Vloni jsem kvůli kolizi s jiným závodem byl nucen Běh Javořími horami vypustit, což mě do dnes mrzí, takže po roce, když jsem překonal ranní lenost jsem vyrazil. No dvouhodinová cesta autem mi už před startem dala zabrat.
Kdepak jsou Javoří hory, to fakt ví málokdo. Takže Běh Javořími horami je 19 km dlouhý kopcovitý kros s prudkými výběhy a seběhy a s krásnými lesními pasážemi. Trasa závodu kopíruje státní hranici České republiky s Polskem u Broumova na Náchodsku, zavede vás na nejvyšší vrchol Javořích hor – Ruprechtický Špičák (880 metrů nad mořem), tolik z propozic. Musím dodat že vzhledem k počasí, tím myslím dlouhodobě velké výkyvy teplot a přívalové deště, se za ty dva roky může závod nazývat i trailovým během.
Letos po roční přestávce vyhrál domácí Miroslav Hornych. Obrátkovou trať se startem v Janovičkách u Broumova (600 metrů nad mořem) a obrátkou na nejvyšším vrcholu – Ruprechtickém Špičáku zdolal v čase 1:21 hodiny, tedy ve stejném čase jako v roce 2013. Míra vyhrál doslova o parník a již před startem byl řádně nažhaven.
Když jsem si trať proměřil na mapě zjistil jsem, že součet stoupání dává téměř 1200 metrů. Jenom při zdolání vrcholu Špičáku čeká během kilometru vytrvalce seběh z předchozího kopce, Široký vrch – 840 m. n. m., a přistání do nadmořské výšky 775 a pak 400 metrů napříč vrstevnicemi se stometrovým převýšením.
Zeptal jsem se Míry, zda i poslední kopec vyběhne. „No dá se to, ale už to nedělám. Naposled před třemi roky mě to stálo vítězství v závodu. Hrozně jsem se vyčerpal a soupeř, zkušený orienťák, to za mnou vyšel a mě pak nezbyly síly do seběhových pasáží.“ Podobný dotaz jsem položil i nejlepšímu čtyřicátníkovi Petru Ulichovi, celkově pátý za 1:28: „No chvilku jsem to zkoušel, ale nemělo to cenu a radši jsem to vyšel.“
Dramatický byl boj o celkové druhé místo. To v polovině trati držel loňský vítěz Jan Beran, ale za tropického vedra mu došlo v koncovce a nakonec byl čtvrtý za 1:28. Medailové umístění v poslední třetině závodu tak vybojovali bratří Rückerové. Druhý Pavel za 1:23 a třetí Jakub za 1:27.
V soutěži žen obhájila loňské prvenství Šárka Šimonová z Červeného Kostelce za 1:51, tedy o půl minuty lepší čas než vloni. Ale letos musela o vítězství řádně zabojovat . První polovina trati totiž patřila šestnáctileté Nikol Benešové, ale rovněž jí v závěru došlo – 1:58. Běžela i její maminka Jolana, která byla třetí ve veteránkách nad 35 let za 2:19.
„Kdysi jsem to tady celkově vyhrála, ale to jsem dala čas 1:40,“ zavzpomínala Benešová. Druhou veteránkou byla Kateřina Janáková z Trutnova za 2:08. V této souvislosti je jako z jiné dimenze ženský traťový rekord, který drží domácí Lenka Hanušová časem 1:24.
Padesátníky vyhrál Martin Osoba z Meziměstí za 1:32. Po polovině závodu dokonce doběhl v seběhu, ten byl doslova o život, Petra Ulicha, ale jak je z času jasné, rovněž on měl v koncovce problémy.
V šedesátnících zvítězil Vladimír Bříza z KRB Chrudim za 1:42. Uznání zaslouží poslední. Tím byl domácí Petr Jelínek za 2:47. „No moc neběhám a ani to tady moc neznám, tak jsem čučel jaké musím dát kopce. Ale chtěl jsem to prostě zkusit. Sice jsem byl v polovině závodu na odpis, ale nakonec jsem krizi překonal a jsem rád, že jsem doběhl do cíle.“
Závěrem zaslouží poděkování pořadatelé včele s Radkem Kolářem, rovněž se aktivně zapojil a několikanásobný vítěz tohoto závodu, letos byl třetí ve čtyřicítkách za 1:36, za perfektní označení trati a zajištění kvalitního občerstvení a hodnotných cen. Letos byla navíc přidána občerstvovačka po třetí kilometru a fakt bodla.
