Spoiler: nebude to nic pěkného.
Znáte to, před půl rokem vám to v aktu počítačového hrdinství připadalo jako super nápad. Půlmaraton uběhne přeci každý a aspoň budu mít motivaci trénovat, říkáte si, když vyplňujete údaje a lehce třesoucí se rukou odklikáváte registraci. Pro jistotu ji rovnou platíte, abyste si to nemohli rozmyslet.
Jenže rýma střídá chřipku, do toho nějaká ta lenora, práce na zahradě a na baráku, přesčasy v práci, nemocný děti, Vánoce na krku, jeden by se nenadál, první jarní den je za námi, kilometrů na tachometru natočeno pramálo a půlka klepe na dveře. Á, čert to sper, řeknete si, zkusím to a nějak to prostě dopadne.
Tak určitě. Ale jak? Za předpokladu, že je vám méně než třicet, máte plus minus tři kila ideální váhu a denně strávíte 45 až 90 minut náročnou fyzickou aktivitou, dá se předpokládat, že disponujete dostatečnou aerobní kapacitou.
Jenže vůbec nic, ani kolo, plavání nebo eliptical, nepředstavuje pro svaly, šlachy a klouby na nohou stejnou zátěž jako běhání. Jinými slovy: Na start půlmaratonu byste se měli postavit jen tehdy, když na to budete připravení.
Nejspíš namítnete, že teď už není cesty zpět. Brzděte, protože to není dobrý nápad. Nejspíš se vám totiž stane tohle:
Budete muset chodit… a ne málo
Zezačátku může být všechno v naprosté pohodě, a pokud jste v relativně dobré formě z jiných sportů, můžete vydržet v pohodě běžet pár prvních kilometrů. Pak vás ale dostihne nedostatek specificky zaměřeného tréninku. Vysoký tep, namáhavé dýchání a unavené svaly (nemluvě o dalších příznacích, o nichž se ještě dočtete) vás přinutí zpomalit bez ohledu na to, jak moc si budete přát tempo udržet.
Zdroj: medium.com
Bude to bolet
Při půlce se vám ve svalech udělají mikrotrhliny, které budou po závodu bolet i ty, kdo na něj pečlivě trénovaly. Nepřipravený běžec je k nim ale náchylnější, takže se bolest může dostavit už na trati a po doběhu bude téměř s jistotou mnohem větší.
Může si také poškodit šlachy, což je mnohem dlouhodobější problém, který vás může trápit ještě dávno poté, co ze závodu zbude jen vybledlá vzpomínka. Hrozí také únavové zlomeniny, obzvláště v případě, že trpíte nediagnostikovanou osteopenií (předvojem osteoporózy).
Když donutíte netrénované tělo, aby dvě, tři hodiny dusalo po asfaltu, riziko, že si ublížíte, je mnohonásobně vyšší než u spoluběžců, kteří v přípravě polykali kilometr za kilometrem a tělo na zátěž postupně připravili.
Zdroj: therookiedad.com
Může vám být opravdu velké horko (anebo fakt hrozná zima)
Regulace teploty představuje pro fyzicky namáhané tělo pořádnou výzvu, obzvlášť když z něj přitom cedí kýble potu. Pokud se do vás dá po tréninku, při němž jste se zpotili, najednou zima, může to znamenat, že máte příliš nízkou hladinu elektrolytů. Do podobného stavu se může dostat jakýkoliv běžec, který se dostatečně nezavodňuje a nedoplňuje energii, nicméně nejčastěji se s tím setkávají ti, kdo na podobnou vytrvalostní aktivitu tělo dostatečně nepřipravili.
Když nejste ve formě, bude váš pot mnohem koncentrovanější, což znamená, že se v něm vyloučí výrazně větší množství elektrolytů než v případě člověka trénovaného. Vaše tělo se totiž ještě nenaučilo šetřit zdroji. Nejen že je tělesná regulace u netrénovaných běžců podstatně méně efektivní, generují navíc větší množství tepla, neboť musí mnohem víc makat, aby udrželi tempo a je u nich tedy vyšší riziko přehřátí.
Zdroj: runnersworld.com
Může vás rozbolet hlava nebo se vám dokonce začne motat
Pokud se dehydratujete, může vás snadno postihnout dezorientace, motání hlavy a závrať. Rozhodí se vám elektrolyty a tělo spotřebuje všechny zásoby glukózy, která ho zásobuje energií. Pokud při závodě budete mít jakékoliv problémy s hlavou, vůbec to neznamená, že to je jenom v ní. Potřebujete se zastavit na občerstvovačce a doplnit elektrolyty (sůl a další minerály) a/nebo rychle stravitelné cukry a to pronto. I tak se může stát, že nebudete moct pokračovat dál.
Závěrem: Respektujte své tělo a poslouchejte signály, které vysílá. Bolest je způsob, kterým vám sděluje, že něco není v pořádku. Určitá míra bolesti je normální, správnou hranici ovšem netrénovaný člověk sotva pozná. A přílišnou míru bolesti není radno ignorovat, ani na vlastní nebezpečí.
Zdroj: thoughtsontherun.com
