Jeden z nejstarších klubů v Evropě a nejstarší registrovaný sportovní klub v Praze, AC Praha 1890, již oslavil 120 let od založení. Z jeho řad vzešla řada úspěšných atletů, za všechny lze jmenovat Františka Jandu Suka, Josefa Doležala, Janu Zárubovou, a z nové generace třeba Fandu Zouhara ml., Terezu Šedivou nebo Lucii Pelantovou.
Vše začalo v srpnu 1890
Vše začalo 30. srpna 1890, kdy se v kavárně Stará Slavie konala první schůze. Té se zúčastnilo celkem 16 mužů, kteří tento den založili klub AC Praha 1890. „Klub byl založen 30. srpna 1890. Protože tu ale tehdy za Rakouska-Uherska nikdo pořádně nevěděl, co obnáší založení klubu, trvalo půl roku, než byl zaregistrován. Proto se někde uvádí jako datum založení květen 1891, ale my bereme, že klub byl založen, kdy se ti chlapi poprvé sešli a to bylo v roce 1890,“ říká předseda klubu František Zouhar st.
Vzpomíná také na začátky, kdy nikdo o atletice moc nevěděl: „Naši předchůdci dělali šerm, veslování a plavání, o atletice se tehdy moc nevědělo. Když se sem dostali překážky, tak je závodníci podlézali…“
V roce 1893, 23. dubna, byl uspořádán závod Brandýs – Praha a historicky prvním vítězem se stal František Hron z AC Praha 1890. Zde je nutné zmínit, že v té době se slavné Běchovice ještě nekonaly.
„Říká se, že nejstarší závod v Evropě jsou Běchovice. Pokud budeme hovořit o běžeckém závodu, tak ano, ale nejstarším závodem je ve skutečnosti náš Praha – Brandýs. První ročník se konal v roce 1893, ale v době války se 10 ročníků nekonalo a tak mají Běchovice víc ročníků, i když nejsou nejstarší,“ vysvětluje František Zouhar st. a vzpomíná, jak při prvním ročníku závodníci běželi či šli a vedle nich jel rozhodčí na koni, aby jim stačil.
V tomto roce také odešla část klubu, která založila vlastní klub AC Sparta. „Byli jsme první klub. Dříve fungoval oddíl v Roudnici na Labem, ale nebyl zaregistrovaný. Až když odcházeli členové od nás, tak zakládali kluby AC Sparta a AC Královské Vinohrady, což je dnešní Slavia,“ vzpomíná František Zouhar st. na tehdejší situaci, jak je popsaná v cenných klubových kronikách, které jsou pečlivě vedené od roku 1890.
Roku 1893 začal klub organizovat i další dálkové závody jako Praha – Slaný měřící 36 km, ale tyto závody do dnešních dob nevydržely.
V roce 1895 získal klub vlastní sportoviště v Kunertově zahradě, který klubu pražský magistrát o dva roky později odebral. V roce 1901 pak klub získal pronájem Příbramovy továrny na Smíchově, kde bylo zbudováno zázemí pro atlety, vzpěrače a zápasníky.
„Hybná páka“ českého sportu
V období před první světovou válkou byl klub AC Praha 1890 „hybnou pákou“ českého sportování a jeho členové se účastnili nebo pořádali všechny významné závody.
Dvacátá léta byla ve znamení začátku práce s mládeží, exekuce na vybudované sportoviště na Štvanici a také častých změn ve vedení klubu, které mělo být řešením krize a nezájmu sportovců o klub.
V letech 1934 až 1936 byl klub v krizi, kterou vyřešilo až připojení klubu Č.O.T. Břevnov k AC Praha 1890 v roce 1937. To klub posílilo a krize tak byla minulostí. Další vývoj dějin však odsunul sport do pozadí.
Po druhé světové válce, v roce 1943, měl klub 300 členů. O dva roky později jich dokonce bylo 415. Začátkem padesátých let ale byla řada členů přesunuta ze svých pracovišť do průmyslu a klub dostal název Sokol Střížkov Esa.
V roce 1956 přišla opět změna názvu klubu na Slavoj Libeň, po pěti letech se klub přejmenoval na Slavia Libeň a v roce 1962 klub disponoval největším počtem členů. V této době se všichni věnovali sportu po práci, ale o to více radosti a nadšení jim přinášel.
V roce 1966 se klub přestěhoval a získal lokalitu bývalé cihelny Na Pekařce, kde je dodnes a v roce 1969 se vrátil k názvu AC Praha 1890. Při slavnostním otevření stadiónu 31. srpna 1969 byl představen stadión, kde byl však pouze 250 metrů dlouhý ovál.
Příchod Průchy a Zouhara
V roce 1973 se stal členem klubu úspěšný chodec Josef Průcha, který se začal věnovat trenérské práci, kdy úspěšně připravoval své dcery Alenu (provd. Zouharová) a Janu (provd. Reisová).
V roce 1976 přišel do klubu mladý, nenápadný půlkař František Zouhar. V té době ještě netušil, že se AC Praha 1890 stane jeho životním osudem, neboť po několika letech úspěšné reprezentace klubu jej nyní vede. V roce 1979 byl klub přejmenován na Atletik a k atletům se připojili i turisté.
V roce 1982 byl klub stále na výsluní, pod vedením Pavla Novosáda byli úspěšní vrhači, pod vedením Josefa Průchy chodci a běžci, Petr Ronovský trénoval skokany. „Byli jsme vždy líhní hlavně koulařů a chodců, až Franta to překazil tím stýplem, do kterého jsem ho sám přemluvil,“ usmívá se dnes František Zouhar st. a mluví o svém synovi, který se na trati 3000 metrů překážek řadí mezi domácí špičku.
V roce 1984 svěřenkyně Josefa Průchy Jana Zárubová závodící za AC Praha 1890 překonala několik československých chodeckých rekordů. Podařily se jí také rekordní zápisy v evropském měřítku, které však byly vesměs na netradiční chodecké vzdálenosti.
První únorový den roku 1987 se klub vrátil ke svému tradičnímu názvu AC Praha 1890 a o rok později začal bohužel sportovní pokles klubu, mladí členové odešli do za penězi do větších klubů, opory oddílu AC Praha 1890 stárli a přestávali stačit mladší generaci.
Po revoluci v roce 1989 byl klub v jiné situaci než bohatší pražské kluby (ASK Slavia Praha, PSK Olymp Praha, Dukla Praha, USK apod.) a klubová historie o tomto období hovoří jako o „době demokracie se socialistickou tváří“. V roce 1993, kdy se závodníci vydali po sto letech na trať závodu mezi Prahou a Brandýsem, zvítězil na tomto tradičním závodě František Zouhar st. Svým drtivým finišem překonal všechny favority.
V roce 1995 se poprvé na start 3000m překážek postavil jeho syn, František Zouhar ml. Dva pády při prvním závodě nenaznačovaly, jak úspěšný v budoucnu bude. V průběhu roku se ale zařadil mezi nejúspěšnější žákovské běžce v republice. Později se stal halovým mistrem ČR v běhu na 3000 metrů a reprezentoval naší zemi v disciplíně 3000m př. na ME do 22 let.
Úspěšné byly také atletky z klubu AC Praha 1890 – bývalá reprezentantka na středních tratích s několika medailemi z MČR Tereza Šedivá a vynikající chodkyně, několikanásobná mistryně ČR a účastnice letošní olympiády Lucie Pelantová. Úspěšní byli také mladí Tomáš Reis a Martin Zouhar, než je pracovní povinnosti donutily běh omezit.
Děti jsou úspěšné
Po přelomu tisíciletí se o klub starali v podstatě jen Josef Průcha a jeho zeť František Zouhar st. V případě potřeby pomáhali také další členové klubu. Začíná posun, kdy se klub zaměřuje na děti v mládežnických kategoriích, které slaví úspěchy i na republikové úrovni.
V roce 2003 se konal 100. ročník závodu Praha – Brandýs a na stadionu klubu začaly rozsáhlé rekonstrukce, které se týkaly zejména klubovny, posilovny, ale také stadionu. Vznikla zde také malá zoologická zahrada, kde žily dvě kamerunské kozy. V současnosti jsou zde tři kozy s kůzlaty a jedno prase. „Předsedova chovatelská vášeň přibližuje oddíl svému blízkému okolí,“ říkají členové klubu.
Novým členům jsou dveře stále otevřené. A kdo ví, třeba budou následovat olympioničku Lucku Pelantovou, která původně přišla do klubu trochu sportovat, aby si vylepšila postavu…
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
