Třiadvacetiletý Zdeněk Stromšík z Vítkovic byl krůček od konce kariéry. U atletiky ale zůstal a pak začal atakovat český rekord na stometrové trati. Když už byla forma, byl však proti příliš silný vítr do zad. Až včera při Velké ceně Tábora se však konečně podařil zápis do historie. Český rekord posunul o podstatných sedm setin na současnou hodnotu 10,16 vteřin. To byl důvod udělat se sprinterem rozhovor.
Předně gratuluji k českému rekordu. Možná byl trochu nečekaný, na jaký čas jste cestou do Tábora pomýšlel?
Zdeněk Stromšík: „Děkuji za gratulaci. Já se v poslední době snažím nevázat se k žádnému konkrétnímu času a vždycky se zkrátka snažím běžet co nejrychleji. Samozřejmě ten český rekord jsem překonat chtěl, ale spíš jsem k tomu přistupoval stylem ´co se má stát, staň se´.“
Rychlý byl už rozběh – napovědělo to, že by finále mohlo být rekordní?
„Rozběh rychlý byl, nicméně ten výkon znehodnotil příliš silný vítr. Samozřejmě mi to napovědělo, že to finále bude dobrý závod, už ten rozběh se mi běžel výborně a myslím si, že i technický projev byl dobrý.“
Potěšil více dosažený čas nebo první místo před vynikajícím Jánem Volkem?
„Určitě čas. To, že se to povedlo v takto obsazeném závodě, je třešnička na dortu.“
Jak jste rekord oslavil?
„Hned po závodě a dopingové kontrole jsme odjeli autem domů na Moravu, takže na žádné oslavy nebyl čas, vzhledem k tomu, že jsme se vrátili pozdě v noci. Upřímně, teď celkově není na nějaké oslavy čas – čekají mě dva nejdůležitější závody sezóny – mistrovství ČR v Kladně a mistrovství Evropy v Berlíně.“
V Táboře jste před pěti lety poprvé vyhrál mezi dospělými – je to oblíbený stadion?
„V Táboře se běhá zkrátka rychle. Většinou tam fouká vítr do zad a povrch je dostatečně tvrdý. Určitě se budu rád vracet.“
Forma by měla gradovat na ME. Prozradíte, na jaký čas a umístění tam pomýšlíte?
„Byl bych rád, kdybych měl stejnou, nebo lepší formu právě v Berlíně. Chtěl bych postoupit do semifinále, tam ze sebe vydat maximum a otírat se o finále – ale to bude samozřejmě záležet i na konkurenci, jak zaběhne.“
Šestnáct setin vteřiny není v běžném životě nic, ale v atletice je to pořád ještě hodně. Je reálné, že někdy poběžíte pod deset sekund?
„Já upřímně nevím. Každopádně se tomu budu chtít co nejvíce přiblížit. Je možné, že třeba ve vysoké nadmořské výšce, kde je řidší vzduch, by to snad reálné být mohlo, ale netroufám si to tvrdit.“
Dosažený čas je velkým příslibem i pro českou štafetu – také cítíte, že letos by mohla být velmi silná?
„Myslím si, že máme letos nejsilnější sestavu, co tu kdy byla, především co se týče osobních rekordů na 100, potažmo 200 metrů. Letos jsme se nácviku štafety intenzivně věnovali a věřím, že se na mistrovství Evropy popereme o finále a především vylepšíme český rekord.“
Z Tábora si veze do Vítkovic zlato také Simona Vrzalová. Potkáváte se na tréninku?
„Se Simčou se občas potkáme na stadionu. Nicméně ne často – přece jen je to vytrvalkyně a může kilometry nabíhat i jinde, než na ovále, zato já trénuji především na stadionu.“
Jak by asi dopadl souboj na „její“ trati 800 metrů? Byl byste rychlejší?
„To si netroufám odhadnout, vzhledem k tomu, že se do takto dlouhých tratí úplně nehrnu. Nicméně by to byl zajímavý nápad na nějakou sázku.“
Kolik kilometrů vlastně jako sprinter v tréninku běháte jako dlouhý běh?
„Na podzim, v přípravě, kdy nabíháme velké množství kilometrů, není výjimkou ani třeba 8 – 10 km běh, což si myslím, že je na sprintera dost. Obecně trenér razí pravidlo, že sprinter musí hodně běhat, což se nám vyplatilo. Je potřeba vytvořit pevný základ pro další trénink.“
Jak jste spokojen s podmínkami k tréninku ve Vítkovicích? Nebo častěji trénujete jinde?
„S podmínkami ve Vítkovicích jsem spokojený maximálně – ať se to týká vybavenosti stadionu, atletické haly, regenerace nebo takových věcí jako je atmosféra a mezilidské vztahy. Zejména bych chtěl vyzdvihnout práci Oldřicha Zvolánka a Táni Netoličkové, kteří mi umožněním příchodu do Ostravy de facto zachránili atletickou kariéru, za což jsem jim moc vděčný. Trénuji především v Ostravě, ale často jezdíme na soustředění.“
