„Tam je Dan Orálek,“ špitla kamarádka blahé paměti na startu (minimálně v Praze) věhlasného šárecko-hanspaulského ŠUTRu. „Půjdu ho pozdravit!“ Obě jsme si z uctivé vzdálenosti měřily vlasatou legendu českého ultra. „A co mu řekneš?“ vyzvídám. „Asi: Dobrý den, pane Dane!“ Kromě téhle scénky a obligátní předstartovní nervozity si dodnes živě pamatuju ještě jednu věc: Pan Dan měl v onom roce 2012 na startu stejnou Adidas ledvinku jako já. Byla to má první a zároveň nejlepší běžecká ledvinka. Ideálně velká, krásně seděla a to, že s ní běhal i pan Dan, mi jen potvrdilo, že jsem si líp vybrat nemohla.
Fakt, že se mi o pár tisíc kilometrů později definitivně rozpadla, mě vyslal na zoufalou výpravu za novou dokonalou běžeckou ledvinkou. Navzdory řadě pokusů zůstávám neúspěšná – buď špatně sedí, nebo tlačí a řeže na zádech a/nebo na břiše, vypadávají z ní malé láhve, nebo se do ní nevejdou velké, věci vevnitř moc skáčou a dělají hluk atd. Mám i sbírku batohů, ale ty jsou na běhání po městě nebo na kratší výběhy pro změnu zbytečně velké, vždyť dneska téměř všude narazíte na kiosek nebo benzinku (o hospodách raději mlčím, začínají se podezřele rychle měnit ve stejnou legendu jako ledvinka pana Dana), a tahat kvůli pár drobnostem vestu, mi přijde hloupé.
Jako ideální řešení se tím pádem vysloveně nabízí princezna Koloběžka mezi běžeckými zavazadly – batoholedvinka Binder Nexus od MaskGear, liberecké firmy, za jejímž vznikem stojí parkourista a běžec Martin Skalník.
Neskáče, nerotuje
Binder se prezentuje jako městský batoh, jehož největší předností je to, že nikde nepřebývá a skvěle sedí, a který vznikl pro potřeby extrémních disciplín LeParkour a Freerunning. Tak se na něj podíváme. Binder tvoří čtyři oddělené kapsičky o dvou různých velikostech a upravitelné popruhy, díky nimž by se batoholedvinka při aktivitě (a je jedno, zda je to chůze, běh nebo třeba kolo) neměla ani hnout.
Binder se nosí křížem přes prsa a zapíná se na jednom rameni a pod paží. Při správném utažení skutečně neposkakuje, nepřetáčí se a ramenní popruh o sobě začíná při plně naložených kapsičkách dávat vědět až po zhruba hodině a půl, dvou hodinách. Výhodou proti ledvince je, že se neposouvá a netlačí na břiše, proti batohu pak, že nemusíte mít stejně vyvážené přední i zadní kapsičky, aby dobře seděl. To je obvykle problém s běžeckými vestami, které mají kapsy na pití vepředu – pokud nemáte naložená záda a dopředu dáte litr vody, batoh nikdy pořádně nesedí.
Všechny čtyři kapsičky Binderu jsou zevnitř polstrované, takže na prsou a zádech netlačí. Obě větší kapsičky (cca 13,5×10 cm) jsou zvnějšku vybavené stahovací šňůrkou, pod kterou je možné omotat třeba šusťákovku nebo buff, na menších kapsičkách (cca 11×10 cm) poskytuje přídavný úložný prostor síťovina uzavřená suchým zipem (v aktuální situaci ideální třeba na respirátor). Obě strany Binderu jsou stejné, takže je jedno, zda jste levák nebo pravák – nosit se dá přes obě ramena stejně pohodlně. Dokonce i zipy jsou našité proti sobě – což může znít jako maličkost, ale všichni běhající leváci chápou, o kolik intuitivnější šátrání v kapsách je.
Vejde se všechno
Co se obsahu týče, povinnou výbavu na dlouhé ultra do Binderu nesbalíte, nicméně na běžné delší tréninkové výběhy bohatě stačí. Do větších kapsiček se vejde 250 ml soft flask i telefon velikosti plácačky – po delší době jsem tak konečně ke klidu zbytku rodiny zase běhala s mobilem (věrný letitý iPhone 5S, který se vešel do všech kapsiček na všech běžeckých elasťácích a kraťasech se odporoučel do křemíkového nebe a nový iPhone XR se prostě nevejde nikam). Do kapes k pití a telefonu bez problémů nacpete v zásadě všechno, co můžete během dvou tří hodin běhu potřebovat: klíče (od domova i od auta), rukavice, náhradní šátek, doklady, drobnou hotovost, gel nebo jinou skladnou svačinu, kapesníky a třeba i slabou bundu. Kapsičky jsou nepromokavé, vyrobené z voděodolné PES tkaniny a v aktuálním počasí funguje Binder na propocených prsou a zádech navíc jako skvěle neprofouknutelná další vrstva.
Jedinou výtku bych mohla směřovat na situaci, kdy z plně naloženého Binderu něco odeberete – třeba vypijete vodu –, popruhy jsou, logicky, najednou volnější a jejich utahování není úplně snadné. Nicméně je možné, že se situace dá snadno vyřešit utažením šňůrky, která spojuje kapsičky pod druhou paží, než kde jsou popruhy s přezkami. Tu jsem měla utaženou na maximum, neboť testovací model byl větší, než bych potřebovala, a tím pádem jsem ho nemohla dál upravovat.
Naopak jako velké plus vnímám možnost mít telefon opravdu hned u ruky – na prsou. Jednak proto, že jako správný dinosaurus mám pořád ještě normální sluchátka s kabelem a konečně nemusím neustále popotahovat kabel, ale hlavně kvůli faktu, že v případě potíží, je telefon – a tím pádem i pomoc, dostupná. Pokud běháte v terénu, víte, že člověk padá buď na zadek (v tom případě je telefon v zadní kapse dost na ráně) nebo plavmo vpřed, kdy si pod sebe stihnete většinou dát aspoň jednu ruku a tím pádem je mobil v kapsičce na prsou taky v bezpečí. Navíc se k němu, samozřejmě, v takové situaci dostanete podstatně snáz, než když ho máte v batohu na zádech.
Binder je dostupný v pěti velikostech, S až XXL, odvislých od obvodu hrudníku (S pro 85 až 90 cm, XXL pak pro 111 až 120 cm). Binder NEXUS nemá velikostní členění – NEXUS je UNI a má popruhy pro úpravu v rozmezí S-XXL (tedy 90–120cm). Těžko říct, jak pohodlný nebo nepohodlný je Binder pro běžkyně s většími hrudníky, ty méně nebo v podstatě vůbec obdařené mohu ujistit, že prsa vám překážet při nošení nebudou.
Ramenní popruhy i obě velké kapsy jsou vybavené reflexními prvky.
Zkřížením osla s koněm vzniká užitečná a chytrá, leč neplodná mula. Zkřížením batohu s ledvinkou vznikl v MaskGear užitečný Binder Nexus – na rozdíl od zvířecího kolegy budou, doufejme, v liberecké firmě o poznání plodnější. Binder je totiž po všech těch letech marného hledání žhavým kandidátem na nejlepší běžeckou ledvinku 2.0.
Zaváděcí cena je nyní pro model Jogger NEXUS 3 655 Kč.
Cena staršího modelu v doprodeji Jogger 2017 je opravdu 1 480 Kč.
