Kde najít čas na běhání, když máme doma malé děti? Tuto otázku řeší mnoho z nás matek. Byla bych ráda, kdybychom si zde navzájem předaly různé tipy, nápady a zkušenosti.
Například já mám dvě děti. Anetka chodí do druhé třídy, kromě školy má i spoustu kroužků, do kterých potřebuje odvézt a pak zase zpět přivést domů. Markétka má necelé dva roky a je to takový neposedný malý ďáblík, kterého hned tak někdo nezvládne :-) Můj manžel má kromě svého zaměstnání také mnoho koníčků. Jak mám tedy všechno skloubit? Jak, kdy a kde trénovat a jak si zařídit hlídání dětí během závodů? Mám sice dvě bezva hlídací babičky, ale ty také nemají čas vždy, když si vzpomenu.
Když byla Markétka ještě malé miminko, běhávala jsem v Bělském lese v Ostravě s kočárkem. Ale upřímně řečeno to nepovažuji za nejideálnější způsob, protože mě po takovém běhu bolely záda. A mnohdy jsem zvládla uběhnout jen deset kilometrů.
Naštěstí základní škola, kterou navštěvuje starší dcera, disponuje velkou školní zahradou, na které se nachází 250 metrů dlouhý běžecký, byť asfaltový ovál. Naskýtá se mi tak možnost v době, kdy Markétka spí, „zaparkovat“ kočárek u oválu. Mám ji tak pod kontrolou a když se náhodou probudí, uslyším její volání.
Doslova požehnáním je pro mě atletický stadion SSK Vítkovice, na který dojedu autem během deseti minut. Pokud si totiž zajistím hlídání malého ďáblíka, mohu v době, kdy má starší Anetka atletický trénink, běhat kolem stadionu. A za hodinu a půl se dá odběhnout skutečně hodně kilometrů. Navíc stadion je otevřený 24 hodin denně po celý rok.
Naskytly se mi tak další možnosti k tréninku. Zejména v zimních měsících jsem uložila obě holky spát, zamávala manželovi a tma „netma“ dojela jsem na stadion. Ostraze stadionu jsem o sobě dala vědět a dokud mě to bavilo, běhala jsem a běhala. Nemusela jsem se bát a navíc byl stadion pokaždé odlizený od sněhu a ledu.
A závody? Tak například loňského léta jsem moc a moc chtěla běžet na Hukvaldech 10 km dlouhý závod. Obě babičky byly jako naschvál mimo bydliště, stejně i manžel. Tehdy mi hodně pomohla žena jednoho z pořadatelů. Nabídla mi, že Markétku během závodu pohlídá. Dcerka pak celou dobu závodu prospala :-) Myslím si, že vždy stojí za to se u pořadatelů nebo u doprovodu závodníků informovat, zda by byli ochotni pomoci.
Nedávno jsem si poprvé troufla pověřit hlídáním starší dceru. Běžela jsem 5 kilometrů dlouhý závod v Hrabové. Samozřejmě jsem se obávala, zda to holky zvládnou, ale závod se běžel ve dvou okruzích, a tak jsem je po 2,5 kilometrech mohla zkontrolovat. V cíli kromě toho stáli rozhodčí a věřím, že by určitě pomohli, kdyby se vyskytl nějaký problém.
Tak to vidíte…, když jsou děti zdravé a když se CHCE, způsob se vždycky najde. Ne nadarmo se říká, že matky malých dětí jsou ty nejlepší manažerky :-) Pokud se totiž chceme během dne na nějakou chvilku utrhnout pro trénink, musíme si vše do detailu a s předstihem naplánovat, občas zaimprovizovat a nebát se požádat o pomoc i někoho dalšího.
A co vy, jaké máte zkušenosti, jak se VÁM daří skloubit běhání s péčí o své malé potomky?
Autorkou příspěvku je Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
