Již na startu nebylo pochyb o hlavním favoritovi Běhu osvobození Vacenovic, neboť Lukáši Olejníčkovi /AC Moravská Slávia Brno – newline team/ zdejší trať dokonale vyhovuje a hned ve druhém kole závodu si jen tak zkusmo odskočil od svých soupeřů, zvýšil rychlost o 15 vteřin na kolo, a pak již jen tréninkově doběhl až do cíle v čase 21:18 bez jakýchkoliv potíží. Za ním se rozpoutala bitva o druhé místo v absolutním pořadí.
Nejlepší veterán Petr Kotyza /VSK Univerzita Brno – 22:23/ v polovině závodu ztratil kontakt se dvojicí Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 21:49/ a Jakub Valachovič /AC Malacky – 21:55/ a soustředil se jen na udržení čtvrtého místa.
Zato Tomáš s Jakubem dobíhali pospolu v těsném závěsu až téměř před stadion, kde Steiner nastoupil a velmi rychle získal rozhodující náskok, který si pohlídal až do konce a vybojoval stejně jako minulý týden na Velké Moravě druhé místo. Jakub Valachovič doběhl dnes tedy třetí a prohodil si tak místo z Mikulčic s Petrem Kotyzou.
U žen to vypadalo naprosto jinak. Hned po výstřelu vyrazila vpřed Katka Doubková /AK Perná – 17:41/ a nedala druhé Adrianě Slánikové, /AK Hodonín – 17:54/, ještě i letos hlavně krasobruslařce, šanci na to, aby se na ní dotáhla. S menším odstupem za touto dvojicí pak doběhla na třetím místě Erika Farkašová /AŠK Grafobal Skalica – 18:12/, která se úspěšně vrací na závodní dráhu po mateřské přestávce.
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí
Také Běh osvobození Vacenovic má již něco za sebou, neboť letos připravili pořadatelé z místního SK Mogul Vacenovice už 39. ročník tohoto na hodonínsku velmi populárního závodu. Právě na podobných závodech, když zapátrám v paměti a uvědomím si jak je to dlouho, kdy jsem tu závodil poprvé, si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Bohužel. A nějak při tom pořád nemládneme. No, co naděláme, raději se budeme věnovat trati.
Ve Vacenovicích běží muži 6 km a ženy 4 km. Všechno se odehrává na dvoukilometrovém okruhu. Za stadionu se vybíhá do přilehlého lesíka, kde si běžci obtočí velký okruh, aby se vrátili na škvárovou dráhu zdejšího sportovního areálu. A tohle vše pak absolvují chlapi třikrát a dámy dvakrát.
Trať je téměř rovná a největším problémem je místo kopců krátký výběh do lesa v hlubokém plážovém písku, proto si tam běžci docela máknou. Jen jsme si letos konečně ověřili, že trasa je opravdu poněkud delší než tvrdí pořadatelé, neboť garmin nám u mužů ukázal odběhnutou vzdálenost 6,5 km. Tradiční samozřejmostí jsou zde také běhy pro děti od těch nejmenších až po mládež v kategoriích dorostu a juniorů. Závod je pátým v pořadí letošního Moravsko-slovenského běžeckého poháru.
Měkká trať a navíc většinou proti silnému větru
To jsou hlavní postřehy z fóra běžců. Proto se letos také běželo velmi pomalu. Ovšem Lukášovi Olejníčkovi to nevadilo, jak mi sám prozradil před vyhlašováním vítězů: „Neměl jsem s tratí i s větrem žádný velký problém. Běželo se mi velmi dobře a jen jsem si v podstatě kontroloval své plánované tréninkové tempo. Letos mám navíc velmi málo startů proti loňskému roku a tak čekám, že se začnu rozbíhávat do lepší formy poněkud později, ale i tak už to vypadá celkem dobře.“ Co by jiní dali za jeho současnou formu, že?
„Od rána jsem se nějak necítil v pohodě,“ přiznal si mi Tomáš Steiner, „ale jak jsme se rozběhli, všechno to ze mě spadlo a překvapivě dobře jsem si závod užil. Měl jsem velkou výhodu v tom, že jsem si vzal tretry a ty mi hodně pomohly. Proto jsem mohl v závěru jen trochu zrychlit a stačilo to. Nemám sice terén moc rád, ale když je forma, tak je vidět, že se dá běžet na čemkoliv a pokaždé je to dobré.“ Taky bych se chtěl tak necítit v pohodě.
Jakub Valachovič byl velmi zklamaný ze svého výkonu a navíc se mu nelíbil ani dosažený čas: „Mám po loňské únavové zlomenině hodně daleko do své bývalé formy a jen se pořád trápím. Bude to asi chvíli trvat, než se dostanu tam, kde jsem předloni býval. Taky ten dnešní čas není nic moc. Nedá se nic dělat, musím potrénovat a věřit, že to půjde rychle nahoru.“ Rád bych se trápil v takovém čase, ale proti gustu žádný dišputát.
„Ještě minulý týden v Mikulčicích mě bolela hodně pata,“ vrátila se k Velké Moravě Katka Doubková při hodnocení svého dnešního výkonu, „ale objednala jsem si nové boty a je to o dost lepší. Dnes byla trať navíc hodně krátká, tak jsem do toho šla od začátku velmi ostře a vyplatilo se mi to.“
„Letos nám už rozpustili led, tak jsem asi s krasobruslením skončila,“ usmívala se připomínce komentátora Pavla Bíly na svoji původní sportovní profesi. „Jen jsem doufala, že se mi podaří na Katku dotáhnout, ale v tom protivětru zpátky to prostě nešlo, ale i tak jsem se svým výkonem celkem spokojená,“ dodala ještě před odchodem na stupně vítězů Adriana Slániková, kde si s úsměvem vychutnala zasloužený úspěch.
„Potřebuji shodit ještě nějaké to kilo,“ řekla mi naprosto otevřeně Erika Farkašová. „Pořád to není ono a musím toho sebou nést pořád víc než je zdrávo. Ono se to pak projeví. A navíc dnes ty 4 km byly příliš krátké a moc rychlé. To mi zatím ještě nejde. Přesto si myslím, že se do své bývalé výkonnosti dostanu docela rychle. Jen není s malým dítětem tolik času na trénink, ale nějak to musím zvládnout.“
Ve Vacenovicích se zhusta objevují na startu i celé rodinné klany a v různých kategoriích bojují třeba od nejmenších dětí až po veterány řady příbuzných. A občas se dá zaslechnout i dobrá poznámka od některého dítěte, která se vůbec netýká běhání.
Dnes mě pobavil například Daniel Kotyza, když s úsměvem oznámil otci: „Tati, vzal jsem si stovku na párek.“ Když jsem se ho zeptal, jestli ten párek měl za ty prachy aspoň tři metry, tak se jen trochu udiveně na mě podíval a naprosto vážně odvětil: „Já jsem zbytek vrátil.“ No, a bylo vymalováno. Někdy se fórek prostě nezadaří.
Ale hlavně musím přiznat, že do Vacenovic jezdíme rádi a už teď se těším na příští rok, kdy se poběží 40. ročník zdejšího Běhu osvobození Vacenovic a jak to komentoval i Pavel Bíla, prý to bude velké, tak se asi máme opravdu na co těšit.
Dolní Lhota vás všechny zve
Strategickým závodem příští soboty je Dolnolhotská desítka, kousek a za Ostravou v Dolní Lhotě, kde se na přesně změřené, i když ne moc rovinaté trati, máte možnost poměřit i s lehkonohými rychlíky z Keni. Je lepší se přihlásit předem, vyjde vás to levněji, tak na to nezapomeňte.
Ještě ale předtím, v pátek večer, se běží další závod do Středomoravského běžeckého poháru v Prostějově, kde vás Karel Pikal vypustí na trať v délce čtvrtmaratónu po cyklostezce do Bedihošti a zpět.
Musím se omluvit pořadatelům závodů na šumpersku, protože jejich chlapácké běhy probíhají vesměs ve středu, stejně jako další v pořadí tuto středu, a já na ně v závodní pozvánce pokaždé zapomenu.
Ve středu se též běží v Ostravě Hrabové Kateřinský běh Hrabovou na 5 km a o den dřív, v úterý, pak ve Vratimově Jakubův běh Důlňákem, kde je připravena trasa 7,8 km dlouhá.
A abych nezapomněl, tak v neděli po Dolní Lhotě je možné si dát také další desítku na Lesním krosu ve Štěpánkovicích.
Jinak je Morava na závody o tomto víkendu dost skoupá, tak je na vás, zda se vydáte jinam, či si otestujete svoji výkonnost v Dolní Lhotě nebo se proběhnete jen ve Štěpánkovicích.
Výsledky
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
