V roce 2016, při 24. ročníku Moravského ultramaratonu jsem měl tu čest doprovázet Sigrid Eichner (*1940) na posledních kilometrech jejího dvoutisícího maratonu, který absolvovala v předposlední Bystřické etapě. Vznikl z toho rozhovor za běhu.
Sigrid je pravidelnou a nejzkušenější účastnicí Moravského ultramaratonu. Od roku 2006 absolvovala během 12 ročníků závodu 83 etap, 83 maratonů, ve kterých uběhla 3.516 km. Do cíle nedoběhla v pouhých třech letošních etapách. Nejrychlejšího času 42 hodin za absolvovaných 301 km v jednom ročníku závodu dosáhla v roce 2009. Tehdy uběhla tři etapy v čase pod 6 hodin. Po lesních a polních mnohdy kamenitých trasách vedených převážně terénem se značným výškovým převýšením. Nejčastěji byla k vidění v nepřehlédnutelném žlutém triku s nápisem Strumvogel – bouřlivák. Tato, na první pohled nenápadná paní, ji dostala od kolegů, běžců.
V následujících letech jsem měl vícekrát možnost se se Sigrid pozdravit, k rozhovoru po běhu však došlo až po absolvování poslední etapy letošního 30. ročníku závodu. Po absolvování etapy jsme se oba sešli při konzumaci polévky a nabídl jsem Sigrid místo u neobsazeného stolu. Oba jsme si k polévce na doplnění tekutin vybrali pivo. Při konzumaci jídla ještě před závěrečným vyhlášením jsme tak měli možnost si povídat.
Sigrid, ve svých 82 letech, po absolvování etap MUM, je jedinečná svým nadhledem nad situací, ve které se nachází. Zeptala se mne, zda chci komunikovat v němčině, nebo angličtině. Přestože byla zcela vyčerpaná, nejen, že měla zájem si povídat, na mě nechala i volbu jazyka. Dialog pokračoval v němčině. Když přijela na letošní Moravský ultramaraton, měla absolvováno 2300 maratonů a ultramaratonů. Je zcela bezkonkurenčně první na světě mezi ženami, pouze tři muži jich uběhli více.
S tím souviselo první téma hovoru. Sigrid letos stála na startu všech sedmi etap, do cíle doběhla ve čtyřech etapách. Důvodem, proč nedokončila tři etapy byly světelné podmínky. Sigrid si ve svých 82 letech netroufá absolvovat, mnohdy členitý profil a kamenitý povrch konců etap v době, kdy se již šeří, nebo stmívá. Potvrzuje to i poslední etapa, na kterou vyběhla časně zrána a kterou absolvovala nejrychleji. Doporučuje posunout start etap na dřívější dobu. Sama o to ale nežádá, přizpůsobuje se zavedeným pravidlům.
Po poslední etapě Moravského ultramaratonu byla „total kaputt“. Měla trochu výpadek v běhání, protože koncem loňského roku absolvovala operaci nohy. Účast na příštím Moravském ultramaratonu garantovat nemůže, přijet však chce.
MUM je pro Sigrid srdeční záležitost. Nemá však ráda terén. Nejde o kopce, jde o kamenitý povrch na polních a lesních úsecích. Vím, o čem mluví, jsem o více než dvacet let mladší a šotolinu také nemám rád. Sigrid upřednostňuje maratony, kde převládá asfaltový povrch. Ideální by mohly být městské maratony, masa startujících však je i pro ni překážkou. Přesto berlínský maraton má Sigrid ráda a účastní se ho.
Sigrid bydlí na okraji Berlína v obytném domě. Trápí ji současná situace s energiemi. Dle jejích slov v Berlíně vypínají dodávku teplé vody a tepla a šetří tak zemní plyn, kterého je málo. Šetřit je třeba, jiná cesta není. Při rozhovoru na téma dopadů současné energetické krize na ni a na skupiny obyvatelstva byl cítit silný sociální podtext. V Berlíně se jí líbí, během zimy běhá i na běžkách. Pokud napadne sníh, využívá cyklostezky.
Jedním z největších lákadel, kvůli kterým do Lomice jezdí je příroda. Je až s podivem, že ve svém věku, zatížena únavou absolvovaných etap, má schopnost pozorovat okolí. Zklamáním pro Sigrid byly vykácené a suché lesní porosty napadené kůrovcem. Dle jejích slov i v Německu je tomu tak.
Na Moravský ultramaraton přijela sama autobusem. Přestože má kolem sebe více kamarádů z německého klubu stovkařů, soustředící běžce s minimálně stovkou absolvovaných maratonů, cestu si organizuje sama. Nepohodlí dlouhých přesunů i ve svém věku zvládá. V tom je její výjimečnost.
Sigrid stojí na vlastních nohou, cestuje napříč Evropou. Účastní se závodů a ví, že dokud tomu tak bude, bude pokračovat její jedinečná sbírka absolvovaných maratonů. Myslím, že jí ale o rekordy nejde, chce, aby to vydrželo alespoň tak, jako doposud. Prostě žije pohybem.
