V úterý v celém Osoblažském výběžku silně pršelo. „Když déšť nepřestane, musíme náš běh odložil,“ řekl mi do telefonu v úterý dopoledne pan ředitel Zetel. Ale pohled na meteorologickou mapu vzbuzoval optimismus – a tentokrát „rosničkám“ předpověď vyšla. Středeční ráno bylo sice trochu chladné, ale obloha bez mráčku a teplota během dopoledne vystoupala někam k osmnácti stupňům.
Do městečka na hranicích s Polskem, které bylo těžce poškozeno ve druhé světové válce, se můžete dostat autem nebo úzkokolejnou lokálkou z Třemešné ve Slezsku. Zvolil jsem druhou možnost, vystoupil na konečné stanici a po chvíli došel do krásného parku, který je pro běhání jako stvořený. Je tady dostatek cest a cestiček asfaltovaných i neasfaltovaných, travnaté fotbalové hřiště místního FC a pěkné koupaliště uprostřed anglického parku.
Po desáté hodině začali přicházet ti nejmenší závodníci. Zeptal jsem se, kolik let už základní škola Osoblaha pořádá pro své žáky tuto sportovní událost podzimu. „Přesně to nevím, ale když jsem se sem před lety přistěhovala, už se tady běhalo,“ taková byla odpověď paní učitelky z prvního stupně, které jsem se zeptal, kolikátý ročník to vlastně letos bude.
Prváčkové, druháci a třeťáci si to rozdali na trávě fotbalového stadionu. V Osoblaze učitelé nikoho ke startu nenutí, ale právě tyto nejmenší děti se vždycky hlásí skoro všechny. Pro ně je běh ještě radostí. A někteří z těch nejmenších běželi způsobem, napovídajícím talent. Pro vítěze byly připraveny stupně vítězů a medaile, pro všechny pak sladká odměna. Pro tu si ovšem mohl přijít pouze ten, kdo měl na sobě startovní čísla. Kdo nechtěl běžet, ten nedostal nic.
Z prváků byli nejlepší Ondřej Skotnica, který zvládl trať dlouhou asi 350m za 1:21 a Magdalena Dulová, která k tomu potřebovala jen o čtyři sekundy víc. Mezi druháky byli nejlepší Jiří Suchý a Sofie Válková, třeťák Matěj Dymáček zvládl okruh kolem hřiště dokonce za 1:09 a Magda Stamatiadu z téže třídy za 1:21. Ale uznání zaslouží i ti kluci a holky, kteří dobíhali vzadu. Simona Červinková ze třetí třídy přiběhla ve své kategorii sice poslední, ale náladu jí to nevzalo. „Za rok poběžím znovu, nevadí mi, že nevyhrávám,“ slibovala ve frontě na lízátka.
Čtvrťáky a starší už čekala fáborkovaná rovinatá trať po udržovaných a neudržovaných parkových cestách. Adam Bernaťák bezpečně obhájil loňské vítězství mezi čtvrťáky, mezi děvčaty z téže třídy byla nejrychlejší Beata Samcová časem 2:43. Ještě o pár vteřinek byli rychlejší páťaci Anežka (2:32) a Vojta (2:05) Čihánkovi.
Po vyhlášení vítězů a předání účastnických medailí odcházely menší děti zpět do školy a k poledni, kdy teplota vystoupila až někam k dvaceti stupňům, začali přicházet nejostřílenější závodníci, kluci a děvčata ze šesté až osmé třídy. Jejich trať vedla ze hřiště prosluněným parkem kolem letního parketu a zdejší rarity – bludného balvanu – zpět potom podél říčky Osoblahy.
V těchto kategoriích už nebyl zájem tak veliký, takže byly společně klasifikovány 6. a 7. a 8. a 9. třída. Mezi šesťáky a sedmáky kralovali Jan Peřina v čase 5:46 a Tereza Benešová za 8:08, závod nejstarších žáků vyhrál s půlminutovým náskokem Jan Hrabovský za 7:37 před Richardem Kocourkem (8:06) a Jakubem Procházkou (8:10), Sabina Dymáčková byla nejrychlejší mezi děvčaty, když necelé dva kilometry zvládla za 9:20.
O tom, že mezi mnohými žáky osoblažské základky má tento závod svou prestiž, svědčí třeba i tato maličkost: v roli diváka letos zůstala jedna starší žákyně, která loni svou kategorii vyhrála a tento ročník musela vynechat kvůli čerstvé aplikované injekci. Své zklamání dávala hlasitě najevo – snad za rok k ní bude osud laskavější.
Osoblaha by mohla být příkladem pro další místa, kde třeba mezi kantory působí výkonnostní nebo rekreační běžci. Zorganizovat závod dá sice trochu práce, ale děti jsou vděčné za vše, co obohatí někdy přece jen trochu jednotvárnou docházku do školy. Proč to nezkusit?
Mimochodem, Osoblaha má vcelku dobré podmínky pro jarní soustředění běžců, kteří nepožadují bůhvíjaký komfort. Mohou využít vskutku levného ubytování ve školní ubytovně, restaurace na náměstí vaří docela dobře a anglický park s množstvím cest a pěšinek je místem, kde je možno denně v klidném prostředí naběhat desítky kilometrů. Případný kondiční trénink v tělocvičně ZŠ by bylo určitě možné dohodnout s ředitelstvím základní školy, které – jak ukazuje popsaný příklad tradičního běžeckého závodu – má ke sportu příkladný vztah.
Městečko, před rokem 1945 na mapách označované německým názvem Hotzenplotz, může nabídnout i několik zajímavostí. Z turistického hlediska jsou zejména zajímavé zbytky středověkého opevnění a zdejší obnovený a volně přístupný židovský hřbitov s řadou originálních náhrobků je častým cílem turistů dokonce i ze zahraničí. Osoblaha leží takřka na hranici s Polskem, takže se nabízí návštěva slezských měst Glubczyc a Prudniku.
Autor článku, Ivo Domanský, je po dlouhá léta v běžecké obci znám jako organizátor, pořadatel, rozhodčí, redaktor a dopisovatel. Je také tajemníkem Sdružení organizátorů běžeckých závodů a současně i autorem tištěné Termínovky běhů mimo dráhu.
