Běh o štěně patří k tradičním a téměř již neodmyslitelným součástem seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Letos se konal již po čtyřiadvacáté, a přestože vloni změnil pořadatele, stále láká běžce z Olomouce a okolí na pohodovou atmosféru, páteční pozávodní posezení v oblíbené restauraci U Pelikána i na oběh nejznámější rekreační oblasti ve městě – přírodního koupaliště Poděbrady.
Samotná trať slibuje (tedy pokud chcete být ve výsledkové listině co nejvýše) dosti svižný úprk, protože na běžce čeká zhruba jen sedmička rovných kilometrů vedoucích po asfaltových a polních cestách kolem oblíbeného koupaliště všech letních radovánek chtivých Olomoučanů. A zostra se také opravdu závodilo i tentokrát.
V čele se rychle utvořila skupinka hlavních favoritů, v níž (jak je poslední dobou v závodech Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje zvykem) tvrdili muziku především veteráni. Jim také nakonec patřila první dvě místa absolutního pořadí – zvítězil Tomáš Blaha (AK Kroměříž, 23:46) před Petrem Kučerou (KES Buk Team, 24:17). Čest nejmladších vytrvalců hájil alespoň třetím místem Pavel Dvořák (Biatlon Prostějov, 24:26).
„Drželi jsme se v asi pětičlenné skupině zhruba do pátého kilometru, pak jsem zrychlil na tempo kolem 3:10 na kilometr a soupeře urval,“ popsal průběh závodění na čele „štěněte“ vítězný Blaha. S jeho popisem průběhu závodu souhlasil i druhý čtyřicátník Kučera: „Myslel jsem, že si to s Tomem rozdáme v závěrečné rovince, ale utrhl mě. No co, byl to jeho závod,“ usmíval se skvělý vytrvalec z Grymova.
To třetí v cíli Pavel Dvořák myslel spíš než na stíhání prvních dvou borců na to, aby za sebou udržel dalšího z elitních veteránů Josefa Sedláčka. „Běžel jsem rovnoměrně a nakonec se mi podařilo Pepu utrhnout, což je pro mě dobrý skalp,“ těšilo závodníka Biatlonu Prostějov.
Mezi ženami dlouho vedla rovněž veteránská závodnice Ľuba Konečná z Ludvíkova (30:34), než se musela sklonit před uměním Jany Matějíkové (Liga stovkařů Olomouc, 30:06). Ta přitom závodila s doznívající angínou a teprve podruhé v životě si „užívala“ dobrodiní antibiotik a jejich působení na běžecký organismus. Také podle toho v cíli chvilku před úprkem na pivo vypadala. „No nebylo to ode mě chytré dnes závodit,“ oddychovala Jana na trávníku za lajnou. „Měla jsem běžet v klidu podle svého stavu a ne blbnout v posledních kilometrech,“ dodala, než vyrazila svou slabůstku léčit nejosvědčenějším běžeckým způsobem.
To její téměř o generaci starší pronásledovatelka Ľuba Konečná zářila pohodou, přestože většina účastníků Štěněte v cíli padala ze všudypřítomného žáru slunečních paprsků. „Mně to nevadí, mám teplo ráda, u nás je zase pořád zima,“ culila se závodnice domovem z chladných Jeseníků.
To třetí běžkyně v cíli a další veteránka Marie Krapmannová (Olomouc, 30:58) sice teplo až tolik nevítala, jinak se jí však podle jejích slov běželo nadmíru dobře. A to i přesto, že se k závodění vrací po mateřské pauze.
„Ale možná mi to jde naopak o poznání lépe než před ní,“ potvrdila Maruška častou pravdu sportovkyň, které s dětskou podporou dosáhly těch nejlepších výsledků v kariéře.
A pakliže se jednalo o doplňování patřičných tekutin, tak v této disciplině si osobáky mohli vylepšit po doběhu všichni účastníci tradičního Štěněte.
