Běhám už skoro čtyřicet let a teprve u tréninkových metod Jeffa Gallowaye a po založení běžecké školy v Karviné, jsem se více začal zajímat o to, jak se vlastně zájemce o běhání vyvíjí v běžce. Galloway to rozděluje do pěti základních skupin a myslím, že i my jsme těmito obdobími prošli a pohybujeme se často i mezi jednotlivými typy.
V rámci běžecké školy jsem vycházel z toho, že nejsem žádný expert ani trenér, který může vést atlety k vrcholným výkonům. Zaměřil jsem se na lidi, kteří pobíhají po našem městě, a kteří byli ochotni vyslechnout a vyzkoušet pár mých rad, jak se vyvarovat začátečnickým chybám, které vedou k přetížení a zraněním.
Výborně to popsal i Ondra Krempaský ve svém příspěvku o prevenci zranění. Minimalizovat rizika a maximalizovat prožitky vč. užitečnosti pohybu, to byl základ s jakým jsem do toho šel.
Proto i dnes bych raději popsal to, co čeká každého zájemce o pravidelné běhání, aby si uvědomil, že se vydává na docela dlouhou cestu k sebepoznání. Nastíním vám úskalí a rizika, která jsou zde na každého jednotlivce nastraženy.
V prvním stádiu, tedy začátečnickém, lze často pozorovat jedince, kteří v záchvatu nadšení dávají do běhu veškerou svou energii, aby pak nakonec celý týden hojili své podrážděné tělo a pochroumané sebevědomí. Potom začíná pochybovat, pak znovu začíná a opět končí. Projde si několika slepými uličkami, aby zase začal. Někdo už nezačne.
Ti co však vytrvají, přechází do druhého stádia a stávají se „joggery“, ten už pravidelně běhá, u běhu se nenudí a běh mu přináší uspokojení. Nepotřebuje se sdružovat a ani se nechystá závodit.
Ve třetím stádiu se už stává závodníkem. Sleduje stopky, soupeře, přepočítává žebříčky, sbírá trofeje a je posedlý závoděním. Nevynechá příležitost poměřit se s konkurencí , až dojde ke zranění, frustraci, chybám.
Pokud se z nich poučí, postupuje do čtvrté katagorie na cestě mezi atlety. Atlet je podle Gallowaye člověk vyrovnaný duševně, psychicky, který již výsledky neporovnává se soupeři, tabulkami, dosaženými časy, ale s kvalitou úsilí kterou k dosažení výkonu vydal. Závodí, ale závod prostupuje jeho vědomím a dokonale zná své možnosti, které jsou dané momentálním dnem. Často si vybírá menší závody a postupný pokrok je pro něho důležitější, než dosažený rychlý čas v tom daném závodě. Tyto běžce najdete jak na špici, uprostřed, tak i na chvostu závodního pole.
Poslední etapa je proměna v BĚŽCE. Tady se běžcův život nesoustředí jen na běhání. Zaměří se na rodinu, práci, společenskou činnost a běh se stane součástí jeho přirozeného života jako je jídlo, spánek, kdy víte že si ho užijete, ale v průběhu dne nevíte ještě kdy, jestli ráno, odpoledne nebo zítra. Nezoufáte, že jste vynechali jeden den. V průběhu roku, ale stejně vynecháte jen pár dní, protože běh je součástí vašeho života a životním stylem. Po běhu je vám dobře a závod bývá třešničkou na dortu, kdy běžec ukáže jakou má v sobě skrytou energii a sílu. Závod není potěšení, ale potěšením je radost z běhu.
I běžec se občas zraní, protože předchozí kombinace se vracejí a člověk pořád hledá nové podněty. Při zranění BĚŽEC dovede obětovat trénink i závody, aby se co nejdříve vrátil ve 100 % formě. Možná by stálo za to popsat jednotlivé fáze podrobněji, aby si začínající běžci, ale i pokročilí uvědomili, kde se nacházejí a co na ně číhá za rizika. Aby se zamysleli, že je čeká určitý vývoj a uvědomili si kam směřují, co chtějí a jak toho lze dosáhnout.
A kde se nacházíte vy? V běžecké škole mám různé typy, které jsou na různých cestách a je zajímavé být u toho a sledovat jejich vývoj. Možná by stálo za to popsat jednotlivé fáze podrobněji ,ale o tom někdy později…
Autorem článku je Miroslav Kravčík, otec zakladatel BK SAK Ložiska Karviná, několikanásobný medailista z veteránských ME, MS a OH. Kromě běhání taky „ujíždí“ na dobře vychlazené dvanáctce zn. Radegast.
