Zasloužený odpočinek po povedené letošní sezoně pomalu končí Ironmance Heleně Kotopulu. Čtyřicetiletá reprezentantka Česka a klubu Titan Trilife Zlín dokázala v letošním hodně atypickém roce načasovat formu a na podzim dosáhla na několik skvělých výsledků. Zejména v závodech Českého poháru v dlouhém triatlonu rodačka z Holešova pravidelně porážela podstatně mladší soupeřky. Kotopulu, která se živí jako fitness trenérka je příkladem toho, že začít s vrcholovým sportem je možné i v pozdním věku. Přitom v mládí ji doktoři zakázali běhat.
Kdy jste začala se sportem?
Sport mě baví od dětství. Tenkrát jsem ale žádné velké ambice neměla. Věnovala jsem se gymnastice, střelbě, bojovým sportům a horské turistice. Bavilo mě pohybovat se i kolem koní. Chodila jsem do Sokola. Dlouho jsem hledala sport, u kterého bych vydržela déle než rok. Bavilo mě všechno. Naplno jsem propadla až běhu. Sportovní zkoušení se u mě ustálilo ve 14 letech, kdy jsem na základní škole pravidelně jezdila na atletické závody. Běhat mě velmi bavilo. Ovšem doma v Holešově tenkrát nebyl žádný atletický klub, proto jsem se sama vydala na atletický stadion v Kroměříži. Rodiče o tom neměli žádné tušení. V tomto období jsem za nimi vždycky jenom´přišla s nějakou přihláškou co chci momentálně dělat.
Jak se později vyvíjela Vaše sportovní kariéra?
V běhu jsem na základní škole vynikala. Porážela jsem celou třídu včetně kluků. A to mi dělalo radost a motivovalo mě to. Definitivní a rozhodující zlom tak u mě nastal ve 14 letech. Poté následovalo každodenní dojíždění na tréninky do Kroměříže. Tam jsem měla skvělou parťáčku Ladu Brázdilovou. Lada byla o tři roky starší a já jsem se jí snažila vyrovnat. Každý víkend jsem jezdila na závody, nebo na soustředění. Brzy jsem dosahovala i na velmi dobré výsledky. Byl to krásný čas mého dospívání. Pro běh bych dýchala. Po třech letech jsem se však zranila. Přivodila jsem si únavovou zlomeninu. Navíc se přidaly i další zdravotní komplikace. Rychle jsem se ale chtěla uzdravit a vrátit. V tomto období ovšem tragicky zahynula moje parťačka Lada a já se na kroměřížský atletický stadion už nikdy nevrátila. Navíc mě postihla další špatná zpráva. Doktoři mi úplně zakázali běhat. Důvodem byla vrozená vada obou kyčlí. A tak jsem měla dlouhých 19 let od sportu a hlavně od běhání nucenou pauzu.
Co jste v tomto období dělala?
Běh mi hodně chyběl. Nebyla jsem to já. Spoustu let se mi zdály sny o trénincích. Prázdnotu mi naštěstí vyplnilo mateřství. Narodili se mi synové Mikis a Nikos. Díky nim jsem byla opět šťastná. Aletické sny ale přetrvávaly.
Kdy jste zase začala sportovat?
Až ve 35 letech. To už mě synové tolik nepotřebovali. V tomto věku jsem začala jezdit na horském kole. K cyklistice jsem vedla i oba syny. A brzy jsem se postavila na start prvního bikemaratonu. V roce 2015 jsem na vypůjčeném kole skončila v ženské kategorii 30 až 39 let na 115 kilometrové trati holešovského Drásala v čase 6:33:05 na 2. místě. Později jsem si ale pohrávala s myšlenkou na duatlon. A i přes zákaz doktorů jsem si řekla, že když si za rok dvakrát zaběhnu 10 kilometrů, tak se nemůže nic stát. Opravdu jsem běhala málo, ale u 20 kilometrů za rok nezůstalo. Na duatlonech se mi dařilo. Kyčle ovšem trochu pobolívaly. Láska k běhu však byla silnější. Později mě kamarádka Ryoko Jarošová vyhecovala, abych si vyzkoušela triatlon. A protože mám ráda nové výzvy, tak jsem do toho šla. Nejdřív jsem si ale musela koupit plavky, plavecké brýle a nejlevnější látkovou plaveckou čepici (úsměv).
Jak první triatlon dopadl?
Plavání byla katastrofa. Neuměla jsem ve vodě dýchat. Nějak jsem to ale uplavala. Ovšem ještě 500 metrů po výlezu z vody se mi točila hlava. Nebyla jsem schopná normálně doběhnout do prvního depa. A v první zatáčce na kole se mi udělalo hodně špatně. Přesto jsem v tomto závodu, kterým byl Hulmen, v ženské kategorii nad 35 let vybojovala stříbrnou příčku. Toto umístění mě povzbudilo a propadla jsem také triatlonu. A hned jsem se snažila o něm dozvědět co nejvíc.
S jakou představou jste šla do sportovního roku 2020?
Popravdě s žádnou. V březnu jsem si zranila nohu a až do 10. června jsem nemohla vůbec běhat. Navíc mě brzdila situace kolem koronaviru. Doma mi zůstali dva školáci a já jsem se jim musela intenzivně věnovat. A to ještě byl manžel tři měsíce pracovně mimo republiku. Proto jsem neměla ani chvilku na svůj oblíbený sport. Připravovat jsem se začala krátkými výběhy až od 10. června. Myšlenky jsem směřovala k srpnovému Slovakmanovi. Sice to byl šílený nápad myslet na závod s klasickými ironmanovými distancemi, ale nakonec se to povedlo. Nicméně nedoporučuji to. Díky takové přípravě a startu ve Slovakmanovi mě pak celou sezonu trápil zánět achilovky, který se nedal uzdravit. Touha zvládnout celý seriál Českého poháru v dlouhém triatlonu však byla silnější, než přetrvávající bolest.
Co mělo být Vaším vrcholem letošní sezony?
Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu ve Slovinsku. To jsem chtěla spojit s rodinnou dovolenou. Šampionát ovšem zrušili. Vzhledem k zdravotnímu stavu nohy ta ale nakonec bylo dobře.
Co tedy nakonec bylo Vaším letošním vrcholem sezony?
Zářijový Czechman v Pardubicích. Po něm jsem na sebe byla pyšná. Hlavně proto, že jsem Czechmana v těžkých podmínkách nevzdala. Při něm bylo hodně chladno, pršelo a foukal studený vítr. Já mám totiž ráda velké horko. I v létě jsem schopná chodit v mikině a koupat se v neoprenu. Proto to pro mě byl v Pardubicích životní výkon.
Jakých jste v letošní sezoně dosáhla výsledků?
Ve Slovakmanovi jsem skončila třetí. Na mistrovství republiky v dlouhém triatlonu jsem vybojovala stříbrnou příčku, na mistrovství republiky na středních tratích v Pilmanovi jsem obsadila rovněž druhé místo. Druhá jsem byla i v závodu Doksy Race. V Czechmanovi jsem skončila na bronzové pozici. Dařilo se mi i ve spoustě regionálních závodů ve Zlínském kraji.
S jakou taktikou do závodů chodíte?
Ta je jednoduchá. Nesleduji startovní listinu (úsměv). Z konkurence si nedělám těžkou hlavu. Většinou soupeřky stejně neznám. V každém závodu chci podat co nejlepší výkon. Hodně mi ale pomáhá, když si ze zahraničních závodů seženu video. Pomocí videa se připravuji na pasáže trati, kde hrozí nějaké riziko a na co si v těchto úsecích mám dávat pozor. Pokaždé mě však stejně něco překvapí.
Které závody se Vám v kariéře nejvíc povedly?
Těžko říct. Každý je něčím výjimečný a jedinečný. Profilem, nebo svoji náročností. Nebo i uměním srovnat se s časovým posunem. Ráda vzpomínám na Ironmana na Mallorce v roce 2016, kde jsem si vítězstvím zajistila nominační slot na Havajského Ironmana. Na tento úspěch jsem dosáhla po tříměsíční přípravě pod vedením Petra Vabrouška. Ještě před Mallorkou jsem však absolvovala svůj první dlouhý triatlon. Tím byl otrokovický Moraviaman. V květnu 2018 se mi povedl Ironman v Texasu. V stotisícovém městě Woodlandsu jsem si připsala osobní rekord na ironmanových distancích 9:15:02. Závod poblíž Houstonu byl mistrovstvím Severní Ameriky a já jsem v něm skončila na 11. místě. Potěšila mě i 5. příčka v Ironmanu v Malajsii v roce 2018.
Které závody se Vám naopak nepovedly?
Zklamal mě výkon v havajském Ironmanovi v sezoně 2017. V ženské kategorii AG jsem sice obsadila solidní 7. pozici. Tenkrát se mi však nepovedla cyklistika. Po ní jsem byla velmi unavená. I proto si účast na Havaji ještě někdy hodlám zopakovat. V roce 2018 se mi příliš nedařilo na mistrovství Evropy v Madridu, kde jsem mezi profesionálkami do cíle doběhla na 6. místě. Ve Španělsku mě ale brzdily technické problémy na kole. Na nekvalitní cestě mi zajelo sedlo do rámu a já si při cyklistice úplně zničila záda. V říjnu roku 2016 jsem kvůli zdravotním problémům protrpěla maraton v Praze ve Stromovce. Ten jsem běžela těsně po ironmanové kvalifikaci na Mallorce. Ve Stromovce mě sužovaly střevní potíže. Do cíle maratonu jsem doběhla v čase 3:14:06 úplně vyčerpaná a dehydrovaná.
Na které závody a úspěchy nejraději vzpomínáte?
Dvakrát jsem vyhrála Český pohár v dlouhém triatlonu, získala jsem český titul v olympijském triatlonu, dvakrát jsem získala titul na mistrovství republiky v dlouhém triatlonu, mám dvě zlata z mistrovství republiky na polovičních ironmanových tratích, dvě zlaté medaile z mistrovství republiky v dlouhém duatlonu, dvakrát jsem byla první na mistrovství Slovenska v dlouhém triatlonu. Dále mě těší vítězství v Ironmanu na Mallorce, páté místo v Ironmanu v Malajsii, zisk šesté pozice v Ironmanu na Novém Zélandu, solidní nakonec bylo i šesté místo na mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v Madridu i sedmá příčka na mistrovství světa na ironmanových tratích na Havaji, dále zisk desáté pozice v Ironmanu v Lanzarote, na mistrovství Ameriky jsem byla dvakrát jedenáctá. V Texasu a Mexiku. Na světovém šampionátu ve španělské Pontevadře jsem doběhla do cíle čtrnáctá. Navíc jsem vyhrála spoustu regionálních závodů v triatlonu, duatlonu, aquatlonu, běhu i na horských kolech.
Které máte nejoblíbenější závody?
Tím nejoblíbenějším je poloviční Doksy Race. Tento závod se koná v krásném prostředí v okolí Doks a Máchova jezera. Miluji tamní běh. Navíc jsem si v něm připsala svůj první úspěch v kariéře na polovičních ironmanových distancích, když jsem v roce 2016 Doksy Race vyhrála. Skvělí jsou i tamní pořadatelé. Oblíbila jsem si i Slovakmana v Piešťanech. Ten mívá skvělé obsazení i úžasnou atmosféru. Proto ve Slovakmanovi nejde ze závodu odstoupit. V takové atmosféře se závod nevzdává. Těším se ovšem na všechny závody. Každý má svoje kouzlo.
Máte i míň oblíbené závody?
Nemám. Ale kdyby se Czechman konal tak jako letos, místo v červnu až v září a hlavně v takovém počasí, jaké ho letos doprovázelo, tak bych start v něm zvažovala.
Kdo jsou Vaše největší soupeřky?
Určitě Simona Křivánková z hranického Rocktechnik Triatlonu. Ta mě zatím vždycky porazila. V posledním období dávají o sobě vědět i některé mladé triatlonistky specializující se na dlouhé tratě. Výborné výkony předvádí Eliška Gregorová ze Železného Brodu. Držím jí pěsti, ať se jí dlouho daří. Kde berete recept na takovou sportovní výkonnost a skvělé výsledky?
Jako malá holka jsem snila o závodním běhání. Chtěla jsem běžet na mistrovství světa a na olympiádě závod na 3 kilometry. Bohužel mě i moje rodiče prognóza doktorů tak vyděsila, že jsem úplně přestala běhat. Nikdy jsem se s tím ale nedokázala vyrovnat. Kyčle mě však dlouho bolely. Tak jsem alespoň posilovala. Díky pokročilé době se však běh správným posilováním dal kompenzovat. Druhou šanci jsem nevzdala a i v pokročilém věku jsem se dostala do české triatlonové reprezentace. Olympiády se ovšem jako aktivní sportovec už nezúčastním (úsměv).
Které země jste s triatlonem procestovala?
Slovensko, Španělsko, USA, Mexiko, Malajsii a Nový Zéland. Díky triatlonu jsem byla i v Turecku a v Koreji.
Jak vypadá příprava úspěšné české triatlonistky?
Vstávám brzy ráno. Pak jdu hned běhat. Potom následuje kolo a odpoledne, nebo večer plavání. Běhám čtyřikrát týdně, na kole trénuji pětkrát týdně a plavu čtyřikrát až pětkrát za týden. Už se vedu sama. Tréninky si upravuji podle aktuální únavy. Svoje tělo už znám. Samozřejmě využívám cenné rady dalších zkušených triatlonistů. Občas se poradím s Petrem Vabrouškem a Lubošem Bílkem. Jenom nad plaváním mám trenérský dohled. V týdnu se snažím ujet dva dlouhé úseky na kole po čtyřech až pěti hodinách. Dále dva dlouhé běhy trvající 1 hodinu a 40 minut až 2 hodiny. V plavání se zaměřuji pouze na techniku. Zbytek jsou kratší intenzivnější tréninky v rozmezí jedné až tří hodin. Za týden tak odtrénuji zhruba 25 hodin. Další mojí zásadou je, že trénuji, když jsou děti ve škole a manžel v práci.
Máte nějaká oblíbená místa pro tréninky?
Trasy se snažím měnit, aby mě to bavilo. Běhám nejraději v kopcích. Také na kole nejraději využívám kopce. Ráda také běhám úseky na oválu na stadionu. Připomíná mi to mládí (úsměv). Doma hodně využívám cyklistický trenažér.
Jak jste letošní úspěšnou sezonu oslavila?
Před Czechmanem jsem s mými cvičenci a cvičenkami uzavřela sázku, na jaký čas v Pardubicích dosáhnu. Můj výkon na východě Čech ale hodně ovlivnilo počasí. Sázku jsem prohrála. Přesto mi výhru grilované koleno a burčák donesli. Navíc holky upekly cukroví. Koleno jsme snědli, burčák vypili a cukroví snědli. Poté jsme se přesunuli do hospůdky. Tam se k nám přidala moje rodina.
Jak jste po sezoně odpočívala?
Protože nám doma došlo dřevo na topení, tak moc prostoru na odpočinek nebylo. S rodinou jsme jeden víkend dřevo vozili z lesa, následující víkend se dříví naštípalo a poskládalo. Takže to byl klasický každoroční posezonní relax (úsměv).
Kdo Vás při sportu nejvíc podporuje?
Moje rodina manžel a oba synové. Všichni se mnou po Česku jezdí na závody. Navíc trpí moje víkendové tréninky. Také si cením podpory spousty kamarádů a dalších fanoušků.
Co děláte v současném období vládních opatření?
Většinu času společně se syny bojuji se školou a počítačovou technikou. Do toho pořád vařím, snažím se v omezené míře pracovat a na odreagování vymýšlím pro syny sportovní aktivity. Navíc se po večerech snažím vzdělávat. Momentálně jsou to masérské rekvalifikace a fyzioterapie.
Jakým způsobem se udržujete v kondici?
Mám posezonní volno. To mi už ale končí. Momentálně chystám na zimu dřevo, doma jsme malovali. Každý den se syny posiluji, věnuji se spinningu. Postupně budu přidávat běh a plavání.
Kdy zahájíte ostrou přípravu na sezonu 2021?
V těchto dnech pozvolna najedu do objemů.
Které triatlonové závody máte v plánu absolvovat v příštím roce?
Zatím mám potvrzený start v červenci na mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v německém Rothu. Ráda bych se zúčastnila i Ironmanu ve Vietnamu. Záležet ale bude na finanční situaci a podpoře sponzorů. Momentálně mám totiž od března zakázané vykonávat svoji práci.
Co by mělo být Vaším dalším vrcholem sezony 2021?
Kromě závodu v Rothu bych chtěla na mistrovství republiky v dlouhém triatlonu a na mistrovství republiky ve středním triatlonu zabojovat o první příčku. Příští rok ovšem pravděpodobně ukončím kariéru v české reprezentaci. Závodit ale budu dál. Chci si totiž ještě zazávodit ve slavném Ironmanu na Havaji v roce 2022. Mezi profesionálkami už se mi to však nepodaří. Proto se vrátím do kategorie AG a na Havaj si v nějakém závodu vybojuji slot.
Jaké máte další záliby a koníčky?
Hlavně čas strávený s rodinou. Moc ráda jezdím na výlety a poznávám nová místa. Také se zajímám o bylinky a se syny si občas zahraji nějakou hru.
Jaké je Vaše oblíbené jídlo a pití?
Všechno, co mi nachystá někdo jiný. Už 19 let totiž vařím sama pro sebe a moji rodinu. Proto je pro mě svátkem, když mi někdo něco připraví. Z pití je to nealko pivo.
Při čem si nejlépe odpočinete?
Při turistice, houbaření, při štípání dřeva. A také v sauně, kterou mi manžel doma postavil. Ráda si pouštím relaxační hudbu.
Plánujete nějakou dovolenou?
Ráda bych moji rodinu vzala do Mexika, kde jsem už závodila. Moc se mi tam líbilo. Chtěla bych jim ukázat teplé průzračné moře s pestrým podmořským světem. Srdeční jsou tamní lidé a skvělá je i místní kuchyně. Navíc mám pocit, že na ostrově Cozumel bylo nejtepleji, co jsem kde procestovala. Tuto dovolenou bych ráda spojila s kvalifikačním závodem na Havaj.
Co ještě plánujete na rok 2021?
Protože to bude rozlučkový rok s reprezentací, tak bych se na něho chtěla připravit co nejlépe.
