No, posuďte sami. Absolutní vítěz Běhu pod Pálavou Dan Orálek /Moravská Slávia Brno – 37:39/ je zároveň samozřejmě i první veterán nad 40 let. Druhý muž v pořadí Aleš Palko /VSK UNI Brno – 38:09/ je jen o rok mladší a tím pádem též v kategorii čtyřicetiletých a dalším šokem pak bylo třetí místo Pavla Kratochvíla /SK Rudíkov – 39:35/, který již patří mezi padesátníky. Až na čtvrtém místě doběhl zástupce nejmladších mužů Ondřej Novotný /VSK UNI Brno – 39:38/, ale na pátém místě protnul cílovou pásku další padesátník, Vladimír Vacarda /AC Slovan Liberec – 39:43/.
U ženského závodu to nebylo tak jednoznačné jako u mužů. Přesto i zde zvítězila veteránka Katka Doubková /AK Perná – 28:19/. Za ní už ovšem skončila přece jen Martina Vévodová /AK Perná – 28:39/, která patří do nejmladší kategorie žen, a třetí místo vybojovala též mladice z Brna Linda Beniačová /28:45/.
Tradice rodinného závodu trvá již 31 let
Malebná vesnička Perná u Mikulova, rozložená mezi vinohrady pod Pálavskými vrchy, není známá jen skvělým vínem, ale mezi běžeckým světem zejména výbornými běžci.
Troufám si tvrdit, že je zde rozhodně nejvyšší celostátní průměr co do stavu kvalitních běžců na počet obyvatel obce.
Ať už se jedná o bratry Kolínkovy, rodinu Kopeckých, Sudických, tragicky zesnulého Frantu Cyprise a řadu dalších. A že tito všichni jmenovaní jsou zároveň skvělými organizátory, o tom svědčí pravidelně vysoká účast závodníků z celé Moravy, přilehlých rakouských krajů a i z Čech a Slovenska, na jimi pořádaných závodech.
Tuto sobotu vyrazilo na zdejší těžkou trať již 31. ročníku Běhu pod Pálavou, kterou já s oblibou nazývám putováním za krásami Pálavských vrchů po stezkách horských koz, na 150 běžců všech kategorií, od nejmenších dětí až po nejstarší veterány.
Děti běhaly okruhy na místní návsi, ženy měli před sebou 6,5 km a muži 10,1 km po kopcích okolních vrchů. Přestože na teploměru jsme viděli necelé dva stupně pod nulou, tak inverze a syrový, těžko dýchatelný vzduch nám moc neprospěl. Ještě, že na trati, která do rána pěkně zmrzla, nebyl nikde zledovatělý sníh. Díky tomu se přece jen dalo běžet poněkud svižněji než je obvyklé při zdejším závodě, kdy trať bývala, alespoň v lesích, zasypaná sněhem.
Se svými výkony byli všichni spokojení
Tak by se daly charakterizovat názory vesměs všech účastníků sobotního sportovního dopoledne v Perné.
Také Dan Orálek si závod pochvaloval: „Překvapivě se mi běželo super. Přes docela silnou bolest v zádech jsem si mohl dovolit rozběhnout se již od startu podle svých představ a už v lese jsem pak sám držel jen tréninkové tempo, protože se za mnou Aleš dál nedokázal vyvézt. Proto jsem si pak z kopců dolů dovolil zvolnit a dával spíš pozor na svoje záda, abych si přece jen nějak víc neublížil.“
„Když jsme se dostali na ten rovinatý úsek po silnici těsně před výběhem do lesa, tak to byl za Danem takový fofr, že jsem jenom hleděl. Běželi jsme snad po 3:05 na kilometr,“ kroutil hlavou na tempem vedoucího běžce Aleš Palko. „Na to jsem neměl. Raději jsem zvolnil a hlídal si jen druhé místo. Nemělo smysl se zkoušet udržet. Nemuselo by to dobře dopadnout,“ dodal ještě na závěr, když kvačil na stupně vítězů, které stály na pódiu zdejšího sálu v kulturním domě.
„Mně se běželo dnes fantasticky,“ tvrdil mi stále dobře naladěný a věčně se usmívající Pavel Kratochvíl. „Neměl jsem nikde na trati žádné potíže a jen jsem jen dával pozor, kam šlapu, abych si náhodou na nějakém kameni nevyhodil kotník.“
„Letos jsem si snad poprvé mohla prohlížet krásy zdejších skal,“ smála se Katka Doubková, „tak se mi šlo výborně. Do kopců se mi zdálo, že snad letím a i dolů, kde to moc neumím, jsem to zvládla vcelku dobře. A taky nebylo nutné se nijak hnát, protože všichni byli dost daleko za mnou. Proto jsem si konečně mohla dovolit po trati sledovat i místní krajinu.“
„Tak to nebylo,“ poznamenal se smíchem Pavel Kratochvíl, který s námi zrovna debatoval. „Napiš, že si snad poprvé za 12 let, co tu běhá, nedala před závodem zdejšího výborného svařáku. A proto si mohla užívat běhu v přírodě.“ Hned jednu málem schytal, ale tak to fakt není, to můžu odpřisáhnout, jen jsem těmi narážkami chtěl dokreslit nádhernou atmosféru zdejšího rodinného závodu.
To potvrdila i Martina Vévodová: „Jezdím sem ráda, je tu vždycky pohoda. Když se k tomu přidá i dobrý výkon, a dnes mi to běželo výborně, tak to zde nemá chybu.“
Pálava je nádherná v každém ročním období
Kdo jste v Perné ještě nikdy nebyli, tak příští rok neváhejte, protože úžasné perné dopoledne s proběhnutím po nádherných Pálavských vrších s výhledem do kraje, na rozsáhlé Novomlýnské vodní nádrže, prastaré památky Dívčích hradů i Sirotčího hrádku, úrodné vinohrady a na řadu dalších pamětihodností i přírodních památek v chráněné rezervaci, stojí za to.
A to nemluvím o tradičně skvělém svařeném vínku a občerstvení v cíli závodu. Samozřejmě vše pečlivě připravené rodinou Kolínků společně se všemi sportovními fandy z této obce v kulturním domě v Perné. Nebudete litovat.
Výsledky – muži
Výsledky – ženy
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
