Již od brzkého rána sálalo nad celou Moravou naplno rozžhavené slunce. V Chropyni běžcům vytvořilo tropické klima, neboť většina tratě vedla otevřenou krajinou.

S náročnými podmínkami se nejlépe podařilo vyrovnat Petru Vymazalovi /SK Salix Grymov – 35:25/ a Janě Žaludkové /SC TITAN Zlín – 40:44/.

Mezi muži na druhém místě doběhl Tomáš Steiner /VSK UNI Brno – 35:45/ a třetí pak Pavel Židlík /Sanita Car Holešov – 36:05/, kteří se téměř po celý závod starali o tempo na trati, ale když v posledním kole nasadil zkušeně Petr Vymazal k trháku, nestačili již na to zareagovat a otevřeli mu tak cestu k poměrně snadnému vítězství.

U žen se dostala druhá do cíle Jitka Stehlíková /AK Kroměříž – 44:11/ která naprosto jednoznačně utekla na trati Marii Hynštové z Vyškova /45:36/, která se potýká s problematickým zraněním.

V Chropyni se závodí již dlouhá léta

Pět okruhů kolem rybníka Hejtman na okraji Chropyně po polních cestách, trávě a pěšinkách mělo mít deset km, ale garminy naměřily běžcům jen 9,5 km. To ovšem nemění nic na tom, že i přes komplikované podmínky zde byly k vidění zajímavé souboje a velmi slušné výkony.

Tradiční závod, vždy prvního května, se konal již po osmadvacáté a pořádá ho zdejší atletický oddíl při TJ Chropyně ve spolupráci s městským úřadem. Za tím vším stojí již léta Vlastimil Bena, bez kterého si tento závod není možné představit. Což se ovšem dá říct o převážném počtu malých sportovních akcí u nás. Vždy za nimi stojí jeden nebo několik obětavců, kteří pro nás připravují závody a bez nichž by se hodně věcí vůbec nekonalo. Takže jim všem patří rozhodně náš velký dík.

Vedro v hlavní roli

„Nemusel jsem jít na doraz,“ přiznal se Petr Vymazal. „Kluci mi to odtáhli a já si jen hlídal poslední kolo, abych si udržel dostatečný náskok a v klidu a pohodě to doběhl až do cíle. Proto vedro pro mě nebylo až tak moc velkým problémem. Přesto to dnes ale bylo pořádně cítit.“

„Já mám teplo rád, ale tohle už je i na mě moc,“ hodnotil počasí i svůj výkon Tomáš Steiner. „Musel jsem běžet vepředu, abych viděl, kam šlapu, protože v tomto terénu by nebyl problém si vyhodit kotník. Když mi pak Petr v posledním kole nastoupil, už mi chyběly síly na zachycení jeho trháku. Ale i tak jsem s výkonem spokojený. Po tom roce hrozných problémů, kdy jsem nevěděl, zda budu pořádně chodit, natož běhat, mám z tohoto výkonu velkou radost.“

„Teplo mi bylo, ale podmínky měli všichni stejné, tak je zbytečné kolem toho nějak zvlášť debatovat,“ tvrdil s úsměvem Pavel Židlík. „Spíš mě mrzí, že jsem nedokázal vydržet s Petrem a Tomášem až do finiše. Přesto to dnes nebylo špatné. Doufám, že se budu zlepšovat i nadále.“

Jana Žaludková si přede mnou v posledním kole na travnaté části tratě nepříjemně zvrtla kotník a po proběhnutí cílem hned spěchala za svými ratolestmi, proto neměla moc času na nějaké detailní probírání průběhu závodu.

„Na otevřené části závodu slunce pražilo pořádně a bylo toho opravdu dost. Já se ale potýkám s jinými problémy, tak jsem o tom moc nepřemýšlela a snažila jsem se v rámci možností zvládnout závod tak, abych pořádně zatrénovala. Sice jsem v závěru poněkud zpomalila, ale jinak to docela šlo.“

„Běžela jsem si jen tak pro radost a nikam moc nespěchala,“ usmívala se známá fyzioterapeutka Jitka Stehlíková. „Jen jsem si to tady přišla dnes užít a o víc nic jiného mi nešlo.“

„Nejde to,“ ulevila si hned za cílovou čárou kulhající Marie Hynštová. „Mám nějaký problém v zadním stehenním svalu a nemůžu natáhnout krok. To se pak těžko závodí. Je to spíš jen takové cupitání a s během to moc společného už nemá.“

Konečně jsem dodržel svůj plán

Pokud někteří z vás čekáte, že zase budu naříkat, co jsem všechno vyvedl a co mě to stálo sil a jak jsem jen tak tak utekl hrobníkovi z lopaty, tak vás musím zklamat.

Nekompromisně jsem si nařídil po Dolní Lhotě, že poběžím tréninkově a to jsem také do puntíku dodržel. Ondru Němce jsem nechal již po prvním kole, ať se na těch chropyňských planinách blázní sám a držel jsem si své tempo.

I tak to v tom vedru nebylo nic jednoduchého, ale poctivě jsem se snažil nikam nespěchat, jen v posledním okruhu jsem poněkud víc zrychlil, což zase jako moc velkou chybu nevidím.

Asi jsem to chtěl mít dřív za sebou a těšil se na pořádný lok vody. Jako když koně táhnou do stájí nebo dobytek k vodě. A že jí bylo dnes potřeba, o tom nemusíte vůbec pochybovat.

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.