Zde nenajdete žádnou dobrou radu. Dlouho jsem nenapsala žádný článek a dlouho nepřidala žádný trénink. Ráda bych napsala: „Běhala jsem tak moc, že na to nebyl čas.“ ale nebudu lhát. Moc jsem neběhala, od zimy kdy jsem byla schopná naběhat 100 km týdně se dost změnilo.
Můj pohled na běh se trochu změnil dřív to byl můj nástroj, jak se dostat z problémů, uklidnit se ale před maratonem se z běhu stala povinnost. Začalo mě to děsit. Četla jsem o maratonu, mluvila o něm před normálními lidmi, před běžci, doma, koukala se na filmy, četla knihy. Slyšela jsem: Když nenaběháš 400 km měsíčně, nezvládneš to. Jo, ty běháš 4 roky, tak to nedáš. Nejdelší závod půlmaraton, a víš, že maraton je dvojnásobek.?
Začala jsem mít strach. Spoustu lidí by strach hnal dopředu. Mě však zastavil. Běhala jsem jen jednou týdně, jen pro zábavu, pořád jsem říkala, mám ještě dost času. Bála jsem se, že se zklamu, bála jsem se, že už se jen ženu za výkony, už mě to netěšilo. Nechci, nepotřebuji si nic dokazovat. Dělám to jen pro sebe. Já nejsem běh. Já běhám.
Maraton se neúprosně blížil. Už jen 4 měsíce, to ještě natrénuji. Pak začali prázdniny, hrozná vedra a já běhala snad ještě méně, sice jsem přidala delší tratě ale na delší než 25 km jsem nešla.
Když jsem pak o prázdninách jezdila po dovolených s partou, našla přítele a začala si užívat letních radovánek, na běh bylo méně času. Radši jsem jela na kolo, šla se projít, plavat nebo šla do fitka. Když jsem šla běhat zase jsem cítila ten úžasný pocit ale prostě radši jsem se vyspala a pak už bylo vedro. Strašně jsem se těšila na podzim. V létě hledám výmluvy proč neběhat, smutné. Naštěstí jsem přes léto neztloustla aspoň něco..:)
Pak byl konec prázdnin a já začala hysterčit za necelé dva měsíce poběžím maraton, královnu běžeckých tratí. Myslela jsem na to, že všichni vědí, že ho mám běžet a když ho nepoběžím zklamu sebe ale i je a taky to budu pak hodně dlouho poslouchat. A tak jsem začala trénovat nohy a mysl, hlavně mysl, maraton je hlavně o hlavě.
Maraton je o hlavě. Hlavu natrénovanou mám. To byla má poslední myšlenka, něž jsem usnula noc před maratonem.
