od hladkých cest, přes kamenité, či podmáčené a zarostlé trávou, po rozbahněné plné kaluží s hlubokými zářezy od těžké techniky. Třešničkou na dortu jsou úzké lesní pěšinky, které spojují větší cesty do okruhu. Přesně takový terén a takový způsob běhu mám nejraději. Seběh lesem mezi značenými stromy po osmnáctém kilometru je pro mě doslova adrenalinový zážitek.
V několika delších stoupáních, se občas vyplácí v nejprudších místech na chvíli přejít do chůze a našetřenou energii dát hned po jejich zdolání do seběhů, kdy člověk uvolněně pádí z kopce mezi loužemi a kameny a nechá se poponášet gravitací. Poslední dva kilometry už opravdu závodím a třem mužům, se kterými jsem prakticky celý závod běžela podobným tempem, z kopce do cíle utíkám jako by mi šlo o život.
Při vyhlášení jsme všichni dostali diplom s cílovým časem. Ačkoli limit závodu byl tři hodiny a patnáct minut, poslední doběhli více než o půl hodiny dříve, než byl tento limit. Nejrychleji ze všech a absolutním vítězem a rekordmanem trati se stal Richard Pleticha v čase 01:26:54 ze SKMP Kadaň. Mezi ženami byla nejrychlejší Eva Rejmannová z Perštejna časem 01:50:08. Kategorii mužů nad padesát zvítězil Čeněk Filingr, běžec do vrchu a organizátor běžeckých závodů v Kadani.
Z Prunéřova odjíždím s moc fajn pocitem. Posílám velký dík Janu Malechovi i všem pořadatelům a dobrovolníkům, kteří závod pomohli zorganizovat a dobře zabezpečit. Občas čtu diskuse o cenách startovného, jakou kvalitu za jakou cenu běžec dostává. Raději neporovnávám, myslím si své a příští rok se v sobotu 26. 4. 2014 přihlásím zase sem na terénní půlmaratón „Kolem Hasištejna“.
Výsledky
Autorkou článku je Gabriela Handrychová, úspěšná běžkyně na tratích od deseti km po ultramaraton, závodů se účastní za Klub letmých houbařů Krč.
