Nejen sportovně naplněný měla prodloužený víkend Jitka Kábrtová ze Studnice na Náchodsku (na fotografii po vítězství nad 45 let v říjnové Velké ceně Monaka s druhou Annou Krátkou ze Svitav a třetí Janou Horákovou ze Srchu). Asi jak by sama malinko jinými slovy řekla – co si zaseješ, to sklidíš.
A Jitka sela hodně a nyní bohatě sklízí. A i u ní platí, že nikdy není pozdě začít s běháním, protože závodí teprve třetí sezónu a zvláště v druhé polovině té letošní se výkonnostně hodně posunula.
V pátek večer převzala ocenění za prvenství ve věkové kategorii 45 – 54 let v rámci běžeckého poháru na Náchodsku, vloni byla třetí a předloni druhá. O prvenství však musela velmi zabojovat, protože po polovině soutěže to vypadalo na druhé místo. I když byla začátkem října přihlášena na druhý životní maraton, prvním byl před rokem Benešov u Semil, v kterém si nakonec vytvořila osobák 3:35 hodiny, nastoupila ještě dvacet čtyři hodin před maratonem za hustého deště na silniční desítku, kde v přímém souboji s největší soupeřkou udělala zásadní krok a prvenství potvrdila v posledním závodě poháru o čtrnáct dní později.
V sobotu pak brala druhé místo v kategorii v Českém poháru v běhu do vrchu a v běhu, který předcházel vyhlášení, vyhrála svoji kategorii. V neděli se vydala do Liberce na Konrádovu 11, v které byla opět nejlepší čtyřicátnicí a stala se tak po prvenství v Trautenberkově 13 a druhém místě v Hostivařské 15 absolutní vítězkou seriálu Pivní běhy.
Mezitím ještě vystudovaná stavební inženýrka a matka dvou dětí stihla absolvovat sobotní setkání se spolužáky po třiceti letech od ukončení průmyslovky. „Mám jak se říká sedavé zaměstnání a v práci minimum pohybu. Sport je pro mě relax a kompenzace, ale času nemám tolik, kolik bych potřebovala a odpoledne se to těžko dohání, mám i jiné povinnosti.“
Další ocenění převezme Jitka o tomto víkendu v Hradci Králové a vypadá to, že bude stejně jako vloni třetí ženou v absolutním pořadí ve Velké ceně východních Čech v bězích a druhá v kategorii 45–54 let v této soutěži. Před vyhlášením v neděli 17. listopadu proběhne se startem v 12 hodin silniční pěti okruhový běh městem na 9,7 kilometru.
Sportovala jsi v dětství?
„Vzpomínám si na mé běžecké začátky s kamarádkou z deváté třídy a já byla v páté. Nevím jak často, ale snad každý den jsme běhaly do sousední vesnice a zpět, což bylo tak dva a až dva a půl kilometru. Pak mi kamarádka odešla na střední školu a bylo po běhu.“
Vím, že jsi se dříve více věnovala cyklistice, jak jsi se opět dostala k běhání?
„Asi od narození jsem našla zalíbení v kole. Místo, abych se válela s holkami u vody, jela jsem se projet, už ale nevím kam a kolik jsem tak jezdila. Nebyly to žádné tréninky. V osmnácti letech byl další větší záchvěv běhu, kdy jsem chtěla zhubnout, a proto jsem několikrát za týden běhala okolo osmi kilometrů. Při škole jsem chodila občas běhat, vyvětrat hlavu po celodenním učení a také začala chodit na různá cvičení pro ženy, což trvá dodnes. Pak bylo spíše cyklistické období, ale vše na úrovni amatér – turista. Běh byl jen doplněk k udržení nějaké fyzičky. V pracovních začátcích, založení rodiny a zajištění bydlení šel sport stranou, ale jak byla chvilka, hned jsem ji využila k nějaké aktivitě. Jak děti rostly většinu času jsem věnovala jim, vozila je v týdnu na tréninky, ve stejný čas jsem občas měla spinning a o víkendu na jejich závody. Tam už se projevoval absťák chybějícího silničního kola, staré jsem zlomila, až jsem si jedno obyčejné pořídila, následně poznala bezva partu cyklistů a partu turistů a moje závislost na kole byla na světě. Běhat jsem chodila, jen když jsem nestíhala vyjet na kole. Dovolené byly převážně cyklistické, do svých patnácti let se mnou jezdil syn. Zimu trávím na lyžích, běžkách a s pokusy o jízdu na snowboardu. Na závody jsem chodila jen v dětství v rámci Sokola a až po dětech, kdy u nás vznikl cyklistický závod Žernovský bajk. Pak jsem okusila běh Hronov – Náchod, letos jsem ho běžela po dvanácté (letos v něm vyhrála podruhé kategorii 45 – 54 let, poprvé v roce 2016). Kamarádi mě lákali na cyklistické závody, ale já se na to necítila, nechápala jsem co bych tam se svým uměním předváděla. Když už jsem se rozhodla okusit silniční Sudety, tak je ten rok zrušili. Místo toho vznikl Krakonošův cyklomaraton, kde jsem zjistila, že se mezi vrstevnicemi neztratím a začalo mě to bavit. Cyklozávodění omezily bolesti zad. Dalším závodem byl Běh Babiččiným údolím, který se v dubnu 2017 stal součástí Primátor cupu. Tím se rozjelo moje běžecké závodění, kdy jsem poznala spoustu závodníků a závodů. Celkem se mi dařilo a jak se říká s jídlem roste chuť. Závodů už jen přibývá a spíše musím vybírat, který zvolit.“
A jaké sportovní plány máš pro příští rok?
„Na příští rok bych měla plánů hodně, ale jeden má absolutní přednost, ke kterému se budu snažit vše směřovat. Mé dvě děti mají na jaře skládat zkoušku z dospělosti, chci jim býti nápomocná a mé největší vítězství bude, když se jim to povede, to mi spadne hodně velký kámen ze srdce. Pak si budu moci v klidu užívat závody. Určitě bych chtěla vyzkoušet něco nového a třeba se pokusit obhájit nějaké seriálové vítězství z letošního roku. Původní plán vrátit se na cyklistické závody, díky maturitám, budu asi nucena odsunout až na rok 2021, protože na jarní přípravu nebude tolik potřebný čas. Třeba to vyjde alespoň na nějaký duatlon, který mě hodně láká. Ale vše bude závislé na zdraví, bez něho se sportovat nedá.“
