Po mrazivém týdnu s nepříliš přívětivou víkendovou předpovědí se běžečtí Bohové nakonec smilovali a snesli do Českého Brodu na jubilejní 20. ročník Českobrodské pečeti krásné slunečné počasí, při kterém snad člověk konečně mohl uvěřit, že nás už příští týden čeká to skutečné jaro. Snad jen ten vítr mohl trochu ubrat na síle.
O kvalitní borce tu nebyla nouze. V cíli se jako první s velkým náskokem objevil Vítek Pavlišta z AC Slovan Liberec (31:32). Mezi ženami nenašla přemožitelku Michaela Mertová (ACTIVITY Lanškroun). Dosáhla času 38:02.
Silniční desítka údolím potoka Šembery je oblíbená nejen mezi místními běžci. Kromě početné běžecké komunity z Nymburka, Chrudimi a Českého Brodu významně rozšíříli startovní pole i pražští závodníci, mimojiné třeba skvělí veteráni a pravidelní účastníci Jiří Wallenfels a Karla Mališová.
Vítěz Vítek Pavlišta byl ostatně na bedně jediným mimopražským závodníkem. V Českém Brodě běžel už podruhé. V roce 2009 zde vyhrál na Českobrodské desítce, která se krátce před Vánoci běží po stejné trati.
„Běželo se mi dnes lépe než minulý týden v Pečkách,“ řekl Pavlišta pro BezvaBěh. Největším soupeřem byl (nejen) pro něj hlavně vítr, neboť druhému Petru Pechkovi utekl již na třetím kilometru. „Pak jsem trochu zvolnil a běžel jsem to tak, abych se nějak extra netrápil. S časem jsem celkem spokojený. Mohlo to být lepší, ale nestěžuju si,“ dodal Pavlišta.
Druhý Petr Pechek tu běžel poprvé a trať se mu líbila. Petr už měsíc bojuje s namožením kotníku, které si přivodil na soustředění v Turecku a za obrátkou bylo už trochu vidět, že se trápí.
„Kotník mě bolel skoro celý závod, více než minulý týden v Pečkách. S časem proto moc spokojený nejsem, ale druhé místo mě těší. Na Vítka bych stejně dnes asi neměl i kdyby mě ten kotník nebolel. Tréninkový výpadek je bohužel znát,“ řekl Pechek, který vzhledem ke zranění, zatím žádné závody neplánuje, ale ani nevylučuje. „Uvidíme“, usmál se s tím, že stále doufá, že se dá do mistrovství republiky v maratonu do pořádku.
Třetí skončil „americký Pražák“ Daniel Noah časem 33:20 (Spartak Praha 4) před veteránem Mulugetou „Mirečkem“ Serbessou (33:25, Ortopedie Týn nad Vltavou) a loňský vítězem Jirkou Čivrným z SK Nové Město nad Metují (33:27)
Ženy ovládla mladá veteránka
Mezi ženami suverénně zvítězila Michaela Mertová, která měla na trati podporu svého trenéra Oty Sadílka. „S časem jsem spokojená, běželo se dnes krásně,“ řekla radující se Mertová. Ta se vedle své nejsilnější disciplíny, kterou jsou vrchy, chystá taky na pražský maraton, kde na loňském mistrovství získala bronz.
I druhá žena v cíli Lenka Šibravová se usmívala jako to sluníčko na obloze. „Běželo se mi nejlíp ze všech tří desítek, které jsem teď běžela (v předchozích dvou víkendech Pečky a Kbely). Vítr mi nevadil, měla jsem se za koho schovat,“ říká drobná závodnice Hvězdy SKP Pardubice, které stopky ukázaly čas 38:49. Loňský rok pro ni znamenal závoďáckou pauzu, kterou si sama zvolila. V létě začala znovu trénovat a na podzim změnila trenéra. Zdá se, že jí to svědčí. Pražský půlmaraton a v květnu pak maraton, to jsou závody, na které se v blízké době chystá. Nezbývá než popřát, aby se zadařilo i tam.
Třetí skončila věkem již také veteránka a běhající maminka Radka Zbíralová, která zřejmě patří mezi hrstku žen, které po porodu chytají obdivuhodnou formu. Časem 41:05 se dostala jen 2 sekundy za svůj nejlepší čas.
Spokojených je, doufejme, i všech 215 závodníků, kteří dorazili do cíle. Účastnický rekord sice těsně nepadl, i přesto však klubovna kempu u Podviničního rybníka praskala ve švech. Díky pěknému počasí se mohli po závodě všichni přesunout ven, neboť pořadatelé vynesli „bednu“ a vyhlášení proběhlo pod širým nebem. Co víc si přát? Snad jen aby takové počasí nějakou dobu vydrželo.
Výsledky najdete ve fotogalerii.
Foto 98× – Honza Herda
Autorkou článku je Iva Tržilová, studentka mezinárodních vztahů, která žije v Praze. Je příležitostnou novinářkou a nadšenou běžkyní, pro kterou je závod tím správným kořením běhu. Za pěkným závodním zážitkem neváhá cestovat třeba na druhý konec republiky, občas i mimo ni.
