Za pár dní startuje jeden z největších českých běžeckých svátků, Sportisimo 1/2Maraton Praha. Nábřežím se opět ponesou tóny Vltavy a do pohybu se dá neskutečná masa téměř deseti tisíc běžců. Mnoho z nich se na start trati dlouhé 21 kilometrů (a 97,5 metrů navrch) postaví poprvé.
Pokud k nim patříte, těšte se, bude to krásné a velkolepé, bude to nejspíš trochu (víc) bolet, a když dokončíte, v cíli se vám dostane jednoho z nejnávykovějších a nejúžasnějších koktejlů na světě, ve kterém je únava smíchaná s endorfiny a radostí z dobře odvedené práce.
Abyste na své poprvé mohli vzpomínat jen s láskou, je dobré poučit se z chyb ostatních a vzít si k srdci dobře míněné rady. Třeba zrovna ty následující:
1. Dorazte včas a s předstihem zaujměte místo ve frontě
Vybíhat s plným močákem, nedej bože s myšlenkami na velkou stranu, není úplně ideální. Nervy pracují, dlaně se potí a měchýř o sobě dává vědět urgentněji, než obvykle. Přestože bývá v zázemí solidní řada kadibudek, není rozumné postavit se do nekonečné fronty pět minut před startem. Snadno se pak stane, že Vltavu budete poslouchat, ještě když budete balancovat nad mísou a zadržovat dech.
foto: Pinterest
2. Držte se natrénovaného tempa
Neměňte plány na poslední chvíli a nedovolte atmosféře, aby vás strhla. Jistě, závod může člověka nabudit a adrenalin udělá své, nicméně pořád vás čeká víc než jedenadvacet kilometrů, a to není zrovna za rohem. Pokud jste v tréninku zvyklí běhat šestkovým tempem, nesnažte se předběhnout vodiče na dvě hodiny. Běžte si svoje, jinak se snadno stane, že se necháte unést a před koncem místo strhujícího finiše budete nuceni chodit. Věřte svému tréninku, a pokud jste netrénovali na čas, na který cílí vodič, běžte si vlastní tempo.
foto: Běžecká škola Miloše Škorpila
3. Nedržte se zuby nehty nějakého času
Na první pohled si naše třetí rada protiřečí s tou druhou. Když se ale budete zuby nehty držet vysněného času, snadno se stane, že vás případná nepřízeň závodních hvězd otráví natolik, že výsledek bude mnohem horší. Já si takhle přivezla z prvního půlmaratonu své prozatím jediné DNF. Příliš jsem se soustředila na konkrétní čas, a když se ukázalo, že to nepůjde, odešla mi hlava a já závod za polovinou naprosto zbytečně zabalila. Cíl je fajn věc, nicméně je dobré nechat si prostor na úpravu plánu během akce. A hlavně se nenechat otrávit.
foto: Runczech
4. Hodinky s gpskou neměří přesně
Jak jsme nedávno psali, hodinky vám naměří o nějaký ten metr navíc a je třeba na to nezapomínat. Hlídejte si kilometrovníky na trase, které by vám měly přesně říct, jak daleko jste. Pokud cílíte na konkrétní čas, připravte si „blbcetl“, na nějž si napíšete, v jakém čase byste na kolikátém kilometru měli být, abyste případně mohli tempo upravit.
foto: Pinterest
5. Nezapomeňte pít a případně i něco zakousnout
Pokud nejste zvyklí běhat delší trasy na sucho, nezapomeňte se průběžně občerstvovat. Přejděte si do chůze, nebo se na chvilku zastavte a v klidu se napijte, těch pár vteřin, které tím ztratíte, bez potíží doženete. Lepší než do sebe chrstnout vodu nebo ionťák a další dva kilometry kašlat a dusit se. Pokud nemáte ozkoušené gely nebo jiné doplňky či potraviny, závod není ideální chvíle, kdy byste je měli testovat. Jezte a pijte jen to, o čem víte, že nevyvolá ve vašem zažívacím traktu Blitzkrieg.
foto: Pinterest
6. Náplasti – zadáno pro pány
Bradavky máte jen jedny. Věřte, že z nich v cíli nechcete mít krvavou kaši. Kdo lepí, ten netrpí.
foto: Pinterest
7. Najděte si svou motivaci
„Kočičko, už je to za rohem!“ zavolala na mě jakási dobrá duše před ústím Pařížské při mém prvním maratonu. Bohatě to stačilo, abych vyškrábala poslední zbytky sil a předvedla parodii na sprint. Ať už finišujete po dvaačtyřiceti, jedenadvaceti nebo třeba jen pěti kilometrech, když tam necháte všechno, počítejte s tím, že to bude bolet. V takový okamžik stojí za to otevřít oči a uši a užít si povzbuzování fanoušků a dovolit jim, aby vás přes ty dva poslední mosty, co vás čekají, přenesli.
foto: Runczech
8. Cílem stylově
Když už se budete blížit cílové bráně, pamatujte na to, že přesně tam jsou rozmístění profesionální fotografové a že tohle bude jeden z těch pekelně drahých snímků, které si budete chtít (možná) schovat, abyste se jím mohli za pár desítek let chlubit vnoučatům. Je jedno, jestli to bude vítězné gesto k nebi, jestli si nachystáte nějaký fórek nebo proběhnete ruku v ruce s parťákem. Ať to bude cokoliv, vychutnejte si to, zasloužili jste si to!
foto: Daniel Orálek
