Petr Vabroušek se právě vrátil domů z náročného ultramaratonu napříč Saharou. Při Marathon des Sables se pohyboval od druhé až do startu poslední etapy v nejlepší dvacítce a nakonec ho dokončil na 21. místě. V následujícím rozhovoru vzpomněl nejen na tento náročný závod.
Petře, s jakými ambicemi a taktikou jste do závodu vstupoval? Vaši fanoušci jistě očekávali minimálně stupně vítězů…
„To bylo určitě přehnané. (úsměv) Ambice jsem moc konkrétní neměl, protože nic ani vzdáleně podobného tomuto etapovému svátku utrpení jsem dosud nikdy neabsolvoval. Určitě jsem se chtěl pohybovat v první padesátce, tajně jsem doufal v první dvacítku."
Jak se závod vyvíjel? Co vás zpočátku nejvíce překvapilo?
„Hned na úvod první etapy mě překvapila 13 km dlouhá část vedená v dunách. Zatímco po celý závod jsem běžcům z první desítky celkem bez problémů stíhal v úsecích, kde se dalo běžet (kameny, skály nebo tvrdý písek), jakmile jsme se ocitli v dunách nebo na rovinatých úsecích se sypkým pískem, byl jsem zcela bez šance. Pokud člověk nemá méně než 65 kg, tak přes písek neproběhne a propadá se i při chůzi…
Po první převážně písečné etapě jsem doběhl na 32. pozici a totálně zničený. Druhá etapa byla více po pevném podkladu a mimo písečné úseky jsem se pohyboval i v top 10. Doběhl jsem 13. jen 2 minuty za top 10 a posunul se do top 20. Tam jsem se pak držel až do závěrečné etapy, kde mé tělo už nevydrželo narůstající totální dehydrataci a po velkém boji na pokraji zhroucení jsem doběhl až 67. a propadl se na konečnou 21. příčku.
Obecně je dalším problémem jednotný a hodně limitovaný příděl vody pro všechny. Zatímco drobným běžcům přede mnou to stačilo, mě denně chyběly tak 2 – 3 litry. V cíli jsme dostali 4,5 litru a s těmi měli vydržet dalších 7 hodin horkého odpoledne a celou noc. Já bych to vypil během prvních 4 hodin. Ráno jsme navíc dostali jen 1 láhev a s tou měli vydržet tři hodiny do startu a dalších 70 – 100 minut běhu… Odkráčet se to asi dá, ale pokud chcete běžet na výsledek, tak budete mít při váze kolem 80kg a více velký problém."
Bylo v průběhu závodu cítit, že síly ubývají nebo jste se naopak cítil s trochou nadsázky čím dál lépe?
„Síly mi pocitově vlastně nikdy moc nechyběly a kdykoli byl pevný podklad tak jsem se rozběhl naplno. Postupně jsem se cítil běžecky lépe v písku i technických pasážích, naopak se horšila dehydratace."
Závodu se účastnili další Češi, byli jste mezi etapami v kontaktu?
„Bydleli jsme společně v československém stanu, takže kontakt byl bezprostřední a trvalý – David Koribský, Lída Ford, Daniel Palko (SVK) a Jozef Podolec (SVK). Jen Vašek Vacík bydlel v jiném stanu s Italy a Řeky, ale potkávali jsme se na kus řeči pravidelně.“
Co jste vlastně celý týden dělal, bylo to skutečně jen běh, spánek nebo jídlo a nic jiného?
„V cíli etapy vždy hodinu lapal po dechu a snažil se do sebe dostat litr a půl Regeneru, abych se dostal z nejhoršího. Pak jsem se dovlekl do našeho bivaku a začal ho připravovat – musely se nanosit kameny na upevnění plachty a připevnit koberec, pod ním vybrat ostré kameny, porovnat kůly,…
Berbeři, kteří tábor stavěli, se s tím moc nepárali. Navíc vždy vanul ostrý vítr a bylo potřeba vyrobit alespoň v jednom rohu trochu závětří, aby se dalo něco vybalit a hned to neuletělo. Pak už se začali trousit i další spolubydlící a hned bylo vše veselejší. Postupně jsme se dávali dohromady a vařili večeři. Tma udeřila kolem 7 večer a po 8 až 9 jsme byli v limbu. Ráno nás kolem 5 vzbudili berbeři bouráním stanů nad hlavou a vařila se snídaně… Na nic dalšího vlastně ani čas nebyl."
Zvládl jste dva extrémy – ultramaraton na Sahaře a maraton na severním i jižním pólu – co bylo náročnější?
„Jednorázově asi ty póly. Tady to ale nabývá na obtížnosti těmi etapami a kumulací vyčerpání a dehydratace, která se v průběhu závodu nedá dohnat."
Když odbočíme od extrémních běhů, v posledním roce se začal prosazovat také syn Filip, kdo z vás dvou bude letos na běžeckých závodech úspěšnější?
„Na běžeckých určitě syn. Jsem zvědavý, jestli letos ještě odolám alespoň na tratích půlmaratonu a v říjnu na našem oblíbeném duelu na Vokolopríglu v Brně."
I přes mnoho běžeckých startů stále zůstáváte „hlavní profesí“ triatlonista – jaké jsou plány pro letošní rok? Máte nějaký vrchol, kterém podřídíte další starty?
„Hlavní náplní samozřejmě zůstavá triatlon a i letos plánuji spoustu startů, především na plných ironmanských tratích. Začínám už 7. 5. na Challenge na Taiwanu, těším se na nový závod 5. 6. v Benátkách a poprvé letos pojedu i srpnového legendárního Norsemana. Doma se představím určitě na Moraviamanovi a Bigmanovi, z půlek na Triprague a Doksyrace. Na Slovensku letos přijdu o Slovakmana (kvůli Norsemanovi), ale určitě pojedu v srpnu Challenge Šamorín.
Předběžnou termínovku najdete na www.petrvabrousek.cz. Aktuální novinky a změny na www.facebook.com/PetrVabrousek
