Už nějaký pátek se na závodech u nás objevuje Anna Korobko, která necelé tři roky žije v Brně. Stavební inženýrka pracuje jako projektantka, ale kořeny má v bývalém Sovětském svazu. Má ruské občanství, ale v mládí žila v Uzbekistánu a později v Moskvě. Na Masarykově univerzitě začala na podzim studovat dálkově trenérství.
Vloni mimo jiné byla celkově druhá, porazil ji pouze jeden muž, na 121 kilometrů dlouhých Týnišťských šlápotách (15:03 hodiny). Potom vyhrála desítku v rámci Brněnského půlmaratonu. Letos v únoru vyhrála padesátku na Pražské stovce, celkově pátá, a v dubnu byla nejlepší ženou na terénním maratonu v Turecku, celkově čtvrtá. Když jsem hledal nějaké informace podařilo se mi v jiném článku na Bezva Běhu najít : „V její sbírce je několik titulů mistryně Ruska v rogainingu (24hodinový orientační běh) a v kategorii mix je v této disciplíně více mistryní světa.“
Na první setkání s Aničkou mám i osobní vzpomínku z Olafových Týnišťských šlápot, kde jsem si byl zaklusat nejkratší dvacetikilometrovou trať. V závěru byla cca tříkilometrová lesní trochu houpavá rovinka zakončená seběhem a průběhem pískovny. Že je někdo za mnou jsem věděl. Před pískovnou mě doběhla, prohodili jsme pár vět, v nohou měla teda přes 110 kilometrů, já se zastavil a udělal si pár fotek pískovny. Po výběhu z pískovny na další kratší rovince nikdo. Holt fofrnice.
A jak se Anna Korobko dostala k běhání : „Začala jsem běhat, když mi bylo sedm let. Bylo to ještě v Uzbekistánu, sestra se věnovala atletice a brala mě s sebou na stadion. Jako všechny děti jsem začínala sprinty (100, 200 m), pak ve třinácti letech jsem se dozvěděla o letním biatlonu (běhání a střelba, ale zbraň zůstává na střelnici) a fascinoval mě. Biatlon potřeboval vytrvalost a jsem začala běhat střední vzdálenosti (800,1500 m). Pak jsem se v sedmnácti přestěhovala do Ruska, nastoupila na univerzitu. Ale v roce 2012 jsem byla pozvána kamarádem na rogaining – to je několikahodinový orient’ák v lese. Klasika je 24 hodin. Běhali jsme tehdy 10 hodin. Bylo to těžké, chyběla mi vytrvalost, ale moc se mi to líbilo a začala jsem běhat ještě víc. Takže od roku 2012 běhám v lese a po horách, rogaining, trailrunning a skyrunning. Asi jednou za rok běhám něco na silnici. Loni chtěla jsem běžet maraton v Drážďanech, ale zrušili ho. Teď nevím kdy poběžím klasický maraton. Závody na stadionu už dávno neběhám, po lesích a horách mě to baví víc a na ovál už nemám rychlost.“
Právě letní biatlon ji zavedl poprvé k nám: „Poprvé jsem byla v České republice v roce 2002, bylo mi 15 let. A bylo to mistrovství Evropy v letním biatlonu v Jablonci. Od té doby jsem se chtěla přestěhovat. Protože jsem si zamilovala krajinu a přírodu, které tady jsou. Cesta sem však byla dlouhá a čekání trvalo mnoho let a jen díky manželovi se to podařilo. Získal zde jako IT specialista zaměstnání. Takže jsem velmi spokojená a šťastná, že se nám to konečně podařilo. “
A jaké plány má Anna Korobko na tento rok: „V plánech mám úplný zmatek. Těším se na Lavarendo ultra trail v červnu v Itálii – běží se tam 119 km a před ním pořádám běžecký kemp v Dolomitech přesunutý z loňska. Pak mě čeká Tatranská šelma (50 km). Na podzim je hlavním závodem Mistrovství Evropy v rogainigu v Estonsku. Pak Ultra trail Lago d´Orta (60km) zase v Itálii a v zimě určitě Pražská stovka. To jsou hlavní akce, na které se těším, ale určitě bude ještě něco mezi nimi. Uvidíme.“
