Jakub Jaroš z Pardubic pořádá na pardubické Kunětické hoře celoroční ve východních Čechách nejpočetněji během týdne obsazený běžecký seriál Kunětická 9 (K9) a na 21. září připravuje v Hlinsku na Vysočině další ročník úspěšného ultra běhu Saar Challenge, ale sám je velký závoďák.
Tedy hlavně v triatlonu, ironmana má za 9:34 hodiny, ale v červnu vyhrál cyklistický ultra závod. V pátém pokračování K9 za tropického vedra na hlavní devítikilometrové trati letos podruhé vyhrál Tomáš Kučírek za 35:01. Druhý po souboji s mladíky proběhl cílem nejlepší čtyřicátník Jirka Doucha z Náchoda za 35:42. Jirka je také velký závoďák, protože přesně den před K9 vyhrál celkově závod v Hradci Králové na osmikilometrové trati, a ne zadarmo. Letos má navíc v kategorii v Hradci nového soupeře a při prvním startu, když si myslel, že běží v pohodě na vítězství v kategorii, se v cíli dočkal nečekaného překvapení, byl druhý. Stejnou chybu už nezopakoval, a jeho soupeř Tomáš Zdeněk z Býště doběhl hned za ním jako druhý i v absolutním pořadí.
V soutěži žen po třech prvenstvích Markéty Zeiskové, která byla o víkendu členkou vítězné ženské štafety v běhu do skokanského můstku, a jednom Marty Fenclové se poprvé radovala z prvenství Barbora Zavřelová z Němčic – 40:50. Její dosavadní bilance v K9 je druhé, třetí a dvě čtvrtá místa. Její maminka Jana Zavřelová vyhrála ženy nad 50 let za 47:09.
Na 26. června se startem v 18 hodin připravuje Kuba Velkou cenu K9, závodit se bude o věcné ceny, připraveno bude bohaté občerstvení a tradiční tombola.
A teď ještě několik odstavců o výkonu Jakuba Jaroše. Extrém bike 444 je název závodu, číslovka znamená jeho délku, který měl start a cíl v Lužci nad Cidlinou a vedl mimo jiné přes Zvičinu, Šerlich, Praděd a Suchý vrch. Nejsou žádné občertvovačky, borci se musí prostě o sebe během závodu sami bez cizí pomoci postarat. „Především to ale byl krásný zážitek a poklona patří každému, kdo to nevzdal a trápil se až do cíle. Fakt to nebyla sranda, ale stálo to za to. Děkuji též super partě z Hokl Club, kteří tuto akci vymysleli a dělají ji srdcem,“ zakončil vyprávění o akci, kterou vyhrál s čtyřhodinovým náskokem v čase 31:03 hod, součet stoupání 8175 metrů.
„V pátek v poledne padl startovní výstřel. Na bajku jsem vezl spacák, karimatku, nějaké oblečení, jídlo, powerbanku a další nezbytnosti. Tušil jsem, že to nebude zadarmo. Měl jsem naplánováno nějaké stabilní tempo, to po pár metrech vezme za své. Kromě bajků startuje i několik gravelů. Ty na počátečním asfaltovém úseku diktovaly ostré tempo, chtěl jsem být v první skupině, ale říkal jsem si, že pokud se bude držet pořád průměr přes 30 km/h tak jsem za 100 km v pytli. Naštěstí se takto jelo do prvního kopce. Na Zvičině jsme byli na čele jen dva. Na Šerlichu, na 117 km, zastávka na rychlou večeři – svíčková – po 6:30 v sedle pohladila jako nikdy. " Závod poté pokračoval v Jeseníkách: "Kamarád začal tuhnout, já se cítil dobře, ale jeli jsme společně. Někdo nás začal dojíždět. I když jsme nebyli ani v půlce nechtěl jsem první místo přenechat bez boje a tak i když nerad, opustil jsem soupeře a jel za tmy za své. Plán byl ideálně dojet k Lesnímu baru na 204 km a tam si odpočinout. Výjezd na Paprsek ale opět zbortil můj plán. V 1:30 jsem dojel na Paprsek a věděl, že nemá cenu pokračovat. Rozbalil jsem spacák a dopřál si necelé dvě hodiny spánku. I když jsem neměl budík, tak v 3:30, za husté mlhy, jsem pokračoval. Kupodivu mě asi nikdo nepředjel. Docela odpočatý jsem jel dál nejkrásnější částí – trail podél hraniční čáry. “
Závod pokračoval přes Lipovou – lázně a Jeseník. „Zde začal pro mě první test. Stoupání na Zlatý Chlum, 220 km. Kamenitým korytem, plným vody jsem musel kolo tlačit. Sjezd na Rejvíz, Vrbno pod Pradědem. Měl jsem hlad, neměl vodu, všude měli ještě zavřeno. Až v Karlově Studánce na 250 km v 7:30 cukrárna. Měla ještě zavřeno, ale uvidím paní a doklepám se a dostanu vodu, kofolu a 3 tatranky. Převléknul jsem mokré ponožky a jel kopec na Ovčárnu, Praděd a směr Kouty nad Desnou. Jelo se mi pořád v celku dobře. Plán byl zastavit po dalších osmi hodinách jízdy až v Hanušovicích na 300 km a tam si dát 10 minut odpočinek. Do Hanušovic to bylo jen 50 km, ale za to krušných, ale na to jsem si už za těch pár hodin v sedle zvykl. Opustil jsem krásné Jeseníky. Konečně natěšen na trochu asfaltu. Nic z toho nebylo. Zatáhlo se, foukal protivítr a začalo pršet.“
Závěr byl celkem pohodový : " V Žamberku byl 344 km. Zbývalo 100 km do cíle. Tady jsem to už znal a cítil jsem se furt v pohodě. Docela mi to i jelo a pokračoval jsem přes Potštejn, Doudleby, Kostelec, Týniště a Hradec Králové. Zde jsem posla SMS organizátorům, že dojedu za cca za 1:30. Před posledními 20 km jsem si říkal, že by to asi mohlo dopadnout a hrozně jsem se těšil na rodinu, která mě jela přivítat do cíle."
