Sumář
Obdivuji ženský, které mají děti pořád ve své péči a ještě se věnují nějakému sportu. Tento týden jsem si to vyzkoušela. Musím přiznat, že kdybych nebyla zapojená do programu, nedala bych to. Poslední dva tréninky bych vynechala a tím s největší pravděpodobností s tím sekla. Za nějakou dobu bych asi s během začínala nanovo.
Na běhání mám novou aplikaci Your couch to 5K progress. Zatím mi plně vyhovuje. Na jednom místě si pustím hudbu (v mém případě audioknihu), řídí mé intervaly, nemusím nic kontrolovat a měřít. Funguje suprově, neseká se, jen ta trasa by možná mohla být přesnější (ale to je názor laika po 2 testech).
Jsem zvědavá, co přinese další týden. Dle mého kalendáře je pracovně hodně nabitý, ale s během počítám. Budu mít doma posilu a možná i trochu menšího závisláka.
3D2T
Po minulé zkušenosti jsem si mezi tréninky dala 2 dny pauzu a raději vydržela na hlídaní mrňouska. Kombinace majitelky malého klíštěte s rostoucima zubama bez možnosti nekolikavteřinové samoty a snahy dostát svým pracovním slibům mě během pár dní dost unavila. Mé touhy jak strávit „darovaných“ 30 minut volnosti, směřovaly k horké sprše bez přítomosti malého závisláka a nejlépe pak dvaciminutovce kdekoli ve vodorovné poloze bez toho, aniž by mi pidiprstík kontroloval oči a nosní dírky.
Slib je slib. Tak jsem vyběhla. Trasa klasika v okolí, audio kniha v uších, svižná chůze za mnou. Je fajn, že je večer a už není takové teplo. Mám pocit těžkých nohou. Do intervalů se nutím, vůbec se mi nechce. Díky nové aplikaci nemusím hlídat intervaly. To je super. Po třetím intervalu mě začně píchat v boku a točit se hlava. Rozhodla jsem se další běžecký interval vynechat a projít ho. V dalším už zase běžím, ale klepou se mi snad úplně všechny svaly.
Jestli nějak vypadá běžecké peklo, tak takhle si ho představuji. Tupě poslouchám příkazy aplikace a střídám běh s chůzí. Je mi fyzicky blbě, mám pocit na zvracení. Příběh z audioknihy nevnímám. Jediné, co mě žene vpřed je pocit, že se stejně nějak musím přiblížit domů. Aplikace ukončila můj trénink. Jo přežila jsem to. Teď už jen doplížit se do třetího patra. A modlit se, že mě mrňousek tentokrát nechá do rána trochu vyspat.
Trénink: Chůze ostrá 5 minut, poté střídám dvacet minut 90s běh a 120s rychlou chůzi.Délka trasy v tomto tréninku byla 3,2km.
2D2T
Namotivovaná přechozím tréninkem a některými reakci od vás jsem se na další výběh těšila. Neměla jsem ale hlídání mrňouska. Manžel na služebce, chůva ve škole. Chuť běžet byla větší než hledat důvody, proč to nejde. (ano, přiznávám, u tutoho jsem se sama překvapila). Padlo rozhodnutí, jít běhat s mrňouskem v kočárku. Všechno jsem si naplánovala, večer zabalila a ráno po lehké snídani jsme vyrazili. Vybrala jsem si trasu v Prokopáku. Časnější dopoledne zaručovalo příjemnější teplotu a méně případných fandů.
Plán byl dokonalý. Svižná chůze s kočárekem hračka. Mrňousek v kšírách klečel a jako vojevůdce se díval kupředu naší cesty. Při první snaze se rozběhnout jsem začala chápat nevhodnost normálního kočárku na běh. Vůbec běžet s kočákem bylo pro mě něco úplně nového. Během chvíle jsem fuňela jak rozdováděný nosorožec. Mé tělo opírající se o kočerák muselo připomínat první krůčky malého slůněte a po pár minutách jsem cítila jak mi ke všemu rudnou uši. Třešničkou na dortu byl mrňousek. Při každé snaze napodobit běh se rozchechtal, zaklonil hlavu a křičel ne ne ne…
Kombinace mého estetického výkonu společně se zvukovým doprovodem mrňouska nenechával klidným kolemdoujcí ani probíhající. Myslím, že většiho exota neviděli. Všichni se minimálně usmáli, někteři dokonce ukázali palec nahoru. Pokud to měla být podpora, tak ta mě minula. O to víc zasáhla mrňouska, který si asi myslel, že je to pokyn svůj hlasový projev zesílit. Ke konci tréninku už ze mě lilo a bylo mi to jedno:-) Můj boj trval 26 min a necelé 3 km.
Trénink: Chůze ostrá 5 minut, poté střídám dvacet minut 90s běh a 120s rychlou chůzi.
1D2T
Po celém dni s mrňouskem už se těším, až manžel přijde dom a já budu moc vyběhnout. Takže hned jak dorazil, předávám domácí otěže a utíkám. S pocitem mazáka pouštím audio knihu a ještě jednou kontroluji funkčnost své techniky. Volím již ověřenou trasu. Trénink mi příjemně plyne.
Mám trochu potíže s dodoržováním intervalů, ale beru to na pohodu. Pomalu končím své kolečko, ale časomíra ukazuje, že ještě můj čas nevypršel. Byla jsem z toho překvapená, ale budiž, naordinovala jsem si jedno pidi kolečko kolem hřitova navíc (bylo to po rovince) Nakonec jsem trenink trochu přetáhla – 32 min, ale jaké překvapení bylo, že gps ukazovala 4,2km. A nic to nebylo. Wow.
Trénink: Chůze ostrá 5 minut, poté střídám dvacet minut 90s běh a 120s rychlou chůzi.
Sumář
Celkově se na běh těším. Nejtěžší pro mě je nechat vše ležet a jít se věnovat sobě. Stále mám milion výmluv, proč teď ještě nemůžu vyběhnout. Díky programu se cítím býti zavázaná a je to pro mě nutnost tento závazek splnit. Celý týden jsem bojovala s technikou. Musím si na ní dávat větší pozor. Program mě dává nějaký řád, ale přílišná sebekontrola mě demotivuje. Hledám si nějakou cestu mezi.
3D1T
Po pár hodinách spánku nechávám své „Růženky“ v pelíšku a sama se vydávám do pro mě už chladnějšího rána. První, co mi přiběhlo hlavou byla myšlenka, co budu dělat za měsíc… ježíšmarjá a co v lednu? Oklepu se a svižnou chůzí začínám svůj trénink. Už osvědčeně se mi do uší line audiokniha. Odvážně si na začátek dávám megakopec za domem. No do svižné chůze to mělo daleko, ale jestli bylo cílem zahřát a zadýchat organismus, můžu to brát za splněné. Vybrala jsem si na dnešek předchozí trasu. Jen ji poběžím obráceně. Snažila jsem se přesně dodržovat intervaly a dýchat. Asi to bylo moc kontroly najednou a běh mi nedělal vůbec radost.
Pořád jsem kontrolovala čas, délku běhu a zjistila, že nemám zapnutou gps, takže trasa se mi nenačítá. Úplně mě to zabilo. Chtěla jsem to vzdát a jít domů. Díky programu jsem ale sebrala rozum a chuť. Zapnula gps, sttčila telefon do kapsy a běžela pocitově. Střídala jsem běh s chůzí, jak si tělo řeklo. Zaposlouchala jsem se do příběhu a až před barákem zjistila, že je vlastně konec mého dnešního tréninku.
Trénink: Chůze ostrá 5 minut, poté střídám dvacet minut 60s běh a 90s rychlou chůzi. Celkem odhadem 3 km.
2D1T
Již s drobnou pokorou jsem se vydala na druhý běh. Opět mi to vyšlo na večer a zvolila jsem stejnou trasu. Po minulém fiasku jsem si uší pustila audioknihu. Proč nespojit příjemné s užitečným. Intervaly jsem nedodržovala tak přísně. Chtělo se mi více běžet, ale brzdila jsem se. Dávala jsem si velmi pozor na svůj dech. Snažila si udržovat stejné tempo při běhu a pak následné chůzi. Celkově se mi docela nenásilně podařilo myslet i nemyslet jen na sebe a běh. Půlhodina velmi příjemně utekla. Až bych dnes i pokračovala dál.
Trénink: Chůze ostrá 5 minut, poté střídám dvacet minut 60s běh a 90s rychlou chůzi. Celkem lehounce přes 3 km.
1D1T
Můj první běh dle programu. Těšila jsem si už od rána, že začnu. Na „běh“ došlo až k večeru. Předala jsem mrňouska manželovi a s natěšením vyšla. Jako falešný začátečník, který bere učební látku od základu znovu, jsem si na tréninkovou dávku prvního týdne velmi věřila. Krize přišla v očekávané polovině, ale ne tréninkového programu, ale prvního běhu. Dodržovala jsem intervaly, ale i tam mě v polovině začalo píchat a bolet v břiše. Nakonec mě bolest donutila zastavit a rozdýchat to. Vypnula jsem hudbu a následně striktně dodržovala intervaly jen s myšlenkou na dýchaní. Zbytek tréninku byl úplně v pohodě. Až doma jsem zjistila, že mě zradila technika. Trénink se do endomonda nezapsal.
Trénink: Chůze ostrá 5 minut, poté střídám dvacet minut 60s běh a 90s rychlou chůzi. Celkem odhadem 3 km.
Běh je prý to, co mě od chmur a přehršle myšlenek zachrání. Popravdě, když už jsem se vydala ven, mělo to svůj efekt. Párkrát za sebou jsem se dokopala, pak zas nějakou dobu nic. No, jsem takový běžecký falešný začátečník. Myslela jsem si, že nějaké základy už mám (a několikrát) a mohu vždy s klidem vyběhnout na x km. A ono hoxxx. Tak to fakt beru od začátku. Vytvořila běžecký profil, připravila doporučený tréninkový režim, nainstalovala endomondo a můžu začít.
Abych sama pro sebe věděla, až se budu zas proklínat, že jsem se do něčeho namočila … dělám to pro sebe, chci mít po ruce nějakou flexibilní pračku hlavy a s naivní myšlenkou, že tím i zmizí moje ótépéčko.
A kdo vlastně jsem? Jsem žena velmi zaměstnaného manžela, maminka 10ti měsíčníhou mrňouska, trochu pracovní volnonožka a pak i pěkný povaleč.
Držte mi do cíle palce.
