Petra Martinovského jsem poprvé zaregistroval před dvěma roky, na Monaku, krosové desítce v slatiňanských lesích, kde byl na bedně. O půl roku později začal běhat Hradecký běžecký pohár, jehož loňský ročník vyhrál. V průběhu roku 2016 byl čtvrtý na Krakonošově stovce, vyhrál Rychnovský maraton a doběhl druhý na Pradědově stovce.
Pro letošek si stanovil čtyři závodnické vrcholy. Dva vyhrál, ŠUTR a Krakonošovu 100 (dále jen K100), ale vzhledem ke zranění účast na zbylých zrušil.
Zaujala mě jeho odpověď na dotaz po vítězství v červnové kultovní K100 (prvenství s hodinovým náskokem za 9:46): „Co bys chtěl vědět, prostě jsem běžel. Počasí bylo horší než vloni.“
Petr přijal i výzvu k rozhovoru a zde je.
Je mu třicet let, žije v Hradci Králové, kde vystudoval stavební průmyslovku a pracuje v oboru, pochází z Rychnova nad Kněžnou. „Od září 2008 jsem pracovně činný v HK. Že bych z toho města, ale byl nějaký odvázaný, to se říci nedá. Přes pole je vidět až do Pardubic a z toho šílím. Roviny mě ubíjejí.“
Od kdy běháš, sportoval jsi nějak v dětství?
Skutečně běhám od června roku 2014. Bylo to samozřejmě z hecu. Manžel kamarádky Béry nemohl běžet nějaký desetikilometrový závod a já se nabídl, že to poběžím za něj. Ona se na mě podívala svým doktorským pohledem s tím, že to je deset kilometrů a ona mě nebude nikde křísit. Pravda zjevem atleta zrovna neoplývám. Za dva měsíce jsem běžel Rychnovský maraton.
Od mala jsem hrával fotbal a vždy jsem to spíše musel odběhat. Nějaká technika byla taky, ale byl jsem více dříč. Letní běžecká příprava mě snad jako jediného bavila. Jezdíval jsem tak pro radost na kole. Silničního Authora s klipsnami jsem si koupil v 15ti ze zastavárny. Padla na něj všechny peníze z brigády a jezdím na něm doteď. V pátek po tréninku jsem skočil na kolo a jel 15 km na chalupu za rodiči. V sobotu zase zpátky na zápas a po zápase na kole zase zpět. V 17 letech jsem začal hrát za chlapy kraj, ale tam jsem nezapadl (moc velké „hvězdy“ na tak malý plácek) a přemístil se raději do ,,béčka“ kopat okres za pivo a za párek. Od nějakých 20let jsem vedl usedlejší život, co se sportu týče. S velkou kopanou jsem seknul. Nepravidelně ve čtvrtek večer jsem chodil s kamarády si kopnout do haly, ale já se stejně víc pak těšil do té hospody. Chvíli tam bylo i nějaký lezení ve skalách, slackline, jinak spíše kultura a restaurační zařízení.
Běháš dráhu a od kdy ty stovky?
Na dráze jsem běžel asi 3× a to v rámci těch meziškolních závodů v osmičce a devítce. Na osmistovce jsem byl marnej, ale na míli už jsem zatápěl klukům z atletických oddílů. První stovku jsem šel dva roky po tom, co jsem začal běhat.
Jaké máš nej výkony na klasických tratích?
Výkony na klasice jsou dost průměrné, jednak na ně moc netrénuji, jednak jsem za zenitem.
10km – 35:33, 21,1km – 1:18:41, maraton – 2:56:00 (v tréninku),
Když jsi se připravoval na K100, kolik jsi dával měsíčně, byla příprava zaměřena nějak speciálně, využil jsi zkušenosti z minulých ročníků v přípravě?
Letošní K100 byla mým jedním z vrcholů mé osobní ,,sezóny“. Po tom co jsem v březnu vyhořel u bratrů Poláků (závod nedokončil, tehdy uvedl, že ho nezvládl psychicky, ač běžel na čele, ale běh ve sněhu ho zlomil, pozn. autora) jsem změnil přípravu. Snažil jsem se, aby na konci týdne počet kilometrů začínal jedničkou. Což se víceméně dařilo, někdy to samozřejmě nevyšlo, mám skoro pětiletého kluka. Žena někam taky chce jít a babička s dědou jsou daleko. Někdy to chtělo zkušenosti manažera letového provozu, vymyslet to tak, aby moje obsedantně kompulzivní dušička byla uspokojena a mohla v klidu spát.
S příchodem jara a tudíž ranního světla, jsem občas vyrazil na půlhodinový klus před prací. Odpoledne pak hoblovat ty hradecký kopečky, co tu na Milíři máme (kopec s rozhlednou u Vysoké nad Labem, pozn. autora). Víkend jsem se snažil, aby dal dohromady nějakých 50–60km. Nic spešl. Prostě běhat.
Letos jsi vyhrál půlmaraton Aprílová půlka, na krosu Pošuk jsi byl druhý. Jaké byly další tvoje úspěšné starty?
Aprílová půlka byla vlastně tak nějak omylem. Kamarádi z oddílu mě lákali na půlmaraton do Pardubic, ale na té Aprílové půlce jsem slíbil účast Béře s Honzíkem, co mě k běhání dostali (jejich kamarád to pořádá). Vlastně všecky letošní starty, krom toho v Polsku, se mi povedly, alespoň dle mého subjektivního hodnocení. Radost mám z vítězství na ŠUTRU (čtyřokruhová trať), byl to test 4 týdny před K100, který vyšel na výbornou. Jenže jsem si tam a následně poté zadělal na problémy, díky nimž jsem musel po K100 sezónu ukončit.
K100 jsem šel už s bolestmi lýtka a vědomím, že si dokonce sezóny nejspíše nezaběhám. Ale stálo to za to. Diagnóza mikroruptura tricepsu a mnohočetné triggery v obou lýtkách. A když se dostaneš doktorům do ruky … Achilovka na rozsypaní, taktéž kolena. Chci se dát přes léto do kupy a na podzim zase něco zkusit. Už mě svrbí nohy. Sezóna sice krátká, ale stála za to! Nicméně je to to důsledek neprotahování se. Nikdy jsem se neprotahoval, proč taky, že jo, když tě nic nebolí. Vzpomněl jsem si na slova jednoho běžce, jak na mě při jednom tréninku koukal a povídal mi, že na to dojedu. Musím se teď jen pousmát tomu, jak měl pravdu. Teď strečuji jak divej (smích).
Kde nejčastěji a kde nejraději trénuješ?
Dokud jsem bydlel v centru Hradce, tak jsem neustále běhal po cyklostezce směrem Kuks, což byla otrava. Od března bydlíme v lese u rybníku Cikán a tak vyrážím hlavně do lesa. Hledám orienťácké stezky, ztrácím se, nacházím se a jsem šťastný. Nejraději vyrážím do hor, ale není na to tolik času, často mám na starosti kluka a tak vyrážíme za babičkou s dědou k Potštejnu na kopec, kde zatímco oni si užívají vnoučka, já mohu hoblovat místní hrbek.
Řekni nám něco k výbavě, zkušenost s botama, která je tvá značka, šel jsi K100 s holemi?
Moje výbava je dost po skromná. Jsem starý škudlil. Takže oblečení mám, co kde dostanu na závodech (trika), ponožky z Lidlu , kraťasy z Decathlonu, větrovku z pracovních potřeb. I když po letošní K100, kde jsem málem zmrznul, jsem si už nepromokavou větrovku pořídil. Boty se snažím nakoupit, vždy v nějaká akci. Je to blbé, ale je to tak. Odrovnám za rok 3–4 páry a dát za každé přes 3 tisíce, to mi doma těžko prochází. Na silnici jsem měl oblíbené New Balance, do terénu teď vládne La Sportiva. Loni jsem K100 s holemi šel. Trasa je více méně běžecká a proto jsem se letos rozhodl hole v autě nechat. Vždyť jsem přeci běžec.
Co se ti honí hlavou, když běžíš long?
Myslím na to, kdy jsem naposledy jedl, kolik jsem toho vypil a jak dlouho to ještě vydržím. Bude to znít otřepaně, vždycky jsem takové odpovědi nechápal, ale je to tak. Většinou mívám krizi dost brzo, kolem 30 km a to je pak legrace. To jsem ve své hlavě ta největší nicka na světě. Když se to podaří překonat, tak to potom letí. Letošní K100 mi hrozně rychle utekla. Moc jsem toho nevymyslel, od 70 km jsem si hlavně hlídal, aby to klaplo pod těch 10 hodin.
Nyní startuješ jako náš nejlepší ultra běžec Radek Brunner, ten vyhrál K100 vloni, za SK Babice. Jak tě draftovali?
Nedraftovali, nacpal jsem se tam (smích). Prostě milí lidi co se nebaví jen o běhání a mají nějaký přesah do společnosti. To mě přitahovalo a v tom mi je dobře.
Na akci pořádné SK Babice ve středočeských Babicích, Babickém trailu, což je čtvrt maraton, 10. září budeš?
Na 7. ročníku Babického trailu 1/4 maratonu samozřejmě budu. To je oddílová povinnost! Je to úžasný dvou okruhový kros, kde nechybí kvalitní soupeři, lesní pěšiny, kameny, kořeny, přeskok potoka a i široké lesní cesty. Není místo pro odpočinek, terén ti rozhazuje tempo a na těch širokých cestách, kde to tempo musíš podržet, už zas pak nemáš síly. Před hlavním závodem dětské kategorie od 300 – 1200 m (zdarma), domácí občerstvení nedostižné kvality, tradiční stánek s vymazlenýma babickejma hadříkama a po závodě koncert. O tom, že všechno šlape jak má a lidi se na Tebe usmívají od začátku do konce, se ani nemusím zmiňovat. Určitě tam budu někde pobíhat a vypomáhat s čím bude potřeba a možná pak vyrazím i na trať. Přihlášený jsem. I když prozatím běhám tak 3–4 km, takže závodně to jistě nebude.
