Kvalitu startovního pole v Brně Slatině bez debaty poznamenalo finále extraligy a také baráž o postup do první ligy. Většina dobrých brněnských i okolních běžců i běžkyň se totiž soustředila na tyto atletické soutěže a na start Slatinského krosu se nedostavila.
Proto také naprosto bez problémů zvítězil mílař z VSK Univerzita Brno Ondřej Rosa /19:10,8/, který si jen hlídal čelo závodu a ve finiši si pak poradil s triatlonistou Františkem Kubínkem /EKOL Brno – 19:11,1/. Za nimi potom již s odstupem doběhl na třetím místě Miroslav Šmíd /VSK Univerzita Brno – 19:37,0/.
Všem ženám na startu pak nedala vůbec šanci Patrícia Gánovská /Šport team Hric – 11:39,1/, protože za to vzala hned od začátku a na tak krátké trati zvítězila s neskutečně velkým náskokem, neboť druhá v cíli, Martina Vévodová /AK Perná – 12:29,0/, za ní doběhla s 50 sekundovým odstupem. Třetí potom proťala cílovou pásku veteránka Marie Hynštová z Vyškova /12:52,9/.
I na malém prostoru se dá uspořádat pěkný závod
6. ročník běžeckého závodu uspořádal atletický oddíl VSK Univerzita Brno pod záštitou Jihomoravského kraje a MČR Brno – Slatina.
Běžce všech věkových kategorií čekala nově zrekonstruovaná trať, která byla většinou vedena po travnatém a zpevněném povrchu vedle školního hřiště u školy ve Slatině. Kdo si to nezkusil, nikdy by neuvěřil, jak náročné je i na tak malém prostoru s neustálými výběhy a seběhy strání, navíc po louce, závodit. A kdo to z neznalosti překopl, se zlou se pak v závěru potázal.
Pro ženy byla připravena trať v délce 3 km a pro muže pak 5,3 km a věřte mi, bylo toho opravdu tak akorát. Žactvo všech kategorií se proběhlo na různých tratích, co se délky týče a všichni borci bojovali srdnatě se soupeři jako lvi na afrických savanách. Jen aby jim to vydrželo až do dospělosti.
Ovšem velkým šokem pro dospělé pak byl časový posun startů. Ženy vyrazily na trať o 20 minut dřív a muži téměř o hodinu. Kdo přijel přesně na čas, měl zkrátka smůlu.
Trasa závodu se líbila
„Moc se mi tu líbilo,“ poznamenal mezi řečí nejlepší běžec dne, Ondřej Rosa. „Já se sice specializuji na dráhu, kde běhám 800 a 1500 metrů, ale tahle vzdálenost i když byla nečekaně hodně členitá, pro mě nebyla žádným velkým problémem. Spíš jsem měl obavy o koleno, protože jsem měl nedávno bouračku na motorce a trochu jsem si ho pohmoždil. Proto jsem si jenom hlídal čelo závodu a čekal až na konečný finiš, na který jsem si jako mílař hodně věřil.“
„Před pár hodinami jsem se vrátil z Ljublaně, kde jsme absolvovali s klubem triatlon,“ přiznal se mi Franta Kubínek. „A bylo to cítit. Přece jenom jsem měl v sobě náročný závod a také jsem toho moc nenaspal. To mi pak dnes v koncovce chybělo.“
„Věděl jsem, že těm nejlepším nebudu stačit a také se mi v posledním kole utrhli. Já jenom hlídal třetí pozici, abych o ni nakonec nepřišel,“ zhodnotil svůj výkon Miroslav Šmíd.
„Čeká mě v neděli s Moravskou Slávií baráž o první ligu v Třinci,“ usmívala se spokojená Patrícia Gánovská, „tak jsem to dnes šla spíš jen jako rozcvičení. Nijak jsem se moc nehnala a i tak to šlo. S takovými profilem trati nemám problém a docela mi vyhovuje.“
„Když jsem viděla terén, po kterém se poběží závod, dost jsem se lekla. Nerada bych si zase něco udělala s kotníkem, s kterým jsem měla hodně dlouho problém, proto jsem běžela opatrně a raději si dávala pozor. Také mi to zvlášť moc dobře neběželo, tak jsem jen kontrolovala druhou pozici a neriskovala další zranění,“ konstatovala i tak s úsměvem Martina Vévodová.
„Přijeli jsme pozdě. A protože pořadatelé posunuli start dopředu, tak jsem se vlastně stačila jen převléct a v podstatě vyrazila na trať. To se pak dost těžko závodí. Polovinu trasy jsem jen rozcvičovala a pak byl konec,“ poněkud rozmrzele mi řekla v cíli Marie Hynštová.
Byl jsem nejstarší muž závodu
Je to tragické, ale je to bohužel tak. Měl bych se nad sebou zamyslet. Je to docela frustrující. Utěšuji se jenom tím, že byla vypsána jen kategorie nad 40 let, proto ti starší borci nepřijeli. Ale je to fakt šok. Zejména, když mě pak jako nejstaršího vyhlásili. K tomu není co dodat. Už jedu hodně rychle z kopce.
Fotogalerie
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
