Týden po Košickém maratonu 3.–9.10.1988. Tady je celkem zbytečné rozepisovat tréninky, protože to byl týden, kdy jsem si konečně pořádně odpočinul. Naběhal jsem jen 70 km vesměs volně, pouze v neděli jsem si dal delší běh 27 km a v tom 22 km tempem 3:50, a to jsem běžel s velkou chutí, protože jsem měl zcela vyjimečně 2 dny volno, když jsem byl na zájezdu v Budapešti, což byl v těch dobách pro nás takový malý západ.

Vlastně jsem se v tomto týdnu srovnal psychicky i fyzicky s Košickým maratonem a nasbíral chuť do dalšího tréninku. Myslím, že jsem to poznal hned další týden na půlmaratonu v Hodslavicích.

Ještě jsem měl v nohách dozvuky Košic, ale už jsem se snažil rozběhat. Sice mě už do konce roku nic mimořádného kromě vojenského cvičení nečekalo, ale i v těch hluchých místech je třeba se udržet v kondici a nepodlehnout chuti nedělat nic.

Navíc jsem si v sobotu potvrdil dobrou formu i dobrý systém přípravy na Košický maraton, protože jsem odběhl jen tak pro radost jeden ze svých nejlepších závodů, a to Hodslavský půlmaraton.

Je třeba si říct, že profilem to byla trať hodně těžká, kopcovitá a větrná a navíc po přeměření měla přes 22 km. Čas 1:10,03, který jsem zaběhl se už nikomu nepodařilo překonat, i když tam byl párkrát i Karel David nebo Radek Cimbálek a další kvalitní běžci tehdejší doby.

V tomto týdnu jsem naběhal 130 km

Týden 17.10.-13.11.1988. Tady Vám ani nemám co psát, byl jsem totiž plnit svou čestnou povinnost k vlasti, jelikož jsem byl povolán na vojenské cvičení. A sranda to opravdu nebyla, protože už ten rok před revolucí se to na naší politické scéně vařilo.

Vyšlo Několik vět, které podepsala řada umělců a jiných významných osobnosti a lampasáci měli strach, že se občané vzbouří a půjdou krást zbraně, takže jsme hlídali muničáky a přemýšleli o tom, jak bychom se zachovali, kdyby skutečně k něčemu došlo.

Naštěstí se nic nestalo a dokonce jsem měl povoleno po službě i běhat, takže jsem kolem těch 70-ti km za týden naběhal ale byla to spíš jen taková údržba. Kdo jste byli na vojně tak to asi znáte takový ten tupý pocit po probdělé noci.

No nic, stejně už bylo po sezoně, a tak jsem se aspoň odreagoval, protože vojenské cvičení to byla i spousta legrace a zážitků.

Tak jsem se konečně vrátil z války a můžu se zas věnovat jiné bohulibé činnosti, jakou běhání nepochybně je. Plný sil jsem se opět vrhnul na tvrdý trénink, neboť jsem zahájil zimní přípravu na novou sezónu.

Zajímavostí je, že před 20 lety už byl v polovině listopadu sníh. Mně osobně sníh hlavně v období přípravy nevadil, protože jsem věděl, že těžké podmínky v tréninku se zúročí v závodním období.

Když jsem naběhal ve sněhu o třetinu méně kilometrů než na suchu, měl jsem prakticky natrénováno stejně. Možná tady dělají někteří běžci chybu, když kilometráž chtějí dodržet za každou cenu bez ohledu na podmínky.

Samozřejmě se dají i na sněhu naklusat kvanta ale na kluzkém podkladu je třeba být obzvlášť opatrný, neboť zranění číhá na každém kroku. Osobně si myslím, že i moje zranění achilovky z roku 2007 je důsledkem toho, že v zápalu boje o vítězství v běžeckém poháru jsem to právě na sněhu s kilometráží přehnal a už to jelo.

V tomto týdnu jsem naběhal 177 km, většinou volně na rozběhání.

Alexander Neuwirth, 15.12.1955, osobní rekordy: 5 000 m – 14:55, 10 000 m – 30:14,5, 20 km – 1:03:56, 25 km – 1:20:12, půlmaraton – 1:07:16, hodinovka – 18680 m, maraton – 2:18:51, 50 km – 2:56:09. Mistr ČR v maratonu 1989 a Mistr ČSFR v maratonu 1990 a 1992.