Neočekávejte seriózní reportáž o běžcích, kteří bojovali o první místa. V tu dobu jsem byla na trati, proto vše popíšu vlastníma očima. Nemohla jsem na tomhle závodě chybět, běžel se totiž po mé tréninkové cestě a jak už to bývá – moje rodné město je nejkrásnější a trať nejhezčí.
Občanské sdružení SportVisio z Holic si vybralo aprílovou sobotu s úžasným datem 13.4.13 k uspořádání prvního ročníku Křížové desítky v Hradci Králové.
Podtitul akce zněl „Hradec na nohou“ a lákal k účasti celou rodinu. Moje děti už nejsou tak malé, aby je zajímaly obří bubliny, improvizované lanové centrum nebo určování zvířátek. Mnoho jiných dětiček však pilně přebíhalo od stanoviště ke stanovišti a proplétalo se pod nohami 153 běžců, kteří se scházeli a nedočkavě proklepávali své svaly na startu Křížové desítky. Pro svoji porci endorfinů si přišlo 116 mužů a 37 žen.
Výborně zvolená trať měla tvar kříže, což nám později ukázalo i Endomondo. Startovalo se od Lesního hřbitova po Hradečnici k Hájovně U dvou Šraňků (2 km), doprava na Písečnici (1 km tam a 1 km zpět), opět doprava po prodloužení Hradečnice (1 km tam a 1 km zpět) a poté doprava směr rybník Výskyt (1 km tam a 1 km zpět) a už naposledy doprava zpět po Hradečnici (cílové 2 km).
Nádherná trať, asfaltová cesta lesem, malé převýšení a časté potkávání běžců v protisměru. Počasí nám přálo a jediný zádrhel bylo desetiminutové zdržení startu. Ale po vysvětlení, že na trati byl náklaďák s dřevem a musel být odstaven, se upokojili i rýpalové a už tu byl startovní výstřel a dav se dal do pohybu.
Jak už jsem napsala, vnímala jsem závod ze své pozice běžkyně a vítěze jsem tedy viděla jen při míjení na trati. Nejrychlejšími muži byli Jiří Čivrný za 33:37 (M20), Karel Šourek za 36:52 (M40) a Zdeněk Moravčík 38:19 (M50). V ženských kataegoriích kralovaly Táňa Metelková v čase 37:23 (Z40), Denisa Kozáková 40:30 (Z20) a Eva Friebelová 56:51 (Z50).
Pro mne osobně jsou důležitější lidské osudy než medaile a všímám si osobností, které potkávám. Obdivuji Hanu Nádherovou, které jsem si všimla na více závodech. Běží svým tempem, statečně, sama, ale doběhne. Její čas hodina jedenáct minut se na startovní listině zdá jako slabý, ale je to úžasný výkon. Nebát se a vybíhat na trať s možností, že budu poslední, to zažívám také. Obdivuji a tleskám všem, kteří vstali z křesel, zaplatili startovné a vydali se na trať.
Zajímavostí určitě je i výkon Pavla Fuska, který v čase 49:00 zaběhl trať bos v klobouku. Není to tím, že by si popletl dětskou říkanku, ale jeho životním stylem. Svěřil mi, že zaběhl bosky i maraton. Všimla jsem si také dvou velkých týmů – Running brothers a TJ Maratonstav Úpice. Oba týmy měly své zástupce na stupních vítězů, ale i hluboko v poli běžců. A ti nejlepší se vydali na trať zpět a jako vodiči dovedli s úsměvem a bujarým povzbuzováním své kamarády a kamarádky do cíle. Vždyť není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!
Občanské sdružení SportVisio zvládlo akci na jedničku a těším se už na podzimní první půlmaraton v Hradci Králové. A všem nadšeným běžcům doporučuji zaběhnout si za rok Křížovou desítku s námi.
