Sníh, sníh, a všude jen sníh. Takové je přízvisko letošního Běhu na Čerčanský chlum, který je prvním závodem Poháru do kopců v Praze a okolí. Pořadatele muselo jistě potěšit, že si po celonočním vydatném sněžení a vánici našlo cestu na start 96 závodníků. Sněhem se nejrychleji probrodili do cíle dva skvělí veteráni Miloš Smrčka (BK Říčany, 22:31) a Lenka Borovičková (VSK Chemie Praha, 27:00).
Tretry nebo sněžnice?
Ne náhodou stojí v propozicích tohoto závodu dovětek „sněžnice povoleny“. Běželo by se v nich špatně, leč vzhledem k přibližně třiceticentimetrové sněhové pokrývce, která i během závodu kvapem přibývala, by jejich použití nebylo úplně od věci.
Časy vzhledem k podmínkám zase tak důležité nejsou, u většiny závodníků jsou oproti jiným ročníkům minimálně o 3 minuty horší. Trať s pozvolným stoupáním měří 4300 metrů, překonává převýšení 255 metrů a vede po pohodlných lesních cestách. Podle vítězných časů dvou skvělých veteránských běžců si tedy i neznalec trati může udělat o letošní náročnosti závodu obrázek sám.
Před startem stálo za průzkum, jakouže obuv závodníci zvolili. Nezdolný veterán Pepík Hlusička nedá dopustit na klasické tretry s hřeby, zatímco matador pražských kopců Mirek Kratochvíl obul „pouze“ boty se špunty.
„Ideální by byly kopačky“, ozvalo se odkusi z davu, což mnoho dalších uznalo za celkem dobrý nápad. Boty se špunty ostatně obula i vítězka závodu Lenka Borovičková. Obavy z toho, že by došlo k poškození hřebů v místech, kde by snad byl sníh vymletý, se ukázaly jako zcela zbytečné.
Trať sněhem zavátá
Podobné počasí se nakonec dá na konci února, kdy se Běh na Čerčanský chlum pořádá, očekávat. Přesto se mnozí pravidelní účastníci shodli, že podobné počasí tu nepamatují. Na startu jsem vyslovila obavu, jestli si oproti loňsku zlepším čas a Pepík Hlusička se zasmál: „Ty řešíš, jak rychle poběžíš? Myslím, že dnes půjde hlavně o to, jestli tam člověk doběhne“. A měl pravdu. Že měl člověk plíce i nohy ve výborné kondici bylo sice dobrou devízou, ale zdaleka to nestačilo.
Na trati byly dvě brázdy (které zřejmě „propluhovali“ chudáci ti, kteří běželi mezi prvními) a nezbývalo než přebíhat hlubokým sněhem z jedné do druhé podle toho, ve které bylo méně závěje nebo která právě méně klouzala. Nemusím asi dodávat, že předbíhání v těchto podmínkách opravdu nebyla žádná legrace a málokomu se do něj cthělo, takže se na trati vytvořil jakýsi had. V mírném seběhu v posledním kilometru už se předbíhalo lépe, pokud člověk pořádně zvedal nohy a dokázal dobře balancovat. Sníh sice nedovolil to příliš pustit, zato měl člověk v případě pádu jisté, že spadne do měkkého.
Výhodu měli určitě ti, kteří v zimním období občas odhodí běžecké boty a nasadí běžky. „V zimě si trénink běžkami zpestřuju ráda“, řekla vitězka, letos čtyřicetiletá orientační běžkyně Lenka Borovičková, ale zároveň si posteskla: „Letos bohužel kvalita sněhu na horách nebyla dobrá a hodně závodů bylo zrušených, tak jsem si musela vystačit s běháním, které však v zimě nijak neomezuju“. Borovičková se v posledním roce výrazně zlepšila, přesto je překvapením, že o celých 55 sekund předběhla o dost mladší Lenku Rabiňákovou (RC Basset), která se svojí drobnou postavou umí krátké kopcovité tratě bravurně. Třetí skončila časem 28:52 Iva Tržilová z TJ Maratonstav Úpice.
Vítězem mistr republiky v zimním triatlonu
Miloš Smrčka, kterému zbývá už jen rok do vstupu mezi šedesátníky, svůj věk zcela popírá. Nechal za sebou řadu o dvě generace mladších závodníků. Jen druhému v pořadí Tomáši Koutnému (23:07) nadělil více než půl minuty. Podle jeho slov se mu běželo dobře. „Už tři čtyři týdny jedzím závody v zimním triatlonu, takže průpravu mám dobrou“, říká spokojeně Miloš, který je čerstvým veteránským vítězem Českého poháru v zimním triatlonu a zaroveň veteránským mistrem republiky v zimním triatlonu.
Ze souboje o třetí místo vyšel vítězně Josef Rendl (23:29) před Janem Hostičkou (23:30).
Po závodě se konala tombola, v níž dle přidělených čísel čeká po doběhu odměna pro každého. Kromě sponzorů věnovala ceny i sama pořadatelka závodu Jarmila Zeidlerová. „Po cenách se poohlížím v průběhu celého roku. Když prodávají nějakou zajímavou drobnost třeba v akci, koupím ji a věnuju do tomboly. Běh na Čerčanský chlum je moje vlajková loď, tak se musím snažit“, říká Zeidlerová, která pořádá také Běh za Sliveneckou saní. Příštím závodem Poháru do kopců v Praze a okolí bude Listonošův krpál, který se koná 24.3.
Výsledky
Foto 33× – Honza Herda
Autorkou článku je Iva Tržilová, studentka mezinárodních vztahů, která žije v Praze. Je příležitostnou novinářkou a nadšenou běžkyní, pro kterou je závod tím správným kořením běhu. Za pěkným závodním zážitkem neváhá cestovat třeba na druhý konec republiky, občas i mimo ni.
