Zima, nadprůměrné teplo, sníh, břečka, bláto… V tomto extrémním duchu, kdy se teploty z minusových hodnot vyšplhaly až na dvanáct stupňů, se nesly mé další dva tréninkové týdny. Pravidelnost pohybu se stala již nedílnou součástí mého života a já se na každý trénink těším a zároveň to beru jako výzvu v tom, jak se zdokonalit a naučit se něco nového.
Nové osobní rekordy
Poctivá práce už začíná nést své ovoce. Zlepšila jsem se na své tréninkové pětikilometrové trati s časem 28:43, na 6 km jsem zaběhla čas 37:14 a zvládla jsem i 16 km za 1 hodinu a 44 minut. Můj úspěch se nesl ve znamení zvýšené motivace a zároveň i z upevněného sebevědomí. S uvědoměním si toho, čeho jsem schopná dosáhnout a s respektováním sebe samotné.
Celková uběhnutá kilometráž se zvedla průměrně na 38 km týdně a do dnešního dne jsem naběhala zhruba 154 km za měsíc. Začínám se cítit mnohem lépe a mé tělo se mnohem snadněji přizpůsobuje zátěži. Mým pohonem je bezplatná a nejzdravější droga – endorfinovka :-). O zážitky jsem nouzi opět neměla a tak jsem díky tomu na trati nepocítila žádnou nudu.
„Ta paní se pokakala?“
V důsledku oblevy jsem místo obvyklého běhu zaběhla spíše jeho extrémní verzi, která se podobala cross country a připadala jsem si chvílemi jako „blátolák“. Opět se mi potvrdil fakt, že malé děti jsou nejvtipnější a je s nimi největší zábava.
Po uklouznutí a sjetí menšího kopečku plného čehosi, co již jen vzdáleně připomínalo sníh, mě malá holčička zhodnotila následujícím komentářem: „Maminko, ta paní se pokakala?“ Maminka odpověděla: „Ale né, to se jen ohodila blátem, víš“? Zasmály jsme se tomu společně pěkně od plic a zdarma si tak prodloužily život o nějaký ten čas.
Boj s kopci a s nezvyklým teplem
Poprvé jsem okusila trénink v kopcích na 5×200 m. Poctivě jsem makala, nohy kmitaly sem a tam a já si při tom pěkně odrovnala kotníky. To napravily až Fríčka od Nike po nutném vyklusání.
Absolvovala jsem trénink ve 12 °C a ucítila letos poprvé závan jara. Nicméně tato romantika byla přehlušena faktem, že jsem se na proběhnutí špatně oblékla a bojovala jsem s vedrem. Časté zastávky alespoň na smočení obličeje v potoce mi byly vydatnou pomocí.
Zdravení běžců a běhání ve stresu
Svou aktivitou jsem možná napomohla k častějšímu zdravení běžců na trati bez rozdílu pohlaví a věku. Díky tomu se na trati necítím tak sama a čerpám sílu ze zaklínadla – když můžou jiní, můžu také! A to mi nedovolí povolit a naopak vybičuje k výkonu.
Určitě nedoporučuji běhání na potlačení příliš velkého, nahromaděného stresu. Může vést až k trhavému dýchání a nekontrolovatelnému pohybu, který může způsobit zranění, jako třeba vyvrtnutí kotníku.
Masopust spolu s krásnou literaturou
Alespoň symbolicky, proběhnutím v davu, jsem se stala na chvíli součástí místního Masopustního veselí. Jak těžké bylo odolávat vůním jitrnic, gulášků, koláčků a svařeného vína! Ale chci běžet maraton, tak se musím ovládat.
Díky běhu poznávám i novou možnost získání literárních skvostů. Cestou jsem přímo vběhla do akce rozebírání knížek zdarma na ulici a chvilku jsem dokonce bojovala s myšlenkou, jestli si toho Remarqua vzít za elasťáky nebo ne. Ale zkoordinujte běh s knihou za pasem. To není zrovna dobrý nápad…
Pitný režim a moje minianketa
Čím větší vzdálenost mě čeká, tím větší starost mi dělá pitný režim. Minulé tréninky jsem to řešila tím, že jsem v jednotlivých úsecích, tzv. „pit stopech“, vběhla do hospody a obstarala si nealko pití. V nouzi největší jsem nepohrdla ani čerstvě napadaným sněhem. To už byla díky mé vyšší potivosti vyloženě nouzovka.
Proto bych chtěla tímto běžeckou komunitu tady na BezvaBĚHu požádat o vyjádření svého názoru na téma – Jak řešíte pitný režim během delších tréninků? Vybíháte s camel bagem a nebo s ledvinkou? A nebo to řešíte úplně jinak? Budu moc ráda za všechny příspěvky na toto téma.
Dobře padnoucí spodní prádlo nad zlato
Noční můrou se pro mě stalo spodní prádlo na běhání, které se při pohybu na delších tratích mění téměř na vražednou zbraň. Některé části těla mám tak vyzdobené různými šrámy a šlincy, které se jen obtížně hojí. Díky sezónním slevám jsem se dovybavila a přiučila něco nového i v této oblasti.
Také mám ještě pár zajímavých údajů. Nejnižší teplota, v které jsem běhala byla –7 °C, nejvyšší 12 °C a nejvíc jsem ze sebe vypotila 1174 kcal při 16 km běhu. Mé nejrychlejší tempo bylo 5:49. Dohromady jsem posmrkala už více než jedno velké balení kapesníků a potkala jsem pár krtků, netrpělivě vyhlížejících jaro ve svých krtinách.
Inspirace, odhodlání a motivace
S přibývajícími kilometry jsem si uvědomila důležitost prevence, sloužící k předcházení zranění a také důležitost regenerace s dostatečným odpočinkem. Velkou inspirací se pro mě stala kniha „Běhání s Keňany“od autora Adharananda Finna, která se zabývá veškerými aspekty běhu jako takového. Člověk je vlastně nejpřirozenějším běžcem z živočišné říše, což je dáno stavbou našeho těla a unikátním termoregulačním systémem.
Příští týden mě čekají kromě klasických tratí i kopce dlouhé. To bude ta pravá výzva do dalších bojů a tvrdého makání. Podle Mahátna Gandího síla nevychází s fyzických schopností. Čerpá z nezdolné vůle.
První článek o maratonské přípravě Martiny Steklé
Autorkou článku je Martina Steklá, mladá běžkyně ze středních Čech. Nyní studuje Metropolitní Univerzitu v Praze, obor Angloofonní studia, trénuje a pobíhá v Úněticích nebo v Milovicích.
