1. Zdraví. Když potkáte jiného běžce, je slušností pozdravit. Netřeba hulákat jako na lesy, „ahoj“ nebo „čau“ je naprosto adekvátní, nicméně i úsměv, kývnutí či mávnutí postačí. Už Spejbl s Bábinkou poučovali Hurvínka a Máničku, že „pozdravit je slušnost, odpovědět na pozdrav je povinnost!“

Když už nezdravíte jako první (ať už proto, že jste příliš zabraní do vlastních myšlenek, nebo se třeba jen stydíte mávat na cizí lidi), ve chvíli, kdy někdo pozdraví vás, odpovězte. Jiná situace je samozřejmě na běžecky frekventovaných místech, kde byste nedělali nic jiného, než mávali kolem sebe. Tam se slabý nedostatek na etickém poli odpouští.

2. Vrací se domů se (skoro) vším, s čím odešli. Je to prosté, milý Watsone. Odpadky patří do odpadkového koše, popelnice, kontejneru. Nepatří na zem, kdepak – a to ani při závodním vypětí. Jestliže jste odněkud ten gel nebo tyčinky vytáhli, obal od nich se na to samé místo stoprocentně vejde a až potkáte koš, můžete se ho snadno zbavit.

Papír nenechávají v lese. Tenhle druh potřeby občas řešíme všichni, nicméně papír je záhodno zahrabat nebo odnést, nenechávat válet.

3. Když zavelí příroda, nepotřebují u toho obecenstvo. I pánové to určitě vydrží ještě pár vteřin, aby zaběhli alespoň za první křovíčko. Nejsme pejsci, očurávat chodníky a vystavovat rodinné klenoty na odiv všem, kde nás zrovna náhodou míjí, není skutečně nutné a už vůbec vítané.

4. Nepodvádí. Ani sebe, ani ostatní. Jak říká Arnie Schwarzenegger: „Můžeš šidit svoji holku, ale ne svůj trénink!“ Porušený tréninkový slib může mít v důsledku katastrofální následky. Nikdy, z žádných důvodů a za žádnou cenu nepodvádí při závodech. K čemu je vlastně papírově dobrý čas, když si ho člověk nevybojoval?

5. Nezaklíná nedostatek úsilí radostí. A než se začne ohánět tím, že on „ale běhá pro radost“, vždycky si vzpomene na to, že ostatní to pro nasrání nedělají. To, že je někdo ochotný věnovat běhání víc (času, úsilí, peněz…) ještě neznamená, že ho to netěší.

6. Hystericky se nesrovnává s ostatními. A nechová zášť vůči těm, komu se víc daří. Nebo se o to alespoň vědomě snaží. No co, že támhleten začal běhat dlouho po mně, běhá menší objemy a už je na tom s časy líp.

Nikdo nemáme stejné podmínky. Můžeme být sebevíc či sebemíň soutěživí, nakonec však bojujeme stejně především sami se sebou. Prostě nechceme, aby sousedovi chcípla koza, my chceme tu kozu taky, a proto dál makáme.

7. Nevytahuje se, nekňourá, nedělá Zagorku. Není nic špatného na tom se pochválit nebo pochlubit, když se nám něco obzvlášť povede. Je ale třeba znát míru a nebýt jako Howard Wolowitz s cestou do vesmíru. Obzvlášť vhodné je nepřehánět to s radostí, když se spřáteleným běžcům ten samý závod nebo závod v podobném termínu, zrovna nevyvedl. Na protipólu jsou stesky, bebíčka a strachy.

Stejně jako s chlubením není žádná ostuda si občas kňournout. I tady občas platí, že je potřeba mít se sám před sebou na pozoru. Kamarády a rodinu naše věčné stížnosti nebudou bavit donekonečna, riziko otravy je příliš vysoké. Zagorce je záhodno vyhnout se úplně. Na zbytečné upejpání a dělání fórů nemá čas a chuť nikdo. Ať už s vojáky tančíte či ne, přemlouvat se nenechávejte. Vysiluje to víc než intervaly.

8. Udržuje si běžeckou karmu. Každý běžec přeci ví, že tři dny bez běhu jsou špatná karma.

9. Přemýšlí, než si ucpe uši sluchátky. Není to tak nahlas, že vyplaším zvěř v okruhu dvou kilometrů? Slyším svět kolem sebe? Nemůžu tím ohrozit sebe nebo ostatní? Budu slyšet na závodech soupeře a budu moct případně uhnout, pokud by to bylo třeba?

Sluchátka jsou fajn, ať už běháme s muzikou nebo mluveným slovem. Trénink s nimi často líp uteče, obzvláště ty dlouhé, osamělé běhy v místech, kde už známe každý kamínek i stéblo trávy. I přesto je třeba nezapomínat, že ucpanýma ušima si vyřadíme z provozu pětinu smyslů a chovat se podle toho.

10. Nikdy nezapomíná, proč to vlastně dělá. Ať už běhá se sporttesterem a podle tréninkového plánu, desetkrát se za pět kilometrů vyfotí a každý záznam výběhu postuje na facebook a další tucet sociálních sítí i s kompletním fotoseriálem, nebo má posledních dvacet let jedno bavlněné tričko a šusťáky z tržnice, ať už běhá s partou lidí nebo jen sám, po asfaltu, rovině, trailech nebo horách, i když na to všechno občas nebo i často nadává, nikdy si nepřestává uvědomovat, že bez běhání by byl on sám nesnesitelný a svět o něco smutnější místo.