Když dopoledne před desátou hodinou ukazoval teploměr v Olomouci 14° C pod nulou, bylo jasné, že na start Běhu Bezručovými sady se postaví opravdu jen hrstka těch nejodolnějších a nejtvrdších běžců, kterým ani takový mráz nepůsobí žádné obtíže.
A nerychlejší mezi těmito statečnými muži, žena se neodhodlala závodit žádná, byl jednoznačně největší favorit Jaroslav Martínek /TRISK Olomouc/, který zvládl 5 okruhů Bezručovými sady v celkové délce 9,5 km za 35:39. Ze čtyřčlenné skupiny borců, kteří se drželi na čele po celý závod, doběhl druhý Zdeněk Nový /SK K2 Prostějov – 35:41/, za ním se prohnal cílem Zbyněk Skopalík /KVS Náměšť na Hané – 35:46/ a nevděčné čtvrté místo pak zbylo na Adama Fritschera /Liga 100 Olomouc – 35:58/.
Středomoravský běžecký pohár jede bez ohledu na počasí
Již 8. ročník Běhu Bezručovými sady v Olomouci uspořádal tradičně duchovní otec Středomoravského běžeckého poháru, Karel Pikal. Závod byl též zařazen do Olomoucké zimní běžecké ligy jako její třetí závod.
V Olomouci se tedy běhá již od začátku roku o stošest a je možné si vybrat z přehršle mnoha závodů i seriálů. A to je jen dobře!
Za valnou většinou z nich pak stojí opravdu organizátorský nezmar, Karel Pikal, který si pokaždé závod sám také před ostatními střihne a pak se teprve pustí do vlastní akce sám samotinký.
A dnes mu tedy nebylo co závidět, neboť musel promrznout až na kost. Jako ostatně i většina běžců. Žádný z nich se nezahřál už před startem natolik, že by se odhodlal běžet v krátkých elasťácích. Dokonce i mrazuvzdorný Adam Fritscher měl na sobě dlouhé běžecké kalhoty a to už je co říct. Asi byla fakt zima. Jinak si to neumím vysvětlit.
Jarda Martínek má formu
„Dnes mi to běželo nádherně,“ tvrdil mi hned za cílem. „Cítil jsem obrovskou sílu v nohách a vůbec jsem ani jako astmatik neměl problém s mrazem a ani větrem, který sice místy nepříjemně profukoval, ale nějak moc mi to nevadilo.“
Před televizní kamerou se pak dál všem svěřil: „Nemusel jsem to dnes běžet nijak moc rychle. Byl to spíš takový tréninkový tempový běh a šlapalo mi to tedy náramně. Počkal jsem si sice až na závěrečnou rovinku, ale sil jsem měl dost. Je pravda, že kdyby tu dnes startoval třeba David Pelíšek nebo Petr Kučera či Petr Vymazal, asi by to v cíli vpadalo jinak. Jenže na startu nebyli a tak jsem si krásně užil.“
A závěrem potom vzkázal Jarda Martínek všem svým soupeřům: „Moc se těším na Rohálovskou desítku. Tam se teprve ukáže, jak na tom jsem. Všichni veteráni nad 40 let jsou v poslední době nějak moc dobří, tak jsem moc zvědavý, jak se mi bude proti nim dařit i mnohem náročnější trati než byla dnes zdejší absolutní rovina.“
My všichni se ostatně těšíme taky.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
