Některý materiál je na světě hned, někde to trvá déle. To je případ skromné a sympatické vytrvalkyně z Jaroměře. Eva Pončová (44 let), ve své kategorii elitní česká skyrunnerka, se dlouho bránila podělit se s námi o své běžecké zkušenosti a zážitky. „Hlavně mě moc nechval, fakt se bojím, že se ztrapním,“ zakončila naše povídání.
Eva běhá sedm let a neodmyslitelně k ní na každém závodě patří její manžel. Já si neustále vybavuji Kilpi Krkonošský maraton ve Špindlerově Mlýně před dvěma roky, kde za ne zcela příznivého počasí stál Roman Ponča neustále v prostoru cíle s pohledem do stráně, z níž se dobíhalo do cíle, a fotoaparátem v ruce (Roman vyhrál několik foto soutěží). Myslel jsem si, že jeho paní běží horský půlmaraton, když furt čekal na místě, ale ona běžela maraton. Velmi jsem ho tehdy obdivoval, to je chlap na svém místě.
„Manžel hraje pro mě tu nejdůležitější roli v životě a je pro mě tou největší oporou, maximálně mě podporuje v tom, co dělám, a to že to se mnou není někdy jednoduché. Doprovází mě skoro na všechny sportovní akce. Nejen že mě fandí a drží palce a někdy trpělivě čeká dlouhé hodiny u cíle, ale je i výborný fotograf, takže mám od něj spoustu nádherných závodních fotek. Manžel se věnuje převážně jízdě na horském kole. V minulosti si odjel také pár závodů na horském kole jako je například Král Šumavy, Sudety, Český ráj 50 km. Teď už nezávodí, ale je aktivní a udržuje si tak fyzickou kondici,“ pochválila Eva, která pracuje jako asistentka v mateřské školce, svého „běžeckého manažera“. Za zmínku stojí i syn Roman, který studuje astrofyziku na Masarykově univerzitě v Brně a nedávno byl před zcela zaplněným sálem nejmladším přednášejícím na tamní univerzitě třetího věku.
Před dvěma roky Eva vedla většinu závodu záříjový trailový maraton v rámci hlinecké Saar Challenge a až v závěrečných kilometrech ji předběhla domácí Jana Klinecká. V minulé sezóně, v dubnu, Eva poprvé okusila radost z absolutního ženského prvenství v závodě. Vyhrála Vysocký krosový půlmaraton na Pardubicku, letos se běží 28. dubna, v kterém byla v roce 2016 celkově třetí. Hlavní favoritkou tří okruhového členitého lesního závodu byla Katka Kubiasová z Vlčkovic, která zřejmě chtěla odčinit rok starou porážku od Anny Krátké. Kubiasová běžela od startu na prvním místě. „Terén byl dost nepřehledný, ale od manžela jsem věděla, že běžím celkem se ztrátou druhá a byla s druhým místem spokojená. Proto mě hrozně překvapilo, když jsem na začátku posledního kilometru závodu celkem lehce soupeřku doběhla. Chtěla jsem ji i povzbudit, ale ona se zastavila se slovy, že toho má dost a já tedy pokračovala v běhu za prvním životním prvenstvím.“ Druhého celkového prvenství v konkurenci podstatně mladších soupeřek dosáhla na červencovém Jestřebím krosu.
Jak dlouho běháš?
„Běhám sedm let. Už jako malá jsem byla dost aktivní co se sportu týče byla jsem spíše takový samouk. Naučila jsem se jezdit na kole, na malém kopečku za naším domem lyžovat. Pouštěla jsem se do všeho. Ve sportu jsem vynikala už na základní škole, kde mě šel právě i ten běh. Bohužel jsem se tomu nevěnovala nikdy aktivně, nechodila do žádného atletického oddílu. V mládí jsem se pak věnovala převážně jízdě na horském kole a objemové jízdě na inline bruslích, ze kterých jsem přešla na běh. Jako u hodně běžců to začalo běžeckými botami jako dárkem a prvními tréninky a běhy na asfaltu. Postupně jsem se zdokonalovala a přidávala kilometry a po roce a půl zdolávala své první městské půl maratony Jenže jsem pořád chtěla víc a víc a zkusit něco nového něco delšího něco v přírodě něco do kopce něco v blátě. K běhu v kopcích a v horách mě prakticky přivedl můj kamarád Vašek Patsch, mimochodem výborný běžec a začala moje další životní etapa. Jezdila jsem skoro pravidelně s Vaškem trénovat do Krkonoš byla jsem nadšená ta volnost pohybu ty výběhy za východem slunce na Sněžku prostě krása dá se říct, že na asfalt jsem se od té doby už vracela zřídka.“
Jak trénuješ?
„Jelikož potřebuji trénovat hlavně vytrvalost snažím se točit kolem 250 –300 měsíčně, záleží v jakém to je období. Myslím tím jestli před sezonou nebo v průběhu a taky musím myslet na dostatečnou regeneraci. Určitě mám nějaký tréninkový plán, záleží na jaký závod se zrovna připravuji, takže určitě jednou týdně chodím na ovál, kde si dávám intervaly a jednou týdně vyjedu do hor a dám si zase pro změnu něco pomalejšího za to delšího a snažím se převážně točit výškové metry. Mezi tím si pobíhám po okolí.“
Jaké používáš běžecké vybavení?
„Asi nejdůležitější a potřebnou výbavou pro mě, když trénuji v horách je kromě ultra lehkého běžeckého batohu také hole, sbalitelná goretexová bunda a kvalitní běžecké boty bez toho se neobejdu. Vyzkoušela jsem toho hodně, ale asi nejvíc co mi sedí je oblečení a doplňky od značky Salomon a boty od značky Inov. Mám dost širokou nohu a tahle značka mě prostě sedí.“
Jsi někde organizovaná?
„Opravdu se považuji spíše za rekreačního běžce a ne za žádnou elitu. Nikdy jsem se tedy nikam nehlásila a za nikoho neběžela, ale dostala jsem milou nabídku, jestli se nechci přidat do skupiny RunSportTeam pod vedením Roberta Krupičky, jednoho z našich z nejuznávanějších běžců a Romana Chládka, který je výborný vytrvalostní běžec na tratích o délce nad 100 kilometrů. Jsme skupina asi 40 lidí z různých koutů republiky. Jsou v ní nadšenci převážně do horských běhu jako jsem já, ale máme i elitu, kteří nás reprezentují. Sjíždíme se na různých závodech z celé republiky a navzájem se motivujeme a podporujeme. Dvakrát do roka se pořádá soustředění, kde si nejen zaběháme v kopcích, ale i diskutujeme, probíráme akce a plány na sezonu. Myslím, že jsem zapadla, a že určitě nedělám ostudu a jsem pyšná že tým RunSportTeam můžu reprezentovat. “
Jaké máš nejlepší časy na klasických tratích?
„Asi moje nejlepší časy, co jsem měla, ještě když jsem běhala silnici. Tak na 10 km trati je 44 minut a půlmaraton za 1:41 hodiny, k silničnímu maratonu jsem se už nedostala, jen k horskému. Tam je to různé a záleží na tom kolik nastoupám výškových metrů a asi zatím nejlepší čas s 1000 výškovými metry jsem měla za 4:17.“
Jakých dalších běžeckých umístění si ceníš, oblíbené závody a další běžecké výzvy?
„Za svoji běžeckou kariéu jsem toho odběhla opravdu hodně, ale asi nejvíc si opravdu cením těch náročných a dlouhých a to třeba Kilpi Špindl na 50 km, v kterém jsem byla jednou na 2. místě a jednou na 3. místě ve své kategorii. Pak asi Garmin Ultra 53 km v Polsku kde jsem byla 2. v kategorii a 6. žena celkově. Mezi mé dále oblíbené závody patří Ještědskyrace a pravidelně se zúčastňuji např. závodů Krkonošský půlmaraton v Žacléři, Běh Broumovskýma stěnami ,Vysocký půlmaraton, Běh na Zvičinu, Saar Challenge v Hlinsku. Letos bych chtěla navštívit Beskydy tam jsem ještě nebyla a běžet Horskou výzvu a do budoucna běžet něco v Alpách.“
