Slunce rozsvítilo jaro v Kunratickém lese, přestože se tu psala 82. Velká tečka podzimní sezony. „Jsem strašně šťastný, i když jsem běžel pomalu a nevím proč,“ radoval se v cíli Jan Procházka (11:35,6), orientační běžec, který v 31 letech vyhrál popáté v řadě a už pošesté celkem! Mezi ženami byla na kratší trati nejlepší Adéla Stránská (7:20,8), na delší mistryně světa v kanoistickém maratonu Anna Kožíšková (15:18,7).
V legendární bitvě přes tři kopce a tři potoky si to favoriti rozdali na férovku. Robert Krupička vyrazil s Procházkou, na vrcholu Hrádku byl první. „Jenže z kopce dolů mi hned cuknul a nějak se to ustálilo na deseti vteřinách,“ říkal vítěz STRC na Motolských jamkách z minulého týdne. Nakonec skončil na 3 100 metrech těsně čtvrtý.
Procházka totiž seběhl Ondřeje Fejfara a spolu se hnali k cíli. „Prsa na prsa, chvíli vedl jeden, chvíli druhý, na rovince jsme se hodně tahali. V závěru už jsem toho měl dost, ale i on mi pomohl k vítězství,“ ocenil soupeře. Fejfar se vešel na stupně vítězů, ale na druhém místě ho předstihl mladý 21letý slávistický steeplař Michal Šmahel.
Rekord 10:58,9 Vlastimila Zwiefelhofera z roku 1979 tak znovu odolal… Jeho synové nechyběli – časem 13:35,9 byl ještě 49. celkově starší Vlastimil, 102. pak mladší Jiří 14:35,8. S číslem 1 posunul počet svých startů na 58 veterán Bohuslav Klimánek v 83 letech (36:56, 3)! Na nebožtíka Karla Šerpana mu zbývají ještě tři.
Člen zlaté štafety z mistrovství světa 2012 Procházka se tu prezentoval v barvách Inov-8, jako člen SK Praga však hostuje i za finský klub Kalevan Rasti. „Docela jsem na to letos chystal, ale běžel jsem nejmíň o patnáct vteřin hůř, než na co bych měl. Přitom jsem se vyšťavil až až, bolelo to. Trať ukázala, jak je nevyzpytatelná,“ vyprávěl.
Od rána svítilo slunce, i ve stínu lesa ukazoval teploměr okolo 20 stupňů. Přitom nechyběly blátivé brody, kluzké kořeny a stezka pokrytá listím. Procházka se stal vyhlášeným specialistou VK. „Běhám tu už do juniorů a vždycky se mi dařilo. Je to poslední závod, už se sice speciálně nepřipravuju, spíš psychicky a odpočinkem. Odřekl jsem několik krosů, abych byl hladový,“ přemítal.
Teď už má za sebou začátek přípravy na novou sezonu v Jeseníkách. „Já sám na Kunratickou nikdy neladím,“ dodal. Ale kdyby měl poradit? „Tři týdny předem rychlá fartleková tempa v terénu. Ze tří minut stahovat na minutu až třicet vteřin do toho posledního týdne,“ zapřemýšlel.
„Rozhoduje se ale na rovince ke konci, to je pro mílaře nebo steeplaře, běžet rychle s už těžkýma nohama.“ Seběhy z kopců, přednost orientačních běžců, však natrénovat nelze jinak než častým běháním v terénu. „Dá se říct, že na téhle trati zhodnocuju všechna léta mého běhání,“ usmál se.
Kunratická je také trošku běžeckým divadlem, kde se rádi nechají přisvítit hvězdičky z jiných odvětví. To veslařská olympijská vítězka a mistryně světa Mirka Knapková (16:50,4) sem patří jaksi tradičně. Zato třeba reklamní všeuměl Jakub Kohák (23:53, 6) asi trochu míň… Na start dorazil ráno po deváté taxíkem, na rozdíl od stovek běžců, kteří přijeli autobusem MHD…
„Třicet let jsem tu nebyl, nemůžu věřit vlastním očím, hrůza,“ hořekoval železný muž Michal Bareš nad proměnou kulis lesního dýchánku v podnik moderní „běžecké“ doby. Parkujícími auty ucpané Kunratice, stánky se zbožím, elektronická výsledková tabule poblikávající mezi listím… Zkrátka, časy se mění.
Parádní atmosféru ale měly dětské závody. Běhalo se taky po dvou, jeden okruh, všechny kategorie po stovkách účastníků. A každý z nich dostal v cíli pěknou hračku, což se za startovné 100 Kč (jinde bývá pro děti zdarma) vlastně sluší.
