Čtyři ostré kamínky velikosti kuličky hrachu vám putují v botě, kterou nesmíte sundat. Až v cíli… Takový pocit si užíval v premiéře bosoběžec na Prague Barefoot Runu. Přesně 5,7 km neboli 26 minut podél zdi obory Hvězda. Po trávě, ale i přes kořeny a kameny, seběhy i výšlap. Vskutku atraktivní zpestření Pražského běžeckého poháru! „Mám posunutý práh bolesti,“ usmíval se vítěz Jan Rada.
Při masážích se maséři podivují, co ještě necítí. Když si onehdy vrazil do chodidla ostrou třísku, bez ceknutí si ji sám nožem vyoperoval… Také Rada běžel bos závod poprvé. Ale jinak už testuje v terénu vliv barefoot bot na vylepšení stylu i zdraví, občas chodí v pětiprsťákách.
„Zjistil jsem, že běhám blbě a tyhle boty mi pomohly,“ říká 43letý běžec. „Specialisti bosoběžci mi tady utekli z kopce, to je jasné, ale jakmile byl rovnější povrch, získával jsem.“ Trať zdolal za 22:01. Pak zamířil domů, dal si cukry a nohy do výšky. A večer ještě zvládl pražskou Grand Prix desítku. V botách za 38:54, poprvé v kariéře pod čtyřicet. To třeba přesvědčený „bosák“ Tomáš Zahálka dokázal ještě za tmy a v sukni dát 44:07.
Druhý v cíli Barefoot Runu, zkušený bosoběžec Lukáš Findejs, říkal: „Jsme rádi za takový závod, i když samozřejmě mezi námi není taková konkurence. Ale pro ostatní je to o psychice. Dobrý běžec v botách by nám měl utéct, vydržet tu chvilkovou bolest.“ To se vám to řekne, hoši…
Po rovině, travnatém pruhu uprostřed jedné z cest od letohrádku to po startu ještě šlo. I když došlap na ukrytou větvičku nebo šišku vám vehnal i slzu do oka. Pak dál podél zdi k jižní straně to začalo být horší. Nohy částečně otupěly, zčásti jako by naopak citlivěji reagovaly na každou nerovnost.
Ano, dělal jsem menší krůčky, šel víc přes špičky, snažil se hodně pracovat v reakci na terén… Ale zkuste si seběh po kamenech! To je rafinovaná tortura, která by se hodila do Tarantinova krváku o útěku Američanů ze Saipanu. Kletby, koulení očí, zatínání zubů a opatrné nášlapy. Tempo určuje síla vyrovnání se s bolestí.
Do kopce se škrábete opatrně došlapujíc, na zpevněných cestách pak cítíte každý hrot každého kamínku. Není vyhnutí! Až v dlouhé cílové rovině po trávě jsem to dokázal malinko rozbalit. A získat čestnou třináctou příčku.
Po doběhu trvalo víc než hodinu než se do znecitlivělých chodidel vrátil „hmat“. A na druhý den ráno cítím potlačenou pravou plosku. Ale žádné krvavé šlincy, nebo modřiny. Také obava z namožených lýtek byla lichá, možná pomohly i kompresky. Úplně mi však zmizela týden trvající bolest v bederní části zad, zapřičiněná stresovým stažením svalů. Každopádně velmi zajímavá zkušenost – neboť to nebylo jen proběhnutíčko, ale téměř půl hodiny trvající ostrý test!
Poučen četbou odborných publikací stále věřím v pozitivní vliv bosoběhu. Jen je třeba podávat ho jako medicínu pomalu, s rozmyslem a po malých dávkách dlouhodobě. „I kvalitně trénující běžec v botách by mohl čtvrtinu objemu naběhat bos. Zlepší si tím styl a zrychlí se,“ tvrdí bosoběžci.
„Byla to výzva, hodně zajímavý zážitek, musela jsem reagovat na každý krok, nejen slepě běžet,“ pochvalovala si i 16letá studentka rakouského gymnázia Kateřina Škarková, nejlepší mezi ženami (26:49). Začínající orientační běžkyně má ráda terén a zkouší chodit i běhat bosa i „proti vůli rodičů“, jak poznamenala, kteří se bojí, aby si nezranila chodidla.
Prague Barefoot Run byl i ve třetím ročníku velmi pohodovou akcí, první závodní očekávání nijak nenapnulo atmosféru. Včetně rodinného nesoutěžního běhu se proběhlo přes dvě stovky lidí, další jim fandili. Mohli jste poklábosit, očíhnout nabídku bosých bot, dát si mexické burritos, posedět na sluníčku.
Spolupořádající Drabfoundation poslala výtěžek startovné na obědy potřebným dětem, na místě předala 15 000 Kč malému autistovi. Akci podpořily na místě i osobnosti jako bývalý prezident Václav Klaus, nebo herec Karel Roden. „Já jezdím každý den na koni. A dětem říkám, ať chodí bosé, že je to zdravé,“ řekl.
Krom nadějné jazzové formace zapěl i Stanislav Hložek. Což po pátečním koncertu Muse na ČT art byl sice mírně řečeno poněkud šok, ale veterán z naší školky aspoň tančil bos…
„Jsme spokojeni, možná příště lehce upravíme trať jinými směry, ale závod rozhodně zachováme,“ potvrdil za pořadatele Patrik Bém. Pražský běžecký pohár se tak může těšit z pokračující spolupráce. Program letošního ročníku pokračuje už příští sobotu Night Runem na 10 km na Letné.
